Ze stínů (2024)

Nebyť dvoch vecí, tak by išlo o 3* mäsiarsky výkon. Vadila prepálená minutáž a neustále sa meniaca zabijácka úroveň jednotlivcov. Ženy tu predvádzajú drsné akčné výkony a je teda škoda, že si nepostrážili vyváženosť scén naprieč celým filmom. Krvavé osvieženie z Indonézie, ktoré však neposkytlo vyložene výrazné momenty a prepadlo sa tak až do žánrového podpriemeru.

Tak bohužel. I když jde si pro nás noc už je pomalu klasika brutálních řezaček, tenhle nástupce měl opravdu potenciál. Bitky, kterých je požehnaně a představí se hned na začátku, stojí za to. Ale i tak, jsou v některých částích už dost monotónní, bohužel. Ale pořád stojí se na ně mrknout. Ale co prostě nefunguje, je zbytek filmu. Jasně, už jsme tu měli pomstu za slona, takže prostě jednoduchost se tu nachází a to mi až tak nevadí. Ale ty hluchý místa a bezduchý dialogy mne prostě ničím nezaujaly. A to jsem se opravdu snažil. Takže pokud chce člověk vidět to nejlepší, stačí si projet bojový scény, zbytek nemá smysl. Ale pořád Tjahjanto umí akci tvořit a očekávám, že v dalších filmech předvede ten svůj um a napraví si reputaci.

Myslím, že je velmi zajímavé, jak se postupem času batmanovský motiv ve filmu stále častěji opakuje. Motiv samozvaného mstitele, jenž bojuje s bezprávím. Máme tu třeba Equalizer, Nikdo a také několik dámských hrdinek jako třeba tu Ze stínů. Je toto volání po pomstě projevem lidového touhy? Má už společnost plné zuby propojení zločinu s politikou a justicí? Jako vážně nevim, ale něco na tom prostě je. Film nám nabízí solidní úvodní tempo, sympatickou hrdinku, vynikající hudbu. Velmi jsem ocenil náhled do útrob indonéské společnosti, který se nevidí každý den. Na druhé straně mě nepotěšila poněkud hloupá zápletka a hlavně zbytečně přepálená stopáž.

Prvá akčná scéna je fantastická, je rýchla, no dostatočne dlhá (spolu cca 11 minút) a nestráca tempo. Niečo na spôsob Kill Bill a katany to ja rád. Žiaľ, po tomto adrenalínovom dopingu nasledujú nudné monológy a dialógy, ďalšie akčné scény už toto opojenie nie sú schopné dodať. Netvrdím, že sú zlé natočené, ale ich efekt na moju mozogovú aktivitu sú minimálne a prestávajú ma baviť. Možno je to spôsobené tým, že dopamínu (hormón uspokojenia a odmeny) a endorfínov (hormóny príjemných pocitov a eufórie) sa v tomto filme nedočkáte.

Takováto rubačka z Indonésie plná efektních soubojů už po technické a choreografické stránce nikoho nepřekvapí - víme, že toto indonésané umí. Horší to je po dějové a dramatické stránce. Tak jednoduchý příběh natáhnout do tak neúnosné stopáže, to už je ztráta soudnosti. Zkrátka méně někdy znamená více... 55%