Titanic (1953)

Jak nás informují titulky po úvodní scéně odlomení ledovce a jeho vyplutí vstříc oceánu, všechny námořní detaily ve filmu, jako jsou rozhovory, události a příslušná data, byly do scénáře převzaty z publikovaných závěrů vyšetřování Kongresu USA a Britské obchodní komory z roku 1912. Spolu s dějem je však celková zápletka zpracována tak, že nelze poznat, o které se jedná. Lze však usuzovat, že jde o atmosféru a dění v první a druhé třídě cestujících, a zejména na kapitánském můstku. Film má stopáž hodinu a půl a ke zničení lodi dojde ve třetí třetině filmu. Do té doby jde převážně o rodinné melodrama, které by se v podstatě mohlo odehrávat kdekoli. Přesto je z dnešního pohledu zajímavé, kolik scén a situací s některými úpravami z tohoto filmu použil James Cameron ve své adaptaci z roku 1997. Možná se inspiroval tím, že toto další zpracování, které navazovalo na německé zpracování ze čtyřicátých let, v němž byl motiv katastrofy zneužit pro nacistickou propagandu, se stalo ve své době nejlepším, a dokonce získalo Oscara. Příběh je solidní a poutavý. Na svou délku obsahuje událostí více než dost. Technicky je typický pro padesátá léta, a tak možná i díky tomu zaujal. Je zkrátka jiný než ty předchozí. Vypráví jeden z možných příběhů odehrávajících se na lodi před katastrofou, čímž se od těch předchozích obzvlášť liší, a jak se po uvedení ukázalo, takový tvůrčí tah se vyplatil.

Pred pustením filmu som si povedal - wau, len 1,5 hodinový titanik? to parádne obmedzí balast na minimum a sústredí sa hlavne na samotnú tragédiu. Chyba. Balastu je tam kopa a tie manželské problémy sú oveľa menej zaujímavé ako love story Kate a Lea. Samotné potopenie nič extra, ale samozrejme porovnávať to s Cameronom nie je možné. No ani rozlomenie lode sa nekonalo, čo bolo veľké sklamanie. Inak samé hrdinské charaktery (až na jednu výnimku), ktoré sú ochotné obetovať svoj život na záchranu iných, žiadne tlačenie sa a bitky o miesto na člnoch, ani skákanie do vody. Všetci pekne čakajú na svoj koniec na palube. Toto rozhodne aj v roku 1953 šlo spraviť lepšie.

Velmi slušný film o jednom z najväčších lodných nešťastí, ktorého plusom je, že nejde o prvoplánovú romancu. Prichádza s klasickou šablónou katastrofických filmov - predstavenie niekoľkých cestujúcich, ktorých osud spojí dokopy, prípadne zauzlí rodinné problémy, ale celé to pôsobí vkusne a zaujímavo. Herecké osadenstvo je sympatické, dokonca ani Stanwycková mi vo svojej roli príliš nevadila. Záverečná katastrofa zasa musela vo svojej dobe zapôsobiť špeciálnymi efektami. Trochu pátosu a melodrámy treba snímku vzhľadom na svoj vek odpustiť, ale inak spokojnosť.

Jako v každém katastrofickém filmu první víc jak hodinu sledujeme celkem zábavné mikropříběhy několika cestujících včetně mládežnické romance. Pak dojde k osudové srážce, po níž kapitán asi za minutu pragmaticky ohlásí: „Narazili jsme do ledovce, jdeme ke dnu!“, načež v minimálním zmatku a bez paniky ženy a děti spořádaně nastoupí do záchranných člunů (muži poslušně pomáhají) a modýlek lodi se s několika kouřovými výbuchy potopí. Nejenže tedy velice omezené kulisy majestátnost či rozměrnost Titaniku absolutně nezprostředkovaly (nehledě na jakékoliv informace o něm), on i jeho samotný zánik proběhl maximálně bezvýrazně, nezaujatě.

V padesátých letech byly natočeny 2 varianty filmu, jednou z nich je tato, znatelně hůře hodnocená. Moje reakce: Prooooooč??? Pro mě jasných 5*. Vysvětlím proč. Efekty nehledejme. Nepotřebujeme je, jsou padesátá léta a vrak Titaniku objevíme až za 22 let a výrok, jak se to vlastně všechno stalo, uzavřou badatelé až v roce 2012. Co by mělo v tomto filmu být a je, jest příběh. Skvěle vylíčená rodinná situace jedněch pasažérů, která se utvrdí a uvědomí až v týlu smrti. Do toho ke všemu kvete nová láska, zprvu zavrhovaná, v okamžiku tragédie vyhrocená. Oslovily mne herecké výkony, charismatický kapitán, celková koncepce a atmosféra kolem potápění.