Yokohama kaidashi kikō - Quiet Country Cafe (2002)

Druhý dvojdíl tohohle zvláštního poetického anime z postapokalyptického světa zvednutých hladin moře mě neoslovil tolik, jako ten první. Může za to jen ale první část s vichřicí, která mě vůbec nebavila a přišla mi i mimo celkový koncept poetiky každodennosti a krásy drobností, kterou v sobě má první díl. Byla zbytečně jednoduchá, vlastně i bez pointy a nejhorší je, že i bez poetiky. Druhá část mi to naštěstí vynahradila víc než dost a Alphino dobrodružné putování po zbytku světa mělo přesně tu poetiku, jakou tahle série má a její melancholický závěr se mi líbil snad ze všeho nejvíc, ani ten epilog nebyl potřeba, jak byl krásně všeříkající a hluboký. Škoda jen té první části, protože druhá se mi snad líbila víc, než obě části z jedničky. Takhle holt musím zůstat u tří hvězd. 3*(17.08.2023)

Podobně jako Flipper jsem omylem nejprve shlédl druhou a až pak první část seriálu... nepoznal jsem to. Nemám problém s tím sledovat filmy které jakoukoli snahu o klasickou naraci nějakého příběhu ostentativně ignorují, ale pak od nich alespoň očekávám nějakou zajímavou myšlenku, emocionální působivost, nebo alespoň zajímavé prostředí či humor. V Quiet Country Cafe jsem bohužel nenašel nic z toho... jen pěkné, avšak bezobsažné obrázky plynoucí velmi pozvolnou rychlostí. 6/10(03.02.2009)

Prvnímu díluvelice podobné, ovšem nikoli úplně totožné. Za prvé zde výrazně častěji hraje hudba na pozadí, přičemž si nejsem jist, zda je to klad, či zápor - není špatná, ale první část se bez ní téměř obešla, na působení jí to neubralo a naopak tím získala jistou osobitost. Za druhé je na stylu kresby Alphy a Kokone vidět, že druhý díl vznikl o čtyři roky později, osobně však dávám přednost tomu původnímu. Celkově se mi o trochu více líbí díl první.7/10(24.03.2007)

Veľmi príjemný jazzový ending:Fuwa Fura(13.03.2013)

Tak tohle je víceméně stejné jako předchozí YKK, jen trochu jiné kapitoly z mangy, trochu jiné životní etudy. Mně to k radosti stačilo.(27.02.2007)