Volání divočiny (1966)

Určite jeden z najlepších filmov o prírode. Príbeh je síce jednoduchý, ale bavilo ma to sledovať. Počúvať vnútorné dialógy hlavnej predstaviteľky i sledovať malé levíčatá a hlavne Elzu ako rastie a snaží sa začleniť. Film nám ukazuje nádherné, pravé exteriéry a čo dnes nebýva bežné, pravé zvieratá! Natáčanie asi nebolo jednoduché a popravde si dnes nedokážem predstaviť, že by si niekto na niečo podobné trúfol. Pri mnohých scénach sa zamyslíte nad tým, ako to dokázali natočiť, fakt klobúk dole. Kapitola sama o sebe je soundtrack Johna Barryho. Jeho hudba hrá veľmi často, jemne v pozadí, ale je nádherná a výborne dopĺňa dej. Vzhľadom na rok výroby fakt pecka. Videné so starým českým dabingom, ktorý mi hlasmi občas pripomenul Winnetouvky...80%.

Africká přírodopisná dnes už klasika, která dle mého uvážení své knižní předloze rozhodně ostudu nedělá, ačkoliv původní autorce paníJoy Adamsonse snímek příliš nezamlouval. Až na jednu scénu, kdy lvici Elsu málem jen tak  pro zábavu zastřelí jeden anglický páprda a všichni to přejdou s úsměvem, mají scény smysl a hezky se na ně kouká. Obzvlášť poslední třetina filmu je velmi poutavě dojemná. Líbí se mi i pozitivní závěr, který vůbec takový být nemusel, protože pravá Elsa zemřela ve veku 5ti let na tuberu a film tento její smutný osud zdárně ignoruje.

Krásny romantizujúci film o láske k prírode a zvieratám, ktorý bol asi súčasťou snov každého o Afrike. V podstate dramatizovaný prírodopisný film zabalený do príbehu ochrancov Joy a Georga, prekvapivo v českej verzii premenovaného na Jiřího, Adamsonovcov. Príbeh strieda dialógy a rozprávanie Joy, vtedy je obraz len ilustráciou jej rozprávania. Herecky aj produkčne dobre zvládnutý film svojím emotívnym nábojom mierený na rodinné publikum. 75%

Tehdy bych mu dal pět hvězdiček. Ale dnes?1)  Lvici Elsu si pamatuji někdy z šedesátých nebo sedmdesátých let. Bylo to fantastické. Černobílá Československá televize nás odnesla do tajemných exotických krajů, prý nějaká Keňa, v životě jsem o ní neslyšel, kde každý záběr kamery představoval neskutečné dobrodružství. Mít doma lvíčata - jaká to báječná představa pro pubertálního kluka, byť ti lvi byli pro nás jen, jak bychom dnes řekli, virtuální._____ 2)  Ve skutečnosti se asi čtyřdenní Elsy a jejích dvou sourozenců ujal George Adamson poté, co zastřelil její matku. Stalo se to v únoru 1956. Lvice žila pět let. Opavská rodačka Joy Adamsonová pak celý příběh sepsala ve třech knížkách v létech 1960 - 1962. A brzy poté následovalo i filmové zpracování._____ 3)  Knihy jsem nečetl. Film jsem viděl jenom tento z roku 1965. Opětovné zhlédnutí mě zklamalo. Kouzlo je pryč. Možná je to tím, že pro mě exotické krajiny již příliš exotické nejsou, možná proto, že jsem filmů s podobným námětem už viděl více. Ale nejspíš je to proto, že ten film sám o sobě není nic světoborného. Ale jeho význam pro popularizaci a osvětu ochrany přírody je obrovský. To ovšem není, co mě jako diváka primárně zajímá. Inu, tak to dopadne, když člověk konfrontuje sny svého dětství či mládí s realitou dneška.

Romanticky natočený film, díky němuž jsme se ve své době dozvěděli, jakou také měla Opava slavnou rodačku. Když šel poprvé v České televizi, byl tento film nesmírně populární a všude se o něm mluvilo. Rád jsem si ho po desítkách let znovu připomenul a sledoval jsem ho s chutí i teď, i když leccos je v něm asi hodně zidealizované. Nicméně klobouk dolů, že se něco takového vůbec podařilo nejen s lidskými, ale hlavně lvími herci tak přesvědčivě uprostřed africké přírody vůbec natočit.