Zoku Zatóiči monogatari (1962)

Pokračovanie sa odohráva presne rok po udalostiach prvého filmu. Objavujú sa tu staré známe postavy. Vzťahy medzi nimi sa prehlbujú a zároveň tu máme aj niekoľko nových postáv. Tie dávajú postavu Zatoichiho do nového kontextu. Či už sa jedná o zlého brata alebo stratenú lásku. Natočené je to zase raz bravúrne. Či už sa jedná o súboje, prostredie mestečka alebo rozpravy o živote a intrigách. Formou mi to veľmi pripomína Kurosawové Yojimbo a Sanjuro. Končí to síce na môj vkus príliš rýchlo, ale tým, že príbehy na seba naväzujú mi to tretia časť určite v niečom vynahradí. Každopádne sa jedná o perfektný samurajský film s uhrančivým Šintaró Kacuom v úlohe Zatoichiho.

Že ide o priame pokračovanie predošlej časti ma celkom prekvapilo a navnadilo, no popravde neprináša na scénu samurajských filmov 60´s nič čo by stálo za zmienku. Príbeh na 20 minút však tvorcovia natiahli, a to poriadne. Zaitochi sa vracia do mesta z predošlej časti aby po roku zdal hold padlému bojovníkovi ktorého vtedy porazil, no nakoniec sa utká v boji zo svojim bratom, to sa však udeje po veľmi dlhých a nezáživných rozhovoroch ktoré fungujú ako vata. Akoby sa prvý Zatoichi stal úspešným zo dňa na deň a tak rýchlo polepili nejaký scenár. A hor sa do pokračovania.

V druhom diely ma prekvapilo, ze dej sa do velkej miery vracia k udalostiam z jednotky. Cakal som, ze naväznost medzi jednotlivymi dielmi bude minimalna. Uz od druheho dielu sa zacina rysovat sablona podla ktorej budu pravdepodobne natocene aj ostatne diely. Ichi niekam pride. Najprv je za vola, aby nasledne bandu zloduchov ponizil alebo dokonca zabil. Zakazdym po nom nepochopitelne šalie nejaka buchta. No a nesmie chybat nejaky vyrazny super s ktorym si to na konci Ichi rozda, ale ten super nesmie byt jednorozmerny zloduch, ale musi skryvat nejaky tragicky pribeh. Tentokrat je to dokonca Ichiho vlastny brat s ktorym ma nejake nezmyselne nezhody z minulosti. Tato linia mi pripadala debilna a vôbec sa tam nehodila. Aj ked je stopaz kratsia tak ma to uz trochu prestsavalo bavit. Samotny predstavitel Ichiho je charizmaticky a solidny herec, ale nieco mi na nom vadi. Najväcsim kladom su znatelne lespie bitky. Uz nie su k smiechu. Prave naopak. Aj ked su zaberane jednou kamerou, tak su prevedene tak bleskovo, ze som si ich musel pustit opakovane, aby som pochytal vsetky chvaty, ktore Ichi predvadza. Je to fakt frajer. Oproti ostatnym ma u mna tato seria zatial klesajucu kvalitu. 6/10.

Výborný díl, který je přece jen akčnější než díl první, ale který také více buduje to, jak bude vypadat Ichiho postava v následujících dílech. Je jen pozorovatelem, sice slepým, ale tím, kdo prochází a stává se tím, kdo musí bojovat, aby mohl odejít. Bloumající poutník, který nechce zasahovat, ale nic jiného mu nezbývá. Skvělá postava, které tyhle staré filmy nesmírně sluší.

Druhý film o Zatoichim je přesným příkladem toho, jak má film o slepém samuraji a příležitostném samuraji vypadat. Není v něm nouze o akci a film je hlavně zábavný snad ve všech momentech, kdy je Zatoichi na scéně. Akce jsou jako přes kopírák. Typicky slepce obklíčí partička sebevědomých grázlů, které pak během dvou, tří vteřin Zatoichi bez velkých okolků vyřeší. Je jedno kolikrát se to opakuje v podání tohoto Shintaro Katsu, je to pořád prča. Film nemá větší ambice než pobavit, ať již akcí, nebo originálním jemným humorem. Ale to nijak nevadí, protože zábava je to kvalitní. Samurajský film, bez samurajské filosofie.