Věž. Jasný den. (2017)

Je o mě všeobecně známo, že nemusím jednoduché relaxačky, naopak mě baví filmy, které by někdo možná zařadil do kategorie "makačka na bednu". Nevím, jestli to bylo mým rozpoložením nebo byly náznaky příliš mírné, postupem jsem se ztrácela v ději a tím opadal i můj zájem. Třeba někdy jindy v jiné dimenzi ...?

Upřímně, nechápu, co mi tím režisérka chtěla říct a obávám se, že to pořádně nevěděla ani ona sama. Psychologický ten film fakt není - o postavách víme strašně málo a když už se jejich charaktery po hodině a půl někam trochu posunou, přijde totálně mindfuck závěr, po kterém má člověk pocit, že sleduje úplně jiný film. V souvislosti s tím závěrem by se sem spíš hodil žánr mysteriózní, který i celý film vystihuje líp. Většinu času sledujeme Kaju, která na 6 let zmizela bůhvíkam (btw není řečeno kam, dokonce ani není naznačeno, kde mohla celou tu dobu být), divně se chová a přijela za rodinou za účelem prvního přijímání své biologické dcery, která si ji ale kvůli jejímu zmizení nejspíš nepamatuje. A ani Kajina sestra, Mula, a ani nikdo jiný z rodiny, nechce, aby si na svoji pravou matku vzpomněla. Tohle by mohla být slušná zápletka na pořádné drama, jenže tenhle film se nikam neposouvá, nic neodhaluje, jen dává pár droboučkých náznaků, ze kterých člověk něco pevného nespojí i kdyby se hodně snažil. Za (skoro) dvě hodiny se toho stane dost málo, holka na to svaté přijímání nechce, Mula má ze své sestry strach, ale nakonec se - bůhvíproč a bůhvíjak - smíří, proběhne svaté přijímání, slaví se a pak přijde ten mindfuck na konci, co to posune do úplně jiného žánru. A fakt netuším, jestli jsem ho dobře pochopil. Jakože po smrti nic není a všichni budeme donekonečna bloudit? A Mula přijela proto, aby to ukázala všem ostatním a zbavila je falešných křetanských nadějí? Fakt netuším, na to tam nejsou skoro žádná vodítka. Přitom by mohla být, kdyby to nebylo vycpané tolika vatoidními scénami a scénář by byl líp promyšlený. Přitom prvotní námět není špatný, nějaká atmosféra tam je, herecké výkony nejsou špatné a závěr je dobrý i filmařsky (fakt nemusím tu kameru ve stylu Dogmy 95, nevidím na ní nic uměleckého, bohužel je takhle natočena většina filmu, kromě závěru). Rád jsem to viděl, ale ten film prostě nefunguje jak má. Nic nepředá, nic neřekne, nic nenaznačí a krom šoku ze závěru nic nezanechá. 2*

rozuměla jsem pokusu o mysteriozno.Ovšem scénář mě celkově naštval .přišlo mi to jako slátanina všeho možného.Od akcí v kostele po rozbourání komína k matce která byla mimo a ten "otrušík"v likéru měl všem vyhnat ďábla(dávná tajemství) z těla a hlavy???

Filmy, při kterých by se vám mělo hulit z bedny ve snaze pochopit, uchopit můžu. Tenhle kousek od severních sousedů se vás snaží plíživě znepokojovat nad jednou rodinkou polského venkova. Členem je i osoba o které víme pouze to, že je biologickou matkou dívky, kterou vychovává její sestra. Gradující schíza, podporující pár ne zcela vysvětlitelných momentů hraje s divákem slušnou psychologickou hru. Film, který se jakoby nikam neposouvá se v závěru posune do nevysvětlitelna.(21.11.2023)

Nějak nevím, co to ty ženské filmařky v poslední době mají, že vezmou nějaké své rodinné trauma, přidají krapet jakože mytologie a šup s tím na plátna kin, scénář nescénář, ať si to každý pobere, jak chce. Tady máme vztah dvou sester, z nichž jedna je biologickou matkou malé Niny, ale asi strávila šest let buď na odvykačce nebo v blázinci (ve filmu je jen nadhozeno, že přece nemluvila, víc nic), a tak se o dítě starala její ségra, takže Nina neví a nesmí se dozvědět, kdo je její skutečnou matkou. To by se ještě dalo chápat, ale jak ony, tak ostatní postavy se k sobě chovají tak podivně, že jsem čekal, že někdo někoho shodí ze skály, nebo že v horách ztracený turista je dárcem krve nemocné matce, která je najednou zdravá (což všechny překvapí, ale nikdo to neřeší, ani doktor nepřijede). A do toho se prolíná kostel, asi autorčino další trauma. Konec je totální mindfuck, kdy to vypadá, že Kája všechny nějak zabila (otrávila?), aby měla děti pro sebe (přičemž Nina jeví - asi - léčitelské schopnosti), a pak všichni jdou - asi - do nebe, jen zvony odletěly do Říma a nezvoní, nemají srdce... Btw, ten konec mi připomněl jeden film, který jsem viděl nedávno, kde lidé jedou na břehu nalezeným vlakem k Velkému depu, což je taky jako že cesta do ráje. Ale zpět k tomuto filmu - na lepší pochopení divákem chybí víc náznaků nebo klíčů. O psychologii postav se nedá mluvit, ta neexistuje. Symbolika některých scén je variabilní a nejistá. Konec je naprosto podivný, nedávající smysl, a odmítám někde pátrat, jak to autorka myslela. Celé to má sice dobrou atmosféru a náběh na tajemno až hororové, ale vše zůstane viset v luftě, nijak se s tím nepracuje. A pojmy jako zápletka nebo katarze asi autorce nic neříkají.(12.11.2023)