The Theatre Bizarre (2011)

Vyplňovacie scény boli absolútne geniálne. Mother of Toads- príjemný nenáročný hororík s peknou žabou kráľovnou a okultnými prvkami. I love you bola veľmi kvalitne zahraná snímka o chorobe z lásky k nesprávnej osobe. Bol som veľmi milo prekvapený. Wet dreams na druhej strane stavia na bizarnosti a nejasnosti v dianí. Na môj vkus išli tvorcovia príliš cez čiaru. The Accident je krátke veľdielo, ktoré sa pomalým tempom pozerá na slovko horor z iného pohľadu. Vision stains je absolútna hrozná, feministická a pseudointelektuálna zlátanina hrajúca sa na hlbší odkaz s trápne vtipným záverom. Posledný kúsok s názvom Sweets ukončuje poviedkové rozprávanie na vysokej úrovni. Každý ma svoju sladkú závislosť... koho zabije ako prvého? Až na pár slabších kúskov je to veľmi pekná zbierka..

Tady je zas spoustu chytrých profesionálů, hádám. Theatre Bizzare pro mě byl jeden z nejvýraznějších uměleckých zážitků poslední doby. Srát na pár klišovitých momentů a slabin, jako celek to funguje báječně, až jsem se divil. Pro mě to šlo od nejslabší po nejsilnější, ta poslední večerě páně mi přivodila výron semene a krve (ano, to se mi stává, navíc se při tom obvykle i poseru) Vyzdvihuji především technickou stránku, kamera Karima Hussaina dělá i z jinak nevýrazných scén skutečné skvosty. 90%.

Musím říct, že od The Theatre Bizarre jsem čekal přeci jen o něco víc Bizarre a daleko míň nic neříkajícího a nudícího The. Teď už si ani nedokážu vybavit o čem vlastně 2 třetiny filmu byly, což asi přeci jenom není úplně dobré. Ovšem když už jsem si říkal, že mě z nudy nejspíš nic nevytrhne, tak přišly dvě závěrečné, chutné lahůdky, které naplno udržely mojí pozornost až do dobrého závěru v divadle, kterému ale mohl být dán větší prostor. Tedy ony ty 2 třetiny nebyly zas tak nudné, vlastně každá z povídek má aspoň jeden zajímavý aspekt, ale čekal jsem něco úplně jiného (lepšího), takže nejsem moc spokojený.

První povídka o čarodějnici zaujme atmosférou, ale ničím jiným. Je to prostá pohádka o ježibabě z lesa. 40% Druhý příběh je víc než zdařilá konverzačka o paranoidním žárlivém manželovi, který se nechce vzdát své milované a ta mu na to konto připraví psychické peklo. 90% Ve třetí story se sukničkář pohybuje na hraně reality a snu. V hlavní roli manželka, penis a týrání. Nic moc. 30% Čtvrtá povídka zaujme svou poetičností. Matka s dcerou se setkávají se během jízdy autem setkávají s několika podobami smrti. 70% Pětka má asi nejlepší nápad. Vypráví o feťačce vzpomínek, která si vybírá opuštěné narkomany a bezdomovce, jimž pomocí injekční stříkačky krade vzpomínky. Depresivní a špinavé. 80% Poslední část o lidech závislých na sladkostech mě absolutně nesedla. Vůbec nevím, co si mám myslet. Snad jen závěr, kladoucí důraz na gore, vzbudil částečně mojí pozornost. 10% Celkově 50%.

Rovnaký pocit ako pri poviedkovomLittle Deaths-a (dokonca) väčší potenciál sa dá hľadať práve tu. V prvom rade je to moc prvoplánové a o žiadnom väčšom slohu dosavadných sekvencii sa tu pisať nedá. Veľký problém je hlavne nevyrovnanosť poviedok, takže nadšenosť väčšinou predbiehava sklamanie a to hlavne u tvorcoch, kde divák čaká najmenej. Hlavne musím priznať menšie sklamanie u Hussaina. Jeho diel je špinavý a svojim sposobom zvratený, ale je to klišé a diváka to prestane zaujimať už v polovici. Takisto problém som mal aj s dielom "The Accident", ktoré je mimochodom fakt dobrá sekvencia, ale jednoducho to tu nepasuje ani omylom. Prekvapil Savini (i keď mnoho ľudí jeho diel zavrhne). Prekvapil aj maximálne neznámy Buddy Giovinazzo a jeho diel "I love you" (ktorý je skor taká konverzačka) je najlepším a najkomplexnejším dielom. Takže skor suchý primer, než dobrý podpiemer. Na jedno pozretie viac než dobre.