The Prom (2020)

Mám takové vlastní zavedené pravidlo, že si nikdy dopředu nezjišťuji obsahy jednotlivých filmů, díky čemuž jsem pak prakticky u každého snímku z jeho obsahu překvapen a ať už jsem následně z daného výsledku nadšený, či zklamán, tak ten pocit nevědomosti mě prostě naplňuje a baví. Sem tam se ovšem objeví ale přeci jen podívaná, při níž si již po pár minutách vyčítám, proč jsem si alespoň náznakem nezjistil, co mají jeho tvůrci za lubem, a právě The Prom je toho ukázkovým příkladem, jelikož vědět dopředu, že se bude jednat o ryzí propagaci gayů a lesbiček, a to navíc v čistě muzikálové formě, tak by mě do toho asi jen málo kdo donutil vůbec jít. Nicméně, pozor, přichází zvrat, vědět dopředu o co zde půjde, nešel bych do toho, ale nyní po jeho shlédnutí musím přiznat, že by to byla možná i škoda, jelikož to ve výsledku nebyl zas až tak špatný filmový zážitek. Ta propaganda LGBT komunity je tu tedy fakt až bezskrupulózní, pokud ale divák dokáže tento fakt tolerovat, či se mu dokonce i přizpůsobit, což díky příjemnému zpracování není zas až takový problém, tak si dovolím tvrdit, že ve zbylých ohledech ho dokáže ten příběh vážně zaujmout a bavit. Každopádně důvod, proč jsem dal The Prom vůbec šanci, byl jeho vážně výrazný casting a ten očekávaně nezklamal, všichni přítomní herci totiž skutečně působili jako by byli v opravdu dobré náladě, sympatičtí, výrazní, zábavní, prostě si to zřejmě evidentně užívali a je to na celém tom vyznění filmu opravdu znát, každopádně nad všemi ještě o trochu víc vyčníval skvělý James Corden, toho bylo fakt všude plno. Kupodivu fajnově působily i veškeré postavy, jenž tedy byly vesměs předvídatelné a šablonovité, nicméně i přesto jsem si k nim vesměs dokázal najít cestu a empatický vztah, což mě též fakt mile překvapilo. Za další překvapivý prvek, který mě opravdu oslovil, musím zmínit přítomné emoce, které byly skutečně funkční a hlavně i silné, a to jsem fakt nečekal. S jednotlivými písničkami, respektive tanečními čísly, to jinak dopadlo tak nějak půl na půl, některé byly skutečně chytlavé, jiné zas vyloženě slabé, každopádně ani po té hudební stránce bych to vážně nezavrhoval. Atmosféra, prostředí a vizuální pojetí pak působilo příjemně, vesele, barevně, takže i tady u mě panovala spokojenost, no a co se týče samotné zápletky, tak i ona je navzdory zmiňovanému přímočarému směřování lehce snesitelná, tvůrci přeci jen až tak netlačili za každou cenu na pilu a skutečně ve mě tak převažoval pocit pohody a příjemné nenáročnosti. Zkrátka bych asi považoval za chybu vyhýbat se této podívané jen kvůli danému tématu, jelikož tento muzikál prostě překvapivě funguje a působí dobře i navzdory tomu.

2 roky jsem měla tento film schovaný na chvíli, kdy si řeknu " a teď už jo!". Ta chvíle nastala, já neměla náladu absolutně na nic a tento film splnil tu "misi", že danýma barvama mi "rozzářil" pozdní odpoledne...Nicméně - je to s*ajda" - co si budem....Je to šílené, praštěné, přehnané, barevné a uřvané...a taky i za mě herecky přehrané...

Je moc fajn slyšet „starý a dobrý muzikál“, byť je to samozřejmě oxymoron. Námět je samozřejmě politicko-korektní, jaksi obdobně, jako se kdysi zpátečnictví kritizovalo ve filmu „Kdo seje vítr“ (1960). Jenomže souboj vědy a souboj aktivistů je přeci jenom jiná káva. „Víš, jak jsou dnes ty ceny politické!“, říká Meryl Streep a to hned v začátku filmu a tím definuje vše: Umění je druhotné, důležitá je „politická angažovanost“! Vítejte v idiotismu socialismu. A tak se na příběhu jedné dívenky jdou politicky přiživit arogantní umělci (ve skvělých filmových výkonech), stejně jako se na přiblých příbězích obdobného typu přiživují mizerní duševně ubozí novináři. (Takový ve filmu citovaný NYT je plátek, který nemá vůbec cenu číst. Buď lžou, nebo podvádějí). Cíloví fanoušci Broadway? Že to rozhodně nejsou hetero? Rána snobství je tu. Kritika předsudků a nafintěných pozic ve filmu je ostrá jak právě nabroušená břitva. Tvrzení, že jde o problém LGBT+ atd. zde proto není přesné. Má to daleko širší záběr a půvabné na věci je to, že kdyby rodiče „filmově“ nevyváděli, žádný problém by nebyl. Kdo si jde na ples s kým a jak je přeci naprosto jedno a mnoho filmů ukazuje, že dívky i chlapci dávno chodí bez partnera (nebo s jiným – jinou skrytou). Pokud si někdo všiml, že státní moc  se podělala strachy z „protestujících umělců“, pak si jistě vzpomeneme na jiné „nezávislé“ rozhodování mnoha jiných justic. Mezitím ve filmu dostává prostor běžný lidský vztah - tedy holky a kluci se tzv. „balí“. No sláva, už to pomalu vypadá, že by dnešní nesnášenlivá propaganda nejraději normální randění zakázala. Naštěstí i další části se lepší: Z filmu vykoukne láska k umění a je to potrava, kterou konzumujeme bez toho, že bychom si to vůbec připouštěli, ať už vkus máme jakýkoliv. Slabiny: Hlavní hrdinka vypadá jak blbka a její politicko-korektní partnerka je úděsné klišé. Stejně jakože hezké dívky jsou jenom mrchy. Tak černobílý svět není. Kýč bílých limuzín je nadbytečný, plesové sólo s „baletkou XXL“ také působí samoúčelně. Ale past, kterou většina nachystala je dobré překvapení filmu. Protože i v životě je to o svobodě se rozhodnout. Kdo chce kam a s kým jít. „Tak si užij ples pro normální lidi!“, říká hlavní hrdinka. Máme pochopit, že vnímá, že není až tak normální? To je na americký film odvaha přímo vesmírné velikosti. To si zaslouží pochvalu. Ostatně tvůrci nám nevnucují, co je či není správně, ale správně říkají, že o žádný ples tu nejde. Jde o toleranci a svobodu rozhodování. Co si v něm dalšího kdo najde, je na něm. Jedno je jisté: Nikomu nic nevnucujme a nezakazujme, co není pro život podstatné.  Připomenu, že komunistům nestačilo, že je lidé tolerují, ještě chtěli, aby jim lidé za jejich totalitu provolávali slávu. Pokud si to LGBT+ představují podobně, ani tak dobrý muzikál, jako je tento, to nezachrání. Vynucování je na nic. Takže klady: Výborně natočené, hudba excelentní stejně jako zpěv, taneční čísla skvělá, herci kouzelní i v těch nepůvabných momentech a scénář odvážný (tvůrci museli tušit… IMDb 59%,Rotten Tomatoes54% a ČSFD 48%).  Leč trápení komunity LGBT+ neodstraní ani směšné pochody, ani „provokativní dílka“, ale jen vzájemná tolerance a úcta. Muzikál vytáhl za tím vším svou nabídkou a když tu „pitomou politiku“ vyhodíme, zůstane dobré řemeslo a dobrý film, sice ne zázračný, ale koukatelný. Že se film v české nížině moc nechytá? My jsme tady v Česku na ty „korektnosti“ obzvláště citliví...tak to prostě je. 65%.

Film The Prom je absolutně geniální. Skvělé obsazení, obdivuji Meryl Streep, která ve svém věku dokáže takhle tančit a zpívat, když jsem film viděla poprvé, neřekla bych, že je Meryl Streep tolik let. Děj, který ukazuje na odsuzování LGBT komunity, se mi velmi zalíbil! Film patří mezi mé nejoblíbenější muzikály!

Jedna střední škola, jeden maturitní ples, jeden lesbický zamilovaný pár a malé městečko, kde rada rodičů rozhodla o tom, že lesba není normální člověk a na ples nesmí. A do toho ne zrovna úspěšní Brodwayští herci, kteří se rozhodnou, že s tím něco udělají. The Prom je muzikál plný barev, světel, skvělé show a dobré hudby, která je chytlavá. V hlavních rolích navíc James Corden (kterého fakt můžu, aneb kdo by neznal Carpool karaoke), Meryl Streep a Nicole Kidman se svýma gazelíma nohama. Ano, není to úplně muzikál pro starší generaci, nebo pro lidi, kterým se queer tématika hnusí, ale krásně to boří mýty napříč kulturami a ukazuje to jasně, že ať jste jakékoliv orientace, večírek prostě bude! Někdy je tam toho až zbytečně moc, ale hlavní hrdinka je strašně sympatická slečna a celé jsme to zkoukly společně s dcerou, které je 13 a bavily jsme se obě. Je to rozhodně zajímavý počin režiséra, kterého jinak všichni známe pod pojmy jako American horor story, American crime story nebo Ratched. Ukázka toho, že i hororový mistr může natočit barevnou show, která pobaví. V paměti Vám nejspíš nezůstane dlouho, ale za shlédnutí stojí :)