V poslední chvíli (1995)

KdybyJohn BadhamnatočilNick of Timepro televizi, dal bych plný počet a ani bych nemrknul! Onten snímek tak lacině i vypadá a mě se to líbí, atmosférou mi chvílemi připomíná třebaČasožrouty, zkrátka devadesátkový pomalý thriller lehce cáknutý koncem sedmdesátek ve stylu filmuV kómatu.Johnny Deppje strašně podobnýChandlerovi Bingovia na samý závěr jsem se ještě báječně posmál! Ale šlo to udělat líp, jak jsem psal na začátku, být to TV Film tak za pět, takhle silný čtyři****!

Já už dlouho nepamatuji, že by mi přítomných pětaosmdesát filmových minut uteklo při sledování nějakého snímku tak rychle, jako je tomu právě v případě této napínavé podívané, které lze sice něco málo určitě vytknout, ale právě ono doslova splašené tempo celé té zápletky tu je natolik dominantním prvkem, že se těch pár nedostatků dá odpustit. Každopádně co nejvíc Nick of Time ubližuje, je hromada nelogičností, které celý ten ten film doprovázejí, takže každý kdo se v podobných nesmyslech rád šťourá, tak ten si tu užije fakt do syta, přičemž já osobně se k těmto momentům tedy snažil přistoupit s co největší tolerancí, ale v závěru to fakt už nešlo ani mě, kdy například při odpočítávání času odpovídala jedna filmová minuta asi tak pěti reálným, ale což, v mnoha slavnějších filmech se nacházejí ještě větší tuposti, a také to nikdo neřeší. Jinak Johnny tu působí fajnově, a to i přes to, že vlastně v té své postavě nemá příliš co hrát, dále se tu pak sice ani nevyskytuje jakákoliv navozená atmosféra, na druhou stranu, co musím jednoznačně vyzdvihnout, tak to jsou momenty napětí, které jsou zpracované velmi šikovně a vygradovaně. A co se týče akce, o té to tu rozhodně není, nicméně pár scén se tu vyskytne, a filmu nikterak zásadně neubližují. Nick of Time tak zkrátka sice není nějaká filmová hitparáda, či slast, na druhou stranu minimálně přívlastek strhující si bezpochyby zaslouží, a to si myslím, že není vůbec zanedbatelné pozitivum.

Má úplně jiné starosti. Finanční poradce Johnny Depp by měl truchlit, navíc na výchovu dcerky teď bude sám. Zrovna spolu vlakem dorazili do Los Angeles a stane se něco stejně děsivého jako čerstvá smrt manželky a matky šestileté Lynn. Na nádraží si ho totiž „náhodně“ vyhlédnou dva agenti, dotáhnou do auta a sdělí mu, že holčičku zabijí, pokud on nezavraždí kalifornskou guvernérku. Ano, o policajty nejde, s „úkolem“ to ti dva ale myslí naprosto vážně. Dostane revolver, fotografii oběti a několik desítek minut času. Jednoho z dvojice má furt za zadkem, sleduje každý jeho krok, přitom netuší, co má dělat, protože vinu ponese v obou případech. A brzy pochopíme, že v tom celém jede mnohem víc lidí... Tvůrci nás opakovaně ujišťují, že se to celé odehrává v reálném čase a že sledujeme důmyslnou hru. Jenže nesledujeme. Už jen fakt, že smrt guvernérky si podle všeho (v souvislosti s tím, kdo všechno O TOM ví) přeje snad polovina Kalifornie, ale hlavní strůjci stejně čekají na obyčejného kravaťáka z vlakového nádraží. Každopádně slušný námět i Christopher Walken, který se vždy (kuriózně) ve vteřině objeví. A co si budeme, vidět to v onom roce 1995, myslím, že by napětím v kině skoro i žárovka praskla. Škoda, že těch nedotažeností a logických chyb tvůrci povolili až moc.

Napínavé to není ani trošičku, protože to je od začátku do konce úplný nesmysl. Ale celkem dobře řemeslně natočené hollywoodským řemeslníkem Badhamem. Záporák Walken, který si stále ukazuje na hodinky a pomrkává při tom na Deppa, mi připomíná Hujera: „Pane učiteli, je čas, musíme jít.“ Lohninský ale předvedl mnohem lepší výkon. Tady je vidět, že to Walkena nebaví a tuší průser. Do spiknutí je namočené celé okolí, ale hledají troubu, který nesmírně komplikovanou věc provede místo profíků. Proč neudělat něco (extrémně) složitě, když to jde (naprosto) jednoduše?

Kdysi dávno, koncem devadesátek, mi to přišlo ohromně napínavé. Inu, teď po letech, co jsem podobných akčních thrillerů viděl víc, musím říct, že je to těžká a nelogická nuda. Tak rozsáhlé spiknutí, a přitom jim chlapec furt zdrhá na záchod, k baru, pokecat s čističem bot, pokecat s asistentkou, a místo, aby vzal rozum do hrsti a zařídil věci co nejjednodušeji a sám (neboť je přece jen zahnaný do kouta), řeší vše co nejsložitěji a s pomocí hromady lidí. Navíc ten čas tady taky nějak divně utíká - jednou trvá pět minut skoro čtvrt hodiny, pak čtvrt hodina trvá sotva minutu... Celý prostředek od chvíle, kdy je jasno, oč jde, je nuda, promrhaný potenciál a jedna nelogičnost za druhou, a nakonec se vše vyřeší během chviličky. Než pocit napětí jsem měl pocit, že by bylo fajn, kdyby to mělo celé půl hodiny a už to konečně skončilo.