Zajati vesmírem (1969)

Nebudu psát že je to variace na dobrodružství Apolla 13, protože smůlou pronásledovaná mise odstartovala až v dubnu roku 1970, a film šel do kin v prosinci roku 1969.  Režii dostal na starost zkušený John Sturges a vyprodukoval klaustrofobický thriller v netradičním prostředí. V porovnání s o rok mladší 2001 Vesmírnou Odyseou vynikne nadčasovost a dokonalost Kubrickova filmu, ale ani Marooned není bez kvalit. To co ztrácí na speciálních efektech, režijní preciznosti a myšlenkové hloubce dohání skvělými herci. Gene Hackman a Gregory Peck pozvedli dojem minimálně o hvězdičku.

Predskokan Apolla 13 a "pijavica" zvazajuca sa na uspechu 2001: Vesmirnej odysei. Triky boli uz v dobe vzniku priemerne, chybaju tomu uveritelne emocie a herci hraju podla nalinkovaneho dokumentarneho stylu. Logicke lapsusy ako vznasanie sa okolo lode bez istenia museli byt do oci bijuce uz vtedy. Gregory Peck v podobnej ulohe veduceho operacneho strediska ako Ed Harris v spominanom Howardovom majstrstyku, akurat o viditelnu triedu slabsi. Cakal som az vytiahne spoza opasku kolty a vsetko to tam vystriela :D.

Snímka akoby predznamenávala vlnu katastrofických diel nasledujúcej dekády. Zároveň tu išlo aj o pacifistické posolstvo, ale na to politici bohužiaľ príliš nereagovali. Takže aj Apollo 13 alebo Gravitácia majú svojich predchodcov a taktiež aj kvázi doku-drámy-thrillery typu United 93. Sturges si je tohto prístupu vedomý a chce, aby divák občas zabudol, že sleduje hraný film. K tomu ale príliš nesedia rozhovory s manželkami, ale zase dá sa pochopiť, že štúdio muselo myslieť na širšiu divácku obec. Len ich radšej malo rozptýliť do celej druhej polovice a nie hneď za sebou. Zároveň má Marooned čo povedať aj dnešnému divákovi. Obsesia cestovania do vesmíru, či skôr do blízkosti Zeme, sa v podstate skončila a vesmír dnes znamená hlavne jeho pozorovanie zo Zeme. Priority výskumu sa tak, možno dosť nečakane, ale logicky, zmenili.

Jsem přesvědčená, že tohle je jednoznačně jeden z nejlepších sci-fi filmů, navzdory tomu, kdy byl natočen. Je důkazem, že technicky dokonalé moderní efekty nebo akční zápletky nejsou zdaleka tím, co diváky udrží v napětí. Přestože jsem už před lety tento film viděla, teď napodruhé na mě zapůsobil ještě silněji. Když přeskočím ódy chvály na děj, který je perfektně vystavěn především díky své věrohodnosti (aspoň pro laika), pak skvělé herecké výkony stojí za to! Zvláště pak Gregory Peck, přestože víceméně ve vedlejší roli, byl tak dokonale autentický, že jsem zapomínala, že je to můj oblíbený herec a věřila mu každé slovo, gesto. Perfektní, jako vždy! A nemůžu o něm psát ani přemýšlet v čase minulém, protože mám silnej pocit, že tu je s námi a bude navěky. Amen. A když k tomu přidám fakt, že právě díky tomuto filmu vznikla mírová vesmírná spolupráce největších rivalů (USA, SSSR), není co dodat.

Zbytečně dlouhá stopáž. Viděl jsem to až do konce, ale musím přiznat, že některé pasáže jsem prostě přejel, protože mne skutečně nezajímalo, co si vypráví s manželkami. Jde o nezajímavý film, ale určitá napínavost se mu upřít nedá. Nebo to byla jen má zvědavost, jak to dopadne? A ten konec? No tak ten pohnojili úplně až jsem měl chuť nedat ani těch uslintaných dvacet.