Ticho ve sněžném městě (2019)

Sice je identita baskického Candymana odhalena po pár desítkách minut, ale to neznamená, že vyšetřovatelé i divák nebudou dlouho vědět, oč běží a nechápavě přemýšlí, jak to pachatel při odchytu, vraždění a hlavně aranžmá mrtvol stihne všechno oběhat. Já osobně zas nevím, jestli za stav obličeje poběhlice Belén Rueda může plastická chirurgie, nebo jedno žihadlo z roje Mlčení dělnic. Jestli s námi autoři prostšího Da Vinciho kódu nakonec vyběhnou, rozhodne skutečnost, jak detektivové odpoví na otřepanou kvízovou otázku: „Co uděláme, když ve finále vstupujeme do domu sériového vraha a on tam s velkou pravděpodobností je? Za a) zavoláme posily, za b) jdeme tam sami, ať se něco dramatického stane..

Vrah si vybírá náhodně muže a ženu, utvoří z nich pár, odkrágluje je a naaranžuje do spící polohy. Tedy začal před dvaceti lety u nemluvňat, postupně přidával po pěti letech na věku obětí a teď začal po těch letech znovu tam, kde skončil. Včely jako zbraň jsou fajn, byť se mi vybavilOhavný Dr. Phibes, co měl podobné způsoby. Jenže tady to u včel končí... Postupně to vypadalo na možný klonPurpurových řek, jenže velmi brzy se z toho stala nudná detektivka, kde se hlavně běhalo. Během sledování tak zvládnete řadu jiných činností, páč na rozuzlení vám stačí posledních deset minut. Ve finále jsem uvažoval o třetí hvězdě za šťastný konec, ale to otevření očí mě nakrklo, a tak nic. Mizerný počin smrtící délky s naprosto nesympatickými hlavními postavami.

Film sem si skouknul díky Belén Rueda, která mě už podruhý dostala ve filmu Tělo.  Je to fakt šŤabajzna a supr herečka. NA to, že to má pouhých 55%, tak sem to dal bez usnutí  téměř na jeden zátah, takže supr. Akorát sem nevěřil tomu, že by elitní vyštřovatelka nepoznala, že s ní doma žije sériovej vrah. Zajímavej pohled byl na to, že se vlastně skoro od začátku vědělo, kdo je za těma vraždama...Pěkný. Španěláci umijou

Španielska Seven wannabe záležitosť, čiže vyšetrovatelia sa snažia vypátrať vraha, ktorý vraždí na základe istého rituálu, pomerne skoro sa dozvedáme totožnosť vraha, záver neprebehne podľa najklasickejšej šablóny a vizuál má ten istý farebný filter. Atmosféra však nie je taká hutná, akú by si prípad zaslúžil a na kauzalite scenára sa mohlo lepšie popracovať. Skôr ako tak rozdielne hodnotenia by som tu očakával plejádu troch hviezd. Milostná línia je zbytočná, ale zaberie tak málo času, že je to nakoniec jedno. V minisérii by sa všetky chyby dali bez problémov vyladiť, tam by sme si ale počkali na identitu vraha až na koniec, tu ma naopak potešilo, že som bol pred vyšetrovateľmi a netrpezlivo čakal na moment, kedy im všetko dôjde.

„Včela skrz krk leze, kolik se jich vleze?“ Když je vrah pilný jako včelička, hravý jako biblické děcko a pojem tracheální intubace mu není cizí, vyzkouší na chudákovi Omnibusovi neuvěřitelně hnusný způsob mučivé smrti. Echt ekl hned v úvodu a pak i parádně vybzučený závěr. Toť bohužel vše. Ústřední duo kriminalistů, unylý Unai a vilná Alba, t.č. poněkud vdaná, mě nezaujalo, spíš uspávalo. OKÉNKO ÚLU:[][]Co bylo nejsladší? ❀ Že nám vraha prozradili už ve třetině filmu! A já mohl začít spokojeně podřimovat. ❀ Že i diváci preferující sportovní filmy si příjdou na své, protože Unai a Alby se místo vyšetřování věnují joggingu. Bez přehánění, naběhali toho víc než Zátopek či Forrest Gump za rok. ❀ Že Španělé objevili elixír mládí. Až na milfku Albu všichni ostatní vypadali max. na 25. Takhle mladí by u vražd před 20 lety mohli okolo mrtvol tak akorát tahat kačera a ne vést vyšetřování![][]Jo a to „dvojčecí trojče“ jsem ani já nepochopil, byť jsem verbalovi půl hodiny matlal břicho gelem a jezdil po něm ultrazvukovou sondou. Jen dvakrát nechápavě zabzučím.