Třináctka (2003)

Nikki Reedsa v trinástich vylesbila a vyfetovala a aj porezala, tak natočíme o tom film. Posolstvo? Na prvý pohľad jasné: v holom úde výchova detí je na mimoriadne vysokej úrovni, vlastne vrchol demokracie, však nech si robí, čo chce, hoci ešteani kosti nemá poriadne vyvinuté. Ale skutočným zámerom bolo ukázať čo? Že v trinástich rokoch je skúsiť všetko cool? Alebo že rodičia sú takí blbí, v tomto prípade matka, že si nedokáže poradiť s jednou blbou fagankou? Tak koho to je ale chyba? No ťažko povedať, lebo v hlavnej úloheWoodovásama nevie čo je, takže síce hráš trapku, čo nevie nájsť svojuidentitu, ale ty to nevieš ani skorov štyridsiatke. Však ako osemnásťročná randila s 37-ročnýmMansonoma teraz tvrdí, že ju zneužíval a už je aj vydatá aj bisexuálna aj všetko, čo len môže byť. Však tí herci nehrajú, oni len stvárňujú seba.

V hlavě se mi honí myšlenka, jestli takhle v roce 2003 opravdu dospívaly třináctileté děti v Americe. Řekl bych, že ne. Celkově je to tak hodně přitažené za vlasy a moc nechápu, proč to není spíše zasazené do kontextu pozdějšího dospívání. Nedokážu si představit, že někde fetuje, chlastá, prcá a krade děcko ze sedmý třídy. Ale možná jsem prostě jen vyrůstal v dobrých rukou, v jiné době a jiném státě. Každopádně jsem za to rád. Když ale přehlédnu tyhle věci, tak bych řekl, že snímek hezky surově a natvrdo ukazuje, jak se dá život zničit už na startovní čáře. A to nejen sobě, ale i rodině. Díky milující matce se ale dá překlenout i to nejtěžší období. ❤️‍🩹 Nevyhnu se taky  porovnání sDevadesátkamaodJonaha Hilla.Ty jsou za mě koukatelnější a víc mě bavily. Třináctka ale zase dobře pracuje s emocemi, které vybarvuje bez okolků a i herci se mi tady zdají o mnoho víc přesvědčivější.

Snímka režisérkyCatherine Hardwickez roku 2003 prináša príbeh o amerických tínedžeroch nového milénia, ktorí prostredníctvom alkoholu, drog a sexu unikajú do svojho vlastného sveta. Film - v mnohom určite zachytávajúci bežnú realitu mnohých - ale v konečnom dôsledku pôsobí rozporuplno. A to pre jeden jediný dôvod. Než naň však poukážeme, je dobré si povedať, čo sú pozitíva Hardwickeovej diela. Tým najvýraznejším sú bez akýchkoľvek pochýb výborne napísané postavy, z ktorých vyžaruje autenticita a ktoré sú živým obrazom nižšej strednej vrstvy z amerického predmestia. V popredí manipulatívna tínedžerka Evie Zamora (Nikki Reed), matka samoživiteľka Melanie Freeland (Holly Hunter), ale aj plejáda zaujímavých vedľajších postáv, tvoria kolorit bezútešnej spoločnosti, v ktorej každý svojím spôsobom túži po inom živote, než aký má, ale nedokáže nájsť správne východisko z celkového marazmu. V spojitosti s postavami a ich problémami a trápeniami film zároveň veľmi dobre vykresľuje atmosféru, ktorá je prakticky v každej zo scén iná, ale ako celok pôsobí na diváka priam skoro až nepríjemným dojmom. To je v tomto prípade pochvala, pretože zámerom tvorcov do istej miery určite bolo u diváka vyvolať nepríjemné pocity z toho, čo sleduje. Postupne sa vyvíjajúca atmosféra sa odráža aj na vizuálnej stránke. Čím ďalej postupuje dej smerom ku koncu, tým chladnejšie sú tóny kamery, čo je možno na prvý pohľad iba drobnosť, ale skvele do filmu pasujúca. A čo je onen jediný dôvod, pre ktorý má divák napriek mnohým pozitívam z filmu v konečnom dôsledku zmiešané pocity? Ide o celkovú uveriteľnosť. Hoci v mnohom snímka do veľkej miery pôsobí realisticky, čomu nemožno uveriť je až prehnane rýchla charakterová premena postavy Tracy (Evan Rachel Wood). Dochádza k nej prakticky "z večera do rána", navyše spôsobom, aký sa s ohľadom na dovtedajšie príbehové skutočnosti javí ako nereálny, a tým pádom aj neuveriteľný.Thirteenje tak v konečnom dôsledku nutné hodnotiť ako priemerný počin. Režisérke Catherine Hardwicke sa však aj napriek tomu podarilo natočiť silný film, ktorý na diváka zapôsobí výborne napísanými postavami (Evie Zamoru možno zaradiť medzi najzápornejšie postavy dejín kinematografie) a rovnako kvalitnou atmosférou.

Zezačátku vás film vtáhne okamžitě do děje svou hýbavou kamerou, rychlým střihem a celkově stylem vyprávění, že si říkáte, že dobrý, že přesně tohle se potom bude hodit pro tu tragédii ke konci, protože jí tam asi bude muset být hodně, když nějakej úvod skipli. Ne. Místo toho se to po hodině stane repetetivním, protože si holka postupně dělá, co chce, pak se s někým (máma atd.) pohádá a nic se neděje. A pořád dokola, že to vlastně už ani nemá efekt. Pořád jsem čekal aspoň na zlom, kdy se to užúplněpose*e nebo kdy si to s ní máma pořádně vyříká. Nic z toho se taky nestalo, takže ve výsledku film nezvládl udělat nějaký přesah. Do hlavní hrdinky se nedalo nějak hlouběji vcítit, rychlý střih neodkázal vybudovat nějakou ponurou nebo dramatickou atmosféru a celkově bylo mizerné celé odvedení. Jediné, co by možná šlo trochu ocenit, jsou herecké výkony, ale stejně jsem od nich žádný vcítění nedostal, tak nevím. Čekal jsem něco dramatičtějšího, jdoucího víc do hloubky a do té temné stránky, kdy se ze slušný a milý holky stane holka problémová, stýkající se se špatnýma lidma.Vyhodnocení:Plakát na tenhle film mi dává totálně vibe učebnic do němčiny 👩🏼‍🏫

Videla som síce dávnejšie, ale viem že sa mi zdalo zvláštne ako sa to dievča zmenilo z ničoho nič a rovno z extrému do extrému. Jej matka možno hrala dobre, ale tiež sa mi zdala preexponovaná s tým útrpným výrazom. Keď sa človek pláca v blate, tak si občas za to môže aj sám, tak čo tak radšej si to priznať a niečo s tým spraviť. A síce neznášam puritánske náražky na vek, ale aj tak sa mi nezdá že v trinástich? No neviem. U nás podobne trieskala puberta s babami možno až na strednej a ja som bola napr. prvý krát vážne (podľa seba) zamilovaná v štrnástich a veľmi sa tá doba ešte nelíšila.....Tak možno Amerika.....  ale to akože keď sa včas nespamätá tak v 19 bude vyžitá kurva, či ako?