Week-End (1967)

Víkend je alegorický film, ve kterém Godard provádí ostrou kritiku kapitalistické buržoazní společnosti skrze vyobrazení metaforické pouti dvou morálně zdegenerovaných antihrdinů skrze francouzskou společnost, bohužel Godard nejen kritizuje, ale podsouvá i své vlastní názory: marxismus-leninismus.Děj filmu: Roland a Corinne Durandovi jsou buržoazní pár. Každý z nich má tajného milence a současně spřádá plány na vraždu toho druhého. Ve svém autě se vydají na cestu na venkov do domu Corinniných rodičů, protože touží získat dědictví po umírajícím otci. Z cesty se stává chaotická pouť francouzským venkovem obývaným bizarními postavami a přerušovaná brutálními automobilovými nehodami. Poté, co je při srážce zničen jejich vlastní Facel-Vega, putují řadou algerických epizod a potkávají postavy z literatury a historie, jako jsou Louis Antoine de Saint-Just a Emily Brontëová. V jedné epizodě dostaneme politické kázání o třídním boji a též revoluční protikapitalistickém boji v Africe, Roland i Corine jsou tím však znuděni. Když Corinne a Roland nakonec dorazí k jejím rodičům, zjistí, že její otec již zemřel, avšak matka jim odmítá dát podíl z dědictví, proto ji zabijí, shrábnou miliony, a znovu se vydají na cestu, jen aby padli do rukou skupiny hippie revolucionářů (říkají si Fronta osvobození Seiny a Oise), kteří se živí krádežemi a kanibalismem. Roland je zabit při pokusu o útěk a rozsekán na kousky a uvařen, a Corinne se k revolucionářům přidá a film končí tím, že si pošmákne na Rolandově mase.Hodnocení a interpretace: párek našich antihrdinů jsou zcela jasně ztělesněním toho, co je pro Godarda v kapitalistické společnosti špatně, touží jen po materialismu, nebojí se v honbě za ním jít přes mrtvoly, mají uvolněnou sexuální morálku (viz dlouhý popis pornografických orgií na začátku filmu), nezajímá je náboženství (když ve filmu potkají údajného boha, odmítnou jej), nezajímá je filosofie (když potkají filosofku, tak ji upálí), nezajímá je Marx (když jsou jim představeny Marxovy teorie, tak jsou znuděni a otráveni), nezajímá je vážná hudba (Mozartova sonáta je hrána ve stodole). Kapitalismus je pro Godarda jasně společnost, kde "homo homini lupus", barbarská společnost plná divochů. Všechno to bych Godardovi toleroval, ale škoda že nám jako řešení cpe marxismus. Z mého osobního pohledu Godard postrádá filosofickou a intelektuální hloubku režisérů jako Fellini nebo Kurosawa. Souostroví Gulag sice vyšlo až v roce 1972, ale už i v roce 1967 bylo jasné, co je Sovětský svaz zač. Tato zahleděnost levicových (pseudo)intelektuálů jako Godard do marxismu je sotva odpustitelná. Přesto filmu dám 4 hvězdičky, protože mne intelektuálně pobavil. Každopádně Godard žádná intelektuální těžká váha není.

[1,5*]"Thehorrorofthebourgeoisiecanonlybeovercomebymorehorror."Mimoriadne bizarná komédia s akousi Godardovou víziou konca civilizácie, zaradená medzi1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete, ktorá je zrejme režisérovým najšialenejším a najzvrátenejším dielom. Na začiatku ma síce uchvátila nesmierne pôsobivá scéna dopravnej zápchy, tým sa ale pre mňa aj čaro filmu končí. Film je veľmi nepríjemný po zvukovej stránke - sprevádza ho buď disonančná "hudba", alebo neustále nepríjemné hlasné zvuky (trúbenie, vrieskanie). Ten nervózny, uvrešťaný a totálne absurdný svet začína časom poriadne liezť na nervy. Manželka to nevydržala a po krátkom čase sledovanie filmu vzdala a ja som sa musel obrniť obrovskou dávkou trpezlivosti, aby som to bol schopný dopozerať. A keď sa už film konečne trochu ukľudní (na akomsi poľnohospodárskom družstve začne hrať Mozart), tak nastúpi ďalšia nepríjemná stránka filmu - neskutočná urozprávanosť. Pozerať sa na nezúčastnené tváre hrdinov a pritom počúvať siahodlhé politické vyhlásenia, to proste nie je to, kvôli čomu sledujem filmy."What a rotten film. All we meet are crazy people."

Vůbec se nedivím, kam až politická situace ve Francii v květnu 1968 a na pár dalších měsíců dospěla, když jsem teď sledoval tenhle film a skrze celé to politické pozadí v tom zneklidněně vnímal, jak mladí rebelové spolu s levicově orientovaným lidem tenkrát asi smýšleli a jak si svobodu ducha představovali, když byli schopni tuhle pouť za svobodou překlopit až do anarchie. Kdybych neviděl ten rok vzniku, spíše bych tipl, žeWeek-Endvznikl až v druhé polovině roku 1968, možná 1969 a již nastalou situaci umělecky reflektuje. Jean-Luc Godard se holt pohybuje na zcela odlišné politické vlně, než abych s ním dokázal souznit, nicméně dávám 4 hvězdičky, protože filmový zážitek to byl vážně skvělý. Celý příběh se odehrává v jakémsi surrealistickém světě plném anarchie, do něhož se hlavní dvojice dostane přejetím obrovské kolony aut v protisměru, a v němž jsou na denním pořádku brutální autonehody, objevují se tu podivní umělci v kostýmech jakoby z jiného světa a žánrově se film z road movie stále více přesouvá do postapa. Film obsahuje nejednu skvělou scénu, dokáže být ve vizuálu, vykreslení prostředí či různých příhodách nápaditý, nejednou jsem se tu i nahlas zasmál, aby mě záhy úplně zamrazilo – asi nejvýstižněji bych to popsal na pasáži se zácpou aut, během níž se přes ty vtipné a groteskní nápady dostáváme během jediného dlouhého záběru až k realisticky ztvárněné tragedii na cestách. Na mě film výborně fungoval v dramatické i komediální rovině, kamera včetně záběrů krajiny a atmosféra onoho světa jsou často působivé a kdyby si Godard odpustil pár nechutných momentů (úvodní vyprávění Mireille Darcové o perverzním lesbickém sexu či dlouhý záběr na krvavé psí maso) a kdyby vygradoval celý film daleko silněji podaným závěrem, asi jdu s hodnocením ještě výš. Jean Yanne se tady do budoucna měl od koho naučit, jak se dělá originální a zábavná satira (nejen) ve víru levicové politiky. Pro mě jeden z nejzábavnějších Godardů.[80%]

No, minimálně první polovinu to byla dost dobrá absurdní satira na myšlenku anarchie a anarchismu celkově. Překvapivě jsem se i docela dobře bavil, párkrát zasmál a třeba scéna zácpy na silnici je naprosto dokonalá a snad i tou nejvtipnějším, co kdy Godard natočil (akorát si dost hraje s diváckou trpělivostí, jelikož poslouchat asi 10 minut troubení aut není nic příjemného pro uši). V tu dobu jsem to viděl i na silné 4*, bohužel v druhé polovině se z toho stal klasický Godardův myšmaš myšlenek, ale s tou výjimkou, že byl na jedno téma - politika. I tak to byl snad Godardův nejméně myšlenkově roztříštěný film. Jenže to taky dlouho nevydrželo a nakonec z toho vypadala totální experimentální šílenost s pár zajímavými nápady, ale bohužel mě to už pak celé dost nudilo. Kromě závěrečných 10 minut, ty to trochu vytáhly nahoru. Možná se to celou dobu mělo brát jako surrealismus, fakt nevím. Tak jako tak bych Week End zařadil mezi to lepší od Godarda, ale i když bych rád dal vyšší hodnocení, na víc jak silné 3* to nevidím. Btw, na to, že se Godard pokusil o road movie, tady má dost dobrou kameru a pár hezkých záběrů krajiny - i když to asi nebyl účel. Silné 3*

Goddard sa proste nepodal hlavnému prúdu a nezmenil svoje filmárske pravidlá. A to točiť filmy, ktoré síce nedávajú zmysel, ale paradoxne sú zmysluplné. WEEK END je pre mňa zatiaľ jeho najlepším počinom, a to jeho režisérsku ´´genialitu´´ akosi nemusím. Je to technicky dokonalý snímok s mnohopočetnými scénami a situáciami, pri ktorých sa nemôžete nepozastaviť. Jean-Luc si u mňa týmto trochu polepšil.