Jde si pro nás noc (2018)

The Night Comes For Us je akční řežba trochu ve styluRaid(hraje tu i Iko Uwais, herec z obou Raidů). Má to velmi primitivní zápletku o tom, že hlavní hrdina Ito pracuje jako vrah pro čínské Triády, ale při jednom masakru celé vesnice se v něm hne svědomí a on ušetří jednu malou holku. A tím se pro Triády stane psancem, začnou na něj posílat hordy zabijáků, včetně dalšího elitního vraha jménem Arian (kterého hraje Iko Uwais z Raidu). Hlavního hrdinu Ita hraje Joe Taslim, který hrál seržanta Jaku v Raidu. Celá skupina kolem hlavního hrdiny je postupně zabita při brutálních krvavých bitkách a finální souboj mezi těmi dvěma je dost dlouhý, brutální a krvavý, recenzenti ho trefně označují za „tanec bolesti". Film je vůbec proslulý extrémní brutalitou a doslova litry krve; akční choreografie je špičková, ale žaludek to chce pevný. Nakonec filmu přežije jen ta malá holka, všichni ostatní jsou mrtví. Opět mne napadá, že film by vlastně seděl i jako reinscenace porodního traumatu. Co mne k této myšlence vede, je to, že celý film se točí kolem té malé holky, ona je jeho centrem a ona jako jediná nakonec přežije, jako ten novorozenec po dlouhém a krvavém porodu. A všechny ty boje ve filmu by symbolizovaly ten porod. Ale to spojení je zde příliš vágní, takže na seznam to dávat nebudu.

Iko Uwais a Joe Taslim se opět setkávají na filmovém plátně a co si budeme povídat, byl to extrémně dobrý nápad. Servírují nám totiž takový šílený nářez, který nám naposledy dokázal nabídnout maximálněThe Raid: Redemptiona jeho pokračováníThe Raid 2.The Night Comes for Uszačíná hezky zlehka a pomalu, ale už při rozjezdu se objevují menší akční pasáže, které pouze naznačují, o čem bude zbytek filmu. Příběh je tady samozřejmě přímočarý a vlastně takový, jaký byste u podobného filmu čekali. A vadí to? Rozhodně ne. Tady je hlavním tahákem totiž akce, která se rozjede zhruba po 30 minutách filmu. Důležité ovšem je, že jakmile se šlápne na plyn, už se nespomaluje. Akční sekvence jsou naprosto šílené, ale zároveň krásně přehledné díky precizní práci s kamerou a perfektně zvládnuté choreografii. Souboje taky nabídnou širokou paletu zbraní. Uvidíte nože, kukri, sekáčky na maso, hromadu střelných zbraní nebo jiné kousky, u kterých si po pravdě ani nejsem jistý jejich názvem. Dojde i na čistě ruční souboje a postavy si často pomůžou i věcmi, které se válí kolem. Berte v potaz ale i jistou míru nerealističnosti, která tam ovšem musí být, protože jinak by hlavní hrdina odpadl nejspíše hned po prvním souboji. Takže počítejte s tím, že sečná nebo bodná rána do hrudi či zad je v tomto snímku naprostá klasika a u důležitějších nepřátel nemají tato zranění ani moc velký dopad. To je ale dobře, jelikož díky tomu nám tvůrci mohli odprezentovat delší, šílenější a hlavně zábavnější souboje. Někoho by možná mohla odradit jen vyšší míra brutality, která je tady opravdu ve větším měřítku než u zmiňovaných dvou dílů Zátahu. Pokud jste ovšem fanoušky akčních pecek s Iko Uwaisem a Joe Taslimem, tak je pro vás tento snímek naprostá povinnost. Mistrovské dílo.

Když jsem to poprvé viděl, tak jsem nemohl uvěřit tomu, co Netflix dovolil, tolik krve a zlomených končetin jsem dříve v žádném filmu neviděl ( teprve jsem se dostával do světa Tima a Garethovo Raidů). Choreografie bojových scén 5/5, nejlepší je fight ve skladišti. Thajhatovo akčňáky prostě nezklamou, ať už hercema, který by se mohli zdát ohraní, ale pokaždý když vidím, že v něm hrajou Taslim a Uwais, tak vím, že to bude pořádná řežba. 5/5

No tak jistě, další film, jehož smyslem není děj, ale frenetické nepřerušované "bojové" masakrózní scény. O jejich propracovanosti se dá pochybovat, protože choreograf maskuje nedostatek invence tím, že nechává scénu zalévat kýbly červené barvy. Trapné asijské pohyby tomu nijak nepřidávají. Záporáci mávají noži tak, že vám je JASNÉ, že dobráka prostě nechtějí nebo nesmějí propíchnout. Navíc tam všichni (režisér nejvíc) trpí mozkovou obrnou, protože když je v zorném poli 10 lidí a jeden obránce, většinou spořádaně počkají, až je oddělá jednoho po druhém. Tenhle styl byl zajímavý možná tak někdy v minulém století. Dneska?  Nedodíval jsem, zvrhlá nuda.

Režisér Timo Tjahjanto (Headshot, Ze stínu) tady dává naplno průchod své posedlosti extrémní akcí. Ale tohle není rychle střižený Hollywood. Tohle je balet násilí, který si vychutnává každé zlomené zápěstí, každou čepel v oku, každé škubnutí těla po zásahu brokovnicí. Je to taková oddychová rubačka na letní dny u které nemusíte přemýšlet nad příběhem. Slušné brutální bitky za mě nejlepší byla ta v hotelu a finále Taslim proti Ikovi a některé přechody mezi scénami byly dobře udělaný.