Jde si pro nás noc (2018)

Iko Uwais a Joe Taslim se opět setkávají na filmovém plátně a co si budeme povídat, byl to extrémně dobrý nápad. Servírují nám totiž takový šílený nářez, který nám naposledy dokázal nabídnout maximálněThe Raid: Redemptiona jeho pokračováníThe Raid 2.The Night Comes for Uszačíná hezky zlehka a pomalu, ale už při rozjezdu se objevují menší akční pasáže, které pouze naznačují, o čem bude zbytek filmu. Příběh je tady samozřejmě přímočarý a vlastně takový, jaký byste u podobného filmu čekali. A vadí to? Rozhodně ne. Tady je hlavním tahákem totiž akce, která se rozjede zhruba po 30 minutách filmu. Důležité ovšem je, že jakmile se šlápne na plyn, už se nespomaluje. Akční sekvence jsou naprosto šílené, ale zároveň krásně přehledné díky precizní práci s kamerou a perfektně zvládnuté choreografii. Souboje taky nabídnou širokou paletu zbraní. Uvidíte nože, kukri, sekáčky na maso, hromadu střelných zbraní nebo jiné kousky, u kterých si po pravdě ani nejsem jistý jejich názvem. Dojde i na čistě ruční souboje a postavy si často pomůžou i věcmi, které se válí kolem. Berte v potaz ale i jistou míru nerealističnosti, která tam ovšem musí být, protože jinak by hlavní hrdina odpadl nejspíše hned po prvním souboji. Takže počítejte s tím, že sečná nebo bodná rána do hrudi či zad je v tomto snímku naprostá klasika a u důležitějších nepřátel nemají tato zranění ani moc velký dopad. To je ale dobře, jelikož díky tomu nám tvůrci mohli odprezentovat delší, šílenější a hlavně zábavnější souboje. Někoho by možná mohla odradit jen vyšší míra brutality, která je tady opravdu ve větším měřítku než u zmiňovaných dvou dílů Zátahu. Pokud jste ovšem fanoušky akčních pecek s Iko Uwaisem a Joe Taslimem, tak je pro vás tento snímek naprostá povinnost. Mistrovské dílo.

Když jsem to poprvé viděl, tak jsem nemohl uvěřit tomu, co Netflix dovolil, tolik krve a zlomených končetin jsem dříve v žádném filmu neviděl ( teprve jsem se dostával do světa Tima a Garethovo Raidů). Choreografie bojových scén 5/5, nejlepší je fight ve skladišti. Thajhatovo akčňáky prostě nezklamou, ať už hercema, který by se mohli zdát ohraní, ale pokaždý když vidím, že v něm hrajou Taslim a Uwais, tak vím, že to bude pořádná řežba. 5/5

No tak jistě, další film, jehož smyslem není děj, ale frenetické nepřerušované "bojové" masakrózní scény. O jejich propracovanosti se dá pochybovat, protože choreograf maskuje nedostatek invence tím, že nechává scénu zalévat kýbly červené barvy. Trapné asijské pohyby tomu nijak nepřidávají. Záporáci mávají noži tak, že vám je JASNÉ, že dobráka prostě nechtějí nebo nesmějí propíchnout. Navíc tam všichni (režisér nejvíc) trpí mozkovou obrnou, protože když je v zorném poli 10 lidí a jeden obránce, většinou spořádaně počkají, až je oddělá jednoho po druhém. Tenhle styl byl zajímavý možná tak někdy v minulém století. Dneska?  Nedodíval jsem, zvrhlá nuda.

Režisér Timo Tjahjanto (Headshot, Ze stínu) tady dává naplno průchod své posedlosti extrémní akcí. Ale tohle není rychle střižený Hollywood. Tohle je balet násilí, který si vychutnává každé zlomené zápěstí, každou čepel v oku, každé škubnutí těla po zásahu brokovnicí. Je to taková oddychová rubačka na letní dny u které nemusíte přemýšlet nad příběhem. Slušné brutální bitky za mě nejlepší byla ta v hotelu a finále Taslim proti Ikovi a některé přechody mezi scénami byly dobře udělaný.

Přehlídka choreograficky pestrých východoasijských umění v ryze indonéském akčňáku, co na úkor (téměř) non-stop bitek, přestřelek a dost brutálních následků skoro úplně ignoruje scénář a jen doufá, že sem divák přišel nepřemýšlet a jen se kochat zběsilou jízdou. Kdybych to měl detailně rozrýpat, tak by se to ke čtvrté hvězdě ani nepřiblížilo, ale veškeré ty fikané hrátky s kamerou a ta odvaha nemazlit se s krví, přestože nejde o horor, film s tak podmanivým názvem jedině pozdvihují. Pro fanouškyRaidudobrá záplata za nikdy neuskutečněnou trojku. [viděno na Netflixu 10.5.2025]