Vítejte u Hartmannů (2016)

Z politického hľadiska podľa mňa predkladá vyvážený pohľad na problematiku imigrantov - sú prispôsobiví imigranti, a sú imigranti, ktorí chcú druhých naverbovať, že niektorí nemci chcú pomáhať no zároveň majú aj obavy, a niektorí hádžu všetkých imigrantov do jedného vreca (ľudia, ktorí sú rôzne politicky naklonený je realita, a naštvať sa na to, že to film ukazuje je strach pozrieť sa do zrkadla). No tento film je viac než len film o imigrantovi. Je o „Hamsterrad / rat race”, a syndrómu vyhorenia a ako to môže negatívne vplývať na zdravie človeka a jeho vzťahy s rodinou. O výbuchoch zlosti, a ako tie môžu negatívne vplývať na zdravie človeka a jeho vzťahy s rodinou a s podriadenými. Preto dávam vyššie hodnotenie.

Vo svojej podstate to nebolo zlé, ale vôbec by som nebol proti keby to bolo poňaté viac dramaticky a menej teatrálne. Žánrovo mi to až tak nesadlo. Keby sa to neodohrávalo v Mníchove a nehrali v tom nemeckí herci, tak by som to svojim štýlom bez váhania zaradil do francúzskej kinematografie. No neviem či je pre Nemcov zrovna toto správny vzor, keďže posledné roky práve Nemecko točí fakt vydarené dramédie. Námet film bol fajn, spracovanie sa mi až tak nepáčilo, keďže to občas pôsobilo fakt priam groteskovo. Na druhú stranu, niektoré scény (ktoré boli síce prehnané) ma úprimne pobavili. Takže celkový dojem je v konečnom súčte niekde v rámci priemeru. 3*

Nvm čo bolo skor, či francúzska verzia či toto. Obe sú však podobné. Na jednej strane chcú ukázať, ako je tá krajina fajn a ako im zbierač bavlny v dome nevadí, na strane druhej im to dáva okolie vyžrať. A nedostaneme sa ani do roviny realu a ani do roviny uletej komédie. Politicky korektné a názorovo sterilné. Tak či ona, Nemecko je v píči. 1 z 5

Tak si tak s kamarádem Vítáme u Hartmannů a on po několika minutách „Dobrá propagačka!“ Kontruji ve stylu: „Chyba lávky kamaráde….Němci jsou frajeři…..umí si ze sebe udělat srandu….vtipně reagují na současnou situaci u nich…..palec nahoru“. Ubíhají další minuty „Ty v..e, to je šílená manipulace!!!!“ Simon Verhoeven se nám snaží do hlav nacpat, že mít doma uprchlíka je asi tak 12x lepší než vyhrát hlavní ve Sportce a že není na světě většího labadůža, než sdílet sprchu s klukem z Nigerie. Nechápejte mne špatně, co se týče této problematiky, tak zastávám zlatou střední cestu (tj. ani „Pirát“ ani „Ortel“), ale čeho je moc, až se ucho utrhne. Verhoeven si svou stranu vybral zcela jednoznačně a na nás ostatní pomocí své „komedie“ ukazuje prstem, vy jste ti špatní, ti plní předsudků, ti jenž si nezaslouží žít na naší fanfárové planetě. Je mi líto drahý pane, ale takhle to prostě nefunguje. Kdyby jste se vydal cestou, kterou jsem si zpočátku myslel že kráčíte, uměl si udělat legraci i sám ze sebe a nesnažil se vnucovat lidem své společenské postoje, tak by bylo slušně našlápnuto. Takhle jste svět obohatil pouze o jedno propagační video, jako by na zakázku Angely Merkelové. Hádám, že tohle nebude film, který si bude piTomio Okamura s rodinou pouštět na Štědrý den.

Romantické komedie se v Německu točí jako na běžící pásu, bohužel to postihuje témata, která by mohla a měla dostat mnohem větší prostor i péči. Nechce se mi věřit, že Němci po výborných filmech Strach jíst duše (1974) nebo Wiel ich schöner bin (2012) či Střepy v parku (2013) vypustí do světa tuhle s... slabotu. Nenabízí žádný vnitřní rozpor, neukazuje nic nového a bohužel ani nepobaví. Není divu, když se velkého tématu chopí režisér a scénárista televizní zábavy. Témat je příliš mnoho (vyrovnání se se samotou, stářím, odchod do důchodu, krize středního věku, rozvod, práce v zahraničí, workoholismus, single, uprchlíci ...) ale žádné z nich není zpracováno do hloubky. Vznikl příběh se šťastným koncem, kterému nevěří ani samotní tvůrci. Obsazení oblíbených herců ještě není záruka kvalitního filmu. Věřím, že si v Německu (i jinde) našel své diváky, ale do půlroku si nikdo nevzpomene, o čem to vlastně bylo. Je to jako těšit se na vydatný šťavnatý hlavní chod a místo toho dostat slabou vlažnou polívečku nastavenou dochucovadly. Nemám nic proti polívkám, ale já dávám přednost té šťavnaté flákotě.