Voskové muzeum (1988)

Skvělý film z 80. let s důmyslným dějem o studentech, kteří se rozhodnou navštívit muzeum voskových figurín. Jakmile se k figurkám přiblíží, objeví z nich vycházející mocnou sílu, která je přenese do jiných dimenzí, kde se musí utkat s některými slavnými monstry žánru, jako jsou vlkodlaci, upíři, mumie, zombie a dokonce i markýz de Sade jakožto protivník. Druhý upíří příběh je ze všech nejlepší díky krvavým scénám. Díky slušnému maskování postav a několika krvavým scénám smrti, jako v příbězích o vlkodlacích a mumiích, je to jeden z těch nezapomenutelných skvostů pro fanoušky hororů 80. let.

Ďalšie béčko, z ktorej 80ky a nadšenie tvorcov doslova sršia. Má to originálny námet, film vyzerá lacno a efekty nie sú najlepšie, no praktické masky a kostýmy klasicky super, správanie postáv nie je vždy rozumné, herci prehrávajú a preto to občas pôsobí ako horor ale často i uvoľnene a ako hororová komédia. Záverečná bitka na dnešné pomery vyložene smiešna, vyvažuje ju však pár nadpriemerných scén z úvodu či stredu (teleportovanie sa do scén figurín z panoptika). Nie som odporca ani zarytý fanúšik podobných béčkových VHSkových legiend, takže za mňa okej oddychovka na 1 pozretie, na ktorej však zub času zanechal citeľnú stopu. PS: režisér Hickox od béčok nikdy neodišiel a kto vie či niečo lepšie ako Voskové múzeum natočil, keďže neskôr sa prepadol do filmového bahna menom DVD Seagalovky. 55%

Uff. Kdyby to bylo bráno čistě jako horor určitě by mě to bavilo víc. Ten komediální nádech mi tady vůbec neseděl. Za mě velká škoda a nevyužitej potenciál. Spousta různorodejch masek a figurín(většina jich byla povedených-vlkodlak byl teda vyloženě k smíchu) se kterejma se dalo rozehrát doslova hororový peklo. Film respektive tvůrci se rozhodli, že se ale vydají jinou cestou. Pro mě nešťastnou.Waxworkto má u mě jen za 2hvězdy. Pokračování(druhej díl) s chutí a rád vynechám.

Jauvajs, tak tohle bolelo. Nenechte se zmást mým vysokým hodnocením. Je to jen z nostalgie a za ten námět. Nacpat do jednoho filmu nejprofláklejší hororová monstra: upíry, vlkodlaky, zombie, mumie - tohle všechno s dostatkem gore scén a vymazlených osmdesátkových masek. Naprostá dokonalost... ...až do té doby, než se to dá všechno do pohybu. Těžkopádné střihy a návaznost akčních scén, místy jsem měl fakt už dojem, že koukám na nějaké zapadlé céčko. Je to hrozná škoda. Modlit se za remake je úplná zbytečnost, dnešní greenscreen orgie a digibordely už tohle nesvedou stvořit. Celý měsíc jsem projížděl své osmdesátkové oblíbené horory, abych si po letech oddělil zrno od plevele a tohle je největší podpásovka, jedno z největších zklamání. Ten nápad s voskovým muzeem, kde překročíte zábradlí u vystavených exponátů a dostanete se do jejich světa, ve kterém, když zemřete, naskládáte duši zlu, které pak může ožít - to je prostě ultragiga 11/10 námět. Hrozně bych chtěl tomu dát plný počet, jako ničemu jinému, ale bohužel i ty čtyři jsou docela přes čáru. Pokud patříte mezi lidi, jako já, kteří to po letech chtějí hrozně moc vidět, nedělejte to. Nekažte si ty hezké vzpomínky, které na to máte.

Za scénářem napsaným za pouhé tři dny, se skrývá jeden z nejzábavnějších hororů pozdních osmdesátých let. Režisér, scénárista a spisovatel Anthony Hickox je znám především díky snímkuHellraiser III: Peklo na Zemi(1992), avšak jeho tvůrčím vrcholem je bezesporu hravý debut Voskové muzeum. Debut nečekaně praštený, krvavý, skrývající řadu rafinovaných překvapení. Divák je do hrůzného dění uvržen velmi brzy po úvodních titulcích. Člověk se ani pořádně nestačí rozkoukat a už má před sebou skvostně zpracovaného vlkodlaka, co chlapa roztrhne vejpůl, jako list papíru. První třetině snímku dominuje poměrně explicitně zobrazené násilí. Vybuchující hlavy, krvavé fontány, noha ohlodaná na kost. Jednoduše - paráda. Hlavní hrdinové jsou sice navrženi v rovině hloupých teenagerů, ale mají šmrnc, osobitost a docela prokreslené charaktery. Vlastně se dá hovořit o sympatických postavách, což je téměř neuvěřitelné vezmeme li v potaz bleskově zhotovený scénář. Jistou uspěchanost snímek projeví zhruba uprostřed, kdy nesměle přešlapuje na místě a příliš mnoho času věnuje vsuvce s Markýzem de Sadem. Nedotažený dojem navodí Voskové muzeum i v závěru, během něhož se monstra utkají s partou starých dědků, kteří s těmito voodoo silami bojují po celá desetiletí. Samotný střet je naštěstí zábavně zpracovaný, takže menší logické lapsy zůstanou ukryté pod nánosem slizu a krve. Voskové muzeum není dokonalé, ale vše vynahrazuje porcí neutuchající zábavy a sadou vypečených nápadů. Krásná vzpomínka na dětství, za kterou se nestydím.