Le Mans (1971)

Zamlada mě film míjel. Dnes se opájím kamerou, střihem, hudbou Michela Legranda, hlukem motorů a naprosto excelentním zachycením atmosféry. Snímek zpočátku vypadá jako dokument o přípravě závodu. Sledujeme davy lidí, fronty na toalety, mačkání se na tribunách, nekomfort, který přijímají, jen aby u toho mohli všichni být. Příběh je pouze naznačen a mě to čtení v očích dvou lidí baví. Charismatický Steve hraje mimikou, skoro nemluví. On vlastně ve filmu nemluví téměř nikdo, snad nejvíce slov vyřkne komentátor závodu, který na začátku vysvětluje pravidla. Le Mans vtáhne diváka do hlubin testosteronu. A i když mě tenhle automobilový svět nezajímá, ten fenomén priorit, z mého pohledu fenomén devalvace existenciálních priorit, která vede až k sebezničení, je pro mě zdrojem k přemýšlení. Jak moc se muž závodník svému cíli obětuje... Proto i vdova po tragicky zemřelém závodníkovi váhá, má-li vstoupit do stejné řeky. A může se třeba ubezpečovat, že dvakrát do stejné řeky nevstoupí, ale to je v Le Mans jen iluze.

Od tohoto filmu jsem měl velká očekávání, která se však nenaplnila. Ono úvodních 15 minut bylo příšerných, poté se to trochu zlepšilo, ale pořád divák sleduje pouze záběry z okruhu, není tam žádný příběh, občas je tam rozhovor s blondýnkou, avšak buď u toho rozhovoru hraje hudba a není slyšet konverzace, nebo když už slyšet je, tak jsou to opravdu jednoduché věty, kdy se nic pořádně nedozvíte. Až po hodině filmu začal konečně příběh, a to je na film hodně málo.

Le Mans je mesto na severo-západe Francúzska, ktoré sa preslávilo ako dejisko vytrvalostných automobilových pretekov. Dvadsaťštyri hodinový závod špeciálne upravených vysoko výkonných áut sa tam pravidelne koná od roku 1923. Aj keď nie som zrovna fanúšik okruhových motoristických pretekov, tak rešpektujem fakt, že táto akcia patrí medzi najprestížnejšie a najnáročnejšie automobilové podujatia. Preto som si pustil americký snímok "Le Mans", ktorý bol vyprodukovaný v roku 1971. Nie som síce automobilový nadšenec, ale som vášnivý obdivovateľ kvalitne natočených filmov. Keď je niečo zaujímavo spracované, tak si dokážem užiť hociakú tému, trebárs aj dlhý dvadsaťštyri hodinový závod v Le Mans. ***

O čem je tento film? O skupině automobilových sportovců, kteří se účastní velmi vzrušujícího závodu na okruhu v Le Mans, kde jezdí 24 hodin pořád dokola a jedou tak rychle, že jediná chyba může vést k pořádné tragédii. Ale pojďme si to trochu rozvést. Michael Delaney je špičkový závodní jezdec Le Mans, který bude závodit v autě Porsche 917K. V květinářství zahlédne krásnou vdovu Lisu, jejímž manželem byl jeho rival Pier Belgetti. Michael si vzpomene na to, jak Belgatti ztratil kontrolu nad svým Ferrari a pak havaroval. Delaney je tak trochu vyvrhel, protože si všichni myslí, že je za nehodu zodpovědný a trapně se snaží vetřít ke vdově, když si vedle ní chce sednout v téměř prázdném hledišti. Mezi Delaneyem a Lisou to začíná trochu jiskřit. Po 13 hodinách závodění udělá Erich Stahler se svým Ferrari 512 hodiny, a jeho týmový kolega Claude Auraca má nehodu. Delaneye je z plamenů hořícího auta rozptýlen, a tak naráží do svodidel na obou stranách a zničí si Porsche. Aurac musí být transportován do nemocnice a Delaney je ošetřen na klinice, kde se objeví Lisa. Zde se jejich vztah opět o něco prohloubí. Dojde k emoční výměně. Novináři se Delayneye ptají, zda je nehoda srovnatelná s tou, kterou měl Belgetti, ale ten jen hledí a mlčí. Pak jsou zde také problémy dalšího jezdce Porsche jménem Johann Ritter, který je příliš pomalý a Townsend jej chce nahradit. Delaney sedí s Lisou v přívěsu a jejich vztah se prohlubuje, a pak se tu objejí Townsend, který požádá Delaneye, aby řídil jeho auto. No a pak sledujeme, jak tento celodenní závod dopadne – utkají se dva vozy Porsche a jeden vůz Ferrari. Musím narovinu napsat, že mě tento film fakt nebavil – nejsem fanoušek automobilových závodů a ani mě moc nedojal příběh Delaneye a vdovy po jeho rivalovi Lisy. Nebyl jsem schopen se na film soustředit, což mě vede k tomu, že mu dávám jen 3*. Ale myšlenka, že lidé riskují životy kvůli závodění a ne kvůli důležitějším věcem, ta je velmi silná.

Ke své vlastní škodě příliš procedurální. Jak je tu snaha, a bezesporu úspěšná, o maximální realismus ve scénách na trati, tak tu úplně absentuje snaha vyprávět jakýkoliv příběh. A ne, nepotřebuju k pobavení "tradiční zápletku" (jak píše Gemini), rád bych ale proboha viděl nějakou zápletku! Tenhle film nemá prakticky žádnou expozici a s vykreslením hlavních charakterů se vůbec neobtěžuje. Než McQueen poprvé promluví, uteče takřka 40 minut. Jeho postavě nelze fandit, protože se o ní skoro nic nedozvím. Nějaký background nebo rivalita s hlavním soupeřem je tu nastíněna tak vágně, že mě v závěru ani nemohlo zajímat, jak ten závod dopadne. Je fajn stranit se standardních žánrových klišé, scénář tohohle filmu je ale tak okleštěný o jakékoliv dramatické prvky, že už jde spíš o lenost. V důsledku toho je tu i ten McQueen zbytečný, jeho roli by zvládl kdejaký no name herec.