Veřejný dům hrůzy (2012)

The Seasoning House na mňa pôsobil veľmi neuveriteľne. Zobrazenie mafiánov a vojakov ako ultimátneho zla bolo prvoplánové a fakt, že sa hlavná hrdinka prebudila a začala konať až na poslednú chvíľu, pôsobil vykonštruovane. Nechápem, akým zázrakom dokázalo útle, traumatizované dievča likvidovať vycvičených ozbrojených mužov. Najväčším kameňom úrazu je však zlý mix žánrov. Hranica medzi drsným trilerom odkazujúcim na vojnu na Balkáne a béčkovým akčňákom tu nefunguje. Film sa v prvej polovici tvári ako seriózna, drsná dráma, ktorú som ako divák bral vážne, no v závere odo mňa tvorcovia zrazu chceli, aby som akceptoval, že ide o nobrain béčko, kde malé dievča porazí hordu trénovaných nerpiateľov. Na takú radikálnu zmenu tónu som si už nedokázal (a ani nechcel) zvyknúť.

Hodně nevyužitý potenciál sráží film dolů. Téma je super, ale zpracovat ho jako horor, navíc horor nevalných kvalit, je hodně velký přešlap. Navíc od Angličanů, kteří o občanské válce na Balkáně a o tom, co se tam dělo za zvěrstva, který se nikdy neobjevily v tv ani novinách, vědí stejný prd jako my. Natočit to Srbové nebo Chorvati, to by asi bylo jiný maso. Jediné, co ocením, je všudypřítomná špína toho otrokářského bordelu.

Nějaký očekávání jsem měl. Čekal jsem, že to bude blbost a hlavně nuda. Ani jedno to nebylo. A o to víc jsem z tohodle projektu šťastnej. Svým způsobem je to vlastně válečný drama. Vynikající vyobrazení demoralizace všech (ne jen milic). Všichni jsou unavení, vyčerpaní a demoralizovaní válkou, že konaj tak, jak by vůbec nekonali, kdyby válka nebyla. Válka člověka změní. Gore (který je mimořádně skvělý, je ho tu docela dost a z tohodle filmu se mi líbilo nejvíc) je pouze ochucení a ukázka ještě většího hnusu války. Finální scéna, kde Anděla maže svou krev na ksicht vůdce (?) milic je úchvatná. Vlastně mu tímto ukazuje a vrací vše, co on udělal ostatním.

Hororový thriller Veřejný dům hrůzy získal několik filmových ocenění. Mezi filmové ceny patří Cena kritiků udělená na mezinárodním filmovém festivalu Fantasporto, který je každoročně organizovaný v portugalském Portu.
Druhou Cenu kritiků získal na festivalu Mile High Horror Festival v Denveru v Coloradu.
Festivalové ceny si odvezl i z Bragacine IFF, pořádaným opět v Portugalsku. Tam získal cenu za nejlepší film, nejlepšího režiséra (první zrežírovaný film a první scénář režiséra a scénáristy Paula Hyetta) a nejlepší herečku ( Rosie Day).
Na herečku Rosie Day, pro níž byla tato role první filmovou příležitostí si vzpomněli ještě na hororovém filmovém festivalu Screamfest LA a ve Fantaspoa v Brazílii.

Tento rape&revenge horor by si pokojne zaslúžil aj hviezdu naviac, po skoro celý čas si totižto udržiava silnú depresívnu atmosféru a vďaka úžasne zvolenému prostrediu na diváka miestami pôsobí nepríjemne a nechutne (pokojne by som sa aj vsadil o to, že ak by sa niečo také v skutočnosti stalo, realita by bola ešte horšia), lenže v druhej polovici nastáva problém. Divákovi je síce dopriata akcia a dobré gore, ale film sa dostáva do úplne absurdných a nemožných situácií, takmer nič nedáva zmysel a skrátka sa z toho stane len bezduchá naháňačka po dome, bez logiky. The Seasoning House tak ostáva len mierne nadpriemerným filmom, ktorý si udržiava solídnu atmosféru a tempo, ale mimo to je aj nedobre napísaný.