Jíst, meditovat, milovat (2010)

Díky rozdělení na více částí se povedlo podchytit a pojmenovat řadu situací a vztahových vzorů, s nimiž se (nejen) ženy v životě potkávají, a předestřít k nim některá možná poučení. Nakonec i ta šíleně přehnaná stopáž byla tím pádem snáze stravitelná, obzvlášť vzhledem k žánru. Závěrečná pasáž na Bali a její rozuzlení mi radost neudělaly a zdály se mi z celého filmu nejméně uvěřitelné.

Film působí jako taková jemná, lehce ironická připomínka toho, že někdy prostě musíme odletět na druhý konec světa, abychom zjistili věci, které jsme tak trochu tušili už doma na gauči. Celý příběh plyne hodně pozvolna. Itálie vás naláká na život (a těstoviny), Indie vás trochu uzemní (a možná i unaví), no a pak přijdeBali… a tam to celé tak hezky docvakne. Film není pro každého. Pokud čekáte akci nebo drama, budete se možná trochu nudit. Ale pokud máte chuť na něco, co vás spíš pohladí než rozseká, a nevadí vám trocha filozofování s kapkou nadsázky, tak si ho dost pravděpodobně užijete. A možná si po něm i řeknete, že by menší životní restart… no, nemusel být úplně špatný.

Nekecám, já jsem to dokoukala na desetkrát, protože jsem nechtěla, aby mi to strašilo v seznamu rozdívaných filmů. Věřím, že kniha byla pro některé lidi zajímavá a tuším, že do filmu se jí vlezla tak čtvrtina. Taky přesně chápu, co nám chtěla sdělit. Ale opravdu nejsem cílovka. Vy, co máte v hlavě trochu pořádek, film, pro všechno na světě (!), vynechejte. Je to naprostá nuda a Julia Roberts na pár facek.

Tak to vezměme chronologicky. V první části v New Yorku dojde k rozvodu, jehož genezi divák nemá úplně šanci pochopit; prostě přijde. Pokračujeme romancí s Frankem, která vznikne taky zdánlivě zčistajasna, stejně jako předchozí rozvod. Následuje italská část, která je jediná vcelku zábavná, ale pro následný příběh poměrně nedůležitá. Úplně stejně jako ta další, indická, ta je ale zcela nezajímavá a k uzoufání nudná. A tak se (bez jakékoli gradace děje) dostáváme k vrcholu příběhu na Bali, kde se tvůrci filmu snaží stihnout přinést poselství, a zároveň uměle "zkombinovat" dosavadní zkušenosti hlavní hrdinky z jejích cest. Nevim, jaká byla cílovka, nicméně kde snímek, který si za mě zaslouží leda tak nedělní day time na Nově, u kterého si paní ve středních letech budou říkat "ach, co kdyby", vydělal tolik v box office, to nechápu.

Těch 57% chápu, protože tohle je film určený pro úzkou skupinku lidí, žádný masový. Je určený pro ty, co už mají nějakou zkušenost s meditací, Ti se v tom najdou. Ten film tady předběhl svou dobu - kdyby přišel o 10, 13 let dýl, měl by už jiný hodnocení. Ale Brad Pitt coby producent tomu věřil a jak je vidět z tržeb, tak se ve většině zemí trefil.

Spoustě lidí co tu hodnotí filmy, tak uniká jeden podstatný aspekt každého filmu - a to je "poselství." A v tomhle filmu je jasné, ale většině zdejších diváků uniklo.

Pro vysvětlení - samozřejmě, že Julia Roberts je v tomhle případě "kráva," jak píše jeden uživatel, a jeho slovy "nakonec přijde na to, že byla kráva." No, ale o to jde - většina jí podobnejch na to (bez meditace) nikdy nepřijde.