The Pack (2015)

To, že je The Pack režisérovým prvním a zároveň jediným filmem svědčí o dvou věcech - film za sebou nemá zkušeného režiséra a je to vidět, a další šanci už Robertson asi ani nedostane. I když se snaží o dramatizaci, chování postav mu to kazí. Nechápu, který soudný chlap vyleze z bezpečí domu na střechu a pošle svoji ženu ven před dům, aby dělala návnadu vlkovi. Ve chvíli, kdy ona zmíněná žena má vlka doslova za prdelí, neodpustí si chlap oduševnělý pohled na svého syna, místo aby střílel. Samozřejmě, že ho ze střechy netrefí - to by ve tmě, na takovou vzdálenost a pohybující se cíl zvládl jen málokdo. Dorazí ho až z metru. Závěr, typický pro tyto filmy, se hodně trapně snaží navnadit na pokračování, které doufám nikdy nevznikne a Robertsonovi by měli spálit jeho režisérskou sesli.

Rodinka skoro bez příjmů žije v baráku jak sviňa v jakémsi vidlákově. Už, už jim ho měla banka konečně sebrat, neb si to nezaslouží, ale nestihli to. V předvečer k baráku naběhla smečka divokých psů s úmyslem se najíst. Vypatlanci pak po celou dobu dělají vše pro to, aby psům dali slušnou šanci na dobrou večeři. Film je dementní, nudný až unylý. Mimořádně unylý. Postavy se chovají standardně jako idioti. Skoro celé popřetáčeno bo nedívatelná nuda. (14%)

Tak nevím. Na jednu stranu tu jsou nejvíce klišé a nudné postavy a na stranu druhou tu jsou neuvěřitelně dobře natočeny útoky psů. Postavy byly největší problém, byly mi u prdele co se s nima stane a to je trošchu problém když s nima musím strávit 90 minut. Navíc film začíná docela pomalu, takže si na útok celkem počkáme. Nicméně poté když jde film do akce, tak jsem se bavil dostatečně. Napětí je vysoké a tempo ke konci neuniká. A jak jsem řekl, túky psů jsou dost možná nejlépe zfilmovaná co jsem zatím viděl. Ty tiché útoky či číhaní kdy psům svítí jen oči jsou PARÁDNÍ(například útok na policajta neměl chybu). Film je lehký nadprůměr, třeba takový Breed byl o něco lepší.

Strašne ma iritujú takéto scenáre. Chlapíka v nočnom lese naháňa svorka psov. V poslednej chvíli sa ukryje vo svojom dome. Vystrašená manželka sa ho pýta, čo sa stalo. Namiesto toho, aby jej povedal „psy“, zahriakne ju. Žena volá na políciu, ale nevie, čo sa stalo. Pýta sa druhý raz manžela. Zasa jej nič nepovie, hoci stojí tesne pri nej a má čas. Tak si vymyslí, že sa k nim niekto dobýja. Dcéra sa jej následne pýta, či polícia príde. „Dúfajme,“ odpovie žena. Čože? U nás polícia nepríde do 20 minút po zavolaní a na druhý deň opozícia odvoláva ministra vnútra. Chlapík je v dome, svorka sa dobíja dnu. Týpek vystrelí, zasiahne jedno zviera cez dvere. Nastane ticho. Tvrďák dokorán otvorí dvere a vyjde von. Prečo preboha? Aby sa na vlastné oči presvedčil, že naňho v tme striehne ďalších šesť? Tvorcovia evidentne nemajú veľa znalostí nielen o písaní vydarených scenárov a logike, ale ani o zvieratách (pes vyskočí, HLAVOU rozbije maličké okno na strane šoféra a úspešne dopadne dovnútra auta). Rovnako zlá, ako hlúposť scenára, je jeho predvídateľnosť; presne som vedel, kedy dôjde k ďalšiemu útoku. Nepomáha (skôr naopak) ani lacná, televízna výprava a nezaujímavé postavy, hrané nie príliš sympatickými hercami. Ak máte chuť na kvalitný horor, odohrávajúci sa behom jednej noci na farme ďaleko od pomoci, siahnite radšej znova po starých Critters. A ak to chcete aj so psom, tak by tu stále niekde po okolí mal pobehovať Cujo (alebo solídna Krutá rasa s Michelle Rodriguez).

V ostatných rokoch kategóriu filmového animal terroru okupuje štúdium Asylum s ich megapiraňami, piraňakondami, sharktopusmi, dinocrocmi, pteracudami a podobnou nevídanou chamraďou a keď tak nad tým uvažujem, tak vcelku napínavý The Pack sú spolu s Grizzly zabijákom z rovnakého roku po dlhšej dobe (asi od čias výborného Rogue) prvými pozerateľnými zvieracími horormi a možno aj nádejou pre akýsi reboot tohto zaujímavého subžánru.