Útes smrti: Vražedné vody (2022)

Nechápu tak nízké hodnocení. Na TV film to byl parádní zážitek. Psychologický thriller jak má být. A napínavá atmosfera také nechybí. Hold Jaws bylo jen jedno ale snaží se zdokonalovat. Kvalitní koncert tehdejších herců se nikdy konat už nebude, tak to berte jako zábavu. Ač mám IQ 138 tak si rozhodně v recenzích nehraju na intoše.

Z nebe Hospodin zahřměl, Nejvyšší zaburácel svým hlasem. Vyslal své šípy a rozptýlil je, vyslal přemnohé blesky a rozdrtil je. Tu se ukázala dna oceánů, základy země byly obnaženy, když Hospodin pohrozil, když zavanul dech jeho hněvu. Napřáhl svou ruku z výšin a uchopil mě, vyprostil mě ze spousty vod, vyrval mě mému mocnému nepříteli, těm, kdo mě nenáviděli, kdo mě předčili silou. (Žalm 18,14-18) I když zemřely, budou navždy s námi, v našich srdcích.

Tak tohle kupodivu nebylo vůbec špatné. Když dojde na scénu se žralokem, je dost vidět že film byl "poskládán", tzn. ve chvíli kdy je záběr na žraloka je použit záběr skutečného zvířete a pak střih na hrdinky filmu, tahle kombinace nakonec dopadla velmi dobře a rozhodně se na to kouká lépe než na divné levné CGI. IQ zmíněných slečen s každý dalším uplavaným metrem klesá, a to těžce do hlubin. Nápad na svázání kajaků k lodi, když můžu prostě sednout do lodi a odplout... to asi ani nebudu komentovat. Ale po dlooooouhé době mě hřálo u srdce že žralok vypadá vážně uvěřitelně a to mi ke spokojenosti asi stačilo.

Čtyři ženské pádlují na kajacích, pak plavou ve vodě a honí je žralok. Nevím, jak žralok, ale kajaky a voda byly pravé, žádné trikové efekty. To se herečky docela nadřely. Pádlování je fuška, plavání taky a obojí je pěkný opruz. Snad za to aspoň dostaly dobře zaplaceno. Jedna hvězdička coby odměna za fyzickou námahu protagonistek.

Pôvodný The Reef som prvýkrát videl až v roku 2020, keď sa objavil na jednej zo streamovacích platforiem. Dovtedy som o ňom síce počul, ale bral som ho len ako nejaký lacný „direct-to-video“ kúsok. Zapol som ho a asi v polovici som ho musel zastaviť a odísť od obrazovky – úroveň napätia a úzkosti bola neuveriteľná. Horory sledujem od polovice 80. rokov a mám za sebou absurdné množstvo filmov, takže som si prirodzene vybudoval akúsi imunitu – len tak ma už niečo nevystraší. Ale The Reef ma naozaj vystrašil. Samozrejme, čo funguje na jedného, nemusí na druhého, ale pre mňa to bol skutočne silný zážitok.
Takže som mal očakávania aj pri tomto filme a priznávam, že určitú mieru napätia sa mu podarilo navodiť – najmä v úvodnej časti a v scénach, kde postavy cítili, že sa pod nimi niečo pohybuje. Lenže potom sa objavil žralok. A to bol problém. Vyzeral ako lacný CGI panák, až karikatúrny – namiesto strachu som sa začal smiať. Dvadsať-tridsať minút solídneho napätia sa v momente zmenilo na paródiu. V jednej chvíli som čakal, že žralok začne rozprávať hlasom Jima Carreyho.
Chápem, že rozpočet je limitovaný a je nespravodlivé to len tak zhadzovať, ale film bol tým pádom rozpoltený – chvíľami slušné napätie, potom zase pobavené chichotanie. Podobne ma sklamal aj The Shallows – hoci viem, že mnohým sa páčil, ja som sa pri digitálnom žralokovi nedokázal naladiť.
Pre mňa stále víťazí Open Water – tam to fungovalo výborne (aj keď otravné boli tie zbytočné scény na pobreží). Tento film? Úprimne, je to škoda.