Vrah mé dcery (2022)

Dokument mě vede k zamyšlení nad německou mentalitou. Život v blahobytu jim evidentně neprospívá. Zažili hospodářský zázrak před II. Světovou a také po ní (krom německé pracovitosti tu byly podstatné zákulisní fin. injekce ze západu). Ta sebejistota Crombacha, jeho přesvědčení o bezúhonnosti mi připomíná bohorovné chování nacistů (viz také jeho dcera a její jistota o jeho nevině). Morální síla Bamberského byla obrovská. Dokázal ovládnout emoce, které by většinu otců vedly k rychlému řešení. Závěrečné akční události mě dojaly. Ačkoli veřejnost stojí zcela na straně Bamberského a jeho kompliců, soud "musí" konat a vynést rozsudek, což mi připadá velice formální a ne-lidské. Právní systém se uplatňuje mechanicky a zakládá si na "nestrannosti", ačkoli je vidět, že vždy někomu ve svých rozhodnutích straní.

Priam buldočia tvrdohlavosť  viedla pána Bamberskiho k tomu aby nenechal nevyšetrenú smrť svojej dcérky Kalinky. Na vlastnú päsť a aj napriek tomu, že porušil zákon bojoval desiatky rokov za to aby sa vrah postavil pred súd. Je to veľmi smutný príbeh a o to smutnejší, že si jeden otec musí spravodlivosť vyriešiť sám. 80 %

Andre Bamberski musel 40 let čekat na spravedlnost, ale karma nakonec zapracovala. Dnes spolupráce v Evropské unii o vydávání zločinců do druhé země naštěstí výrazně pokročila. Bylo zábavné sledovat, jak v Nemecku stálé přežívá jejich fašistická tradice, kdy po druhé světové válce nevydávali své válečné zločince. A jelikož jsou nyní jedna z nejstarších populací v Evropě, pročež musí dovážet pracovní sílu z Afriky, jako jediní v Evropě stále musí všude nosit roušky proti covidu 19.

Vrah mé dceryje další true crime dokument, jehož námět je nesmírně silný a působivý, bohužel se však tvůrcům nepovedlo ho podat v úplně ideální podobě, jelikož snímek není zas až tak poutavý a strhující, jak by si dozajista zasloužil. Informacemi je film vcelku napěchován, emoce se mu daří přenést, jen ta poutavost pokulhává a celkový dojem dost kazí. Zajímavá podívaná to však je každopádně. 6/10.

Na konci zostali otvorené ústa. Čo jeden otec dokázal podstúpiť, aby na konci mohol povedať: „A teraz môžem za Tebou začať trúchliť, Kalinka!“Možno to nebol dokument bez chýb, ale nasadenie otca obete a odporná postava „pána doktora“ udržali moju pozornosť (aj pocit absolútneho znechutenia z toho, ako nad ním privierali inštitúcie oči) a hodnotím snímok vysoko.