Viva video, video viva (2019)
Sledovat Viva video, video viva online
Přehrávač zatím není dostupný.
O filmu Viva video, video viva
Dokumentární snímek Viva video, video viva přináší prostřednictvím dochovaných materiálů, nečekaných setkání, osobních výpovědí a myšlenek videistů ucelenou zprávu o době, kdy nemohlo být nadšení skupiny umělců spontánně ventilováno. V době totalitního režimu se video začalo používat jako nástroj ke svobodnému uměleckému vyjádření. I přes nedostupnost technologií vznikala řada děl, za kterými stáli nejen uznávaní umělci, jako například Radek Pilař či Petr Skala, ale i téměř zapomenutí autoři, z jejichž tvorby vzešly experimentálně filmové a novomediální přístupy. Ke srovnání se zahraničím, kde byl videoart v osmdesátých letech svými možnostmi a otevřeností v jistém předstihu, dochází díky zdokumentované cestě štábu a Petra Skaly do Ameriky za ikonami a průkopníky světového videoartu Woodym a Steinou Vasulkou. Kurátor Martin Mazanec a architekt - současný vizuální umělec - Dominik Gajarský hledají v ateliérech, střižnách i sklepech videistů zaprášené VHSky a další odkazy. Mozaika se skládá. Dialog mezi minulostí a současností umocňuje i výběr medií, na která je film zaznamenán. Ať jde o dnes již téměř archaickou VHS či současný iPhone.
Obsazení
Podobné filmy jako Viva video, video viva
Tato stránka je generována automaticky za pomocí údajů zjištěných z veřejně dostupných zdrojů a sjednocených pomocí AI ChatGPT. Uvedené údaje nejsou redakčně kontrolovány, monitorovány ani upravovány a mohou být nepřesné či nesprávné.
Komentáře (6)
Komentáře jsou vkládány jejich autory a nepodléhají redakčnímu schválení ani kontrole. Za jejich obsah odpovídají jednotliví autoři. Komentáře mohou být automaticky přebírány z dalších webových stránek.
Ani obsah ani forma...
Zdroj: ČSFD.cz (2020-11-17)Na závěr se v seznamu užitých ukázek objevuje „Radek Pilař: Pink Floyd (1965)“. Pokud nejde o těžko uvěřitelnou shodu názvů, pak klobouk dolů před hudebním vkusem a objevitelským instinktem Radka Pilaře - jeho videoartový film se totiž týká skupiny, která vznikla teprve o rok dřív a jejíž první album vyšlo až v roce 1967! -------- V titulcích filmu uvedeno: název Viva video video viva. Videoart jako nástroj svobody; rok výroby 2020.(08.12.2020)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-12-08)V úvodní scéně jsem si říkal, že to budou nudná domácí videa o dětech. Ale pak se rozjelo téma posedlosti videoartem, které autorka rozumně nenatočila jen pro úzkou skupinu umělců, ale i pro běžného diváka. Pochoduje napříč mezi obdobími, jejich výstavy v Mánesu, zastřešení činnosti u Národní galerie, kupování prvních počítačů v zahraničí apod. Je vidět, že postavy nepřešla jejich vášeň ani v důchodu, což trochu dojímá. Je zde i odpočinkový výlet za rodákem Vasulkou do Ameriky. Ta osmdesátková discopíšnička procházející dokumentem je mile nostalgická.(03.12.2020)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-12-03)Autorka je vnučka Radka Pilaře, a tak se rozhodla natočit film o tom, že její slavný předek kdysi dělal videoart. Jako kostru dokumentu si zvolila rekonstrukci jednodenní výstavy z léta 1989 Den videa. Podařilo se jí dát dohromady skupinu tehdejších vystavujících, ale většina jejich děl už dávno neexistuje. Jak to tedy natáhnout na celovečerní stopáž? Udělejme si s Petrem Skalou, coby nejznámějším z protagonistů, výlet do USA za Vašulkovými! A když ke konci autorka několikrát vložila tutéž píseň od Jana Hammera pod dialog či komentář, šel celý tento podivně rozklížený projekt definitivně pod hladinu.(17.11.2020)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-11-17)Jsem přesvědčený, že na vině je FAMU. Tenhle dokument vyjevuje všechny styčné znaky jiných současných snímků od mladých autorů z katedry dokumentaristiky. Z nějakého důvodu do nich bylo vtlučeno, že je důležité se v dokumentu zpřítomnit a deklarovat vztah k jeho tématu, jakkoli je redudantní (že je někdo něčí vnuk vůbec nic neznamená). Celý film je pak neskutečně nesoustředěný a těkavý. Skáče se od autorů k autorům, od situací k situacím, od osekaných monologů po ovevoice, inscenují se situace a setkání, se kterými si pak dokumentaristka neví zjevně rady, protože očekávala, že události tak nějak přirozeně vyvinou, což se neděje a lidi na sebe koukaj nebo jen tak naslepo plácaj. Inscenuje se výstava, setkávaj se staří známí, zajíždí se do minulosti, kamera občas zrní nějakým postprodukčním efektem (protože je to dokument o videoartu!!) a všechno to postrádá jakoukoli integritu a vizi. Čokoládovej dort s nápisem 'videoart' v závěru snímku o něm vypovídá s nemilosrdnou přesností.(13.05.2020)
Zdroj: ČSFD.cz (2020-05-13)