The Mind Benders (1963)

'A Mind Is a Terrible Thing to Taste...'Východisko sci-fi příběhu je ryze britské: Nic není v rozumu, co nebylo ve smyslech. Odstraníte-li počitky, mysl se ocitne v pekle nicoty. A přemazané individuum lze vyrobit od základu znovu, lépe, každopádně (i) docela jinak. 
The Mind Benders je vrstevnatý příběh z dob, kdy sci-fi skutečně obsahovalo i trochu vědy, nikoliv jen pseudotechnické blábolení. Ústřední Bogarde dokázal ztvárnit v postavě Dr. Longmana tuto neostrou proměnu ve filmu, který pohrdá trikovými exhibicemi a vystačí si se scénářem, dobrými herci a kulisami univerzitního města, obdivuhodně přesvědčivě. K ještě lepšímu výsledku chybělo jen trochu víc odvahy. 
A abyste si film i dnes užili, musíte zapomenout, že lidé současnosti utíkají z krásného světa krásných počitků k dunkelterapii relaxovat.(11.10.2025)

Těšil jsem se a byl zvědav, zda se poPrivilegiuaThe Mind of Mr. Soamesdočkám za poslední týden už třetího zde téměř neobjeveného britského sci-fi klenotu ze 60. let. Zajímavého filmu jsem se sice od Basila Deardena dočkal, ale s označením klenot bych zůstal v tomto případě velmi opatrný. Po zdařilém znepokojivém úvodu se film začíná hodně táhnout a rozpadat do epizod, které postrádají patřičné napětí a občas i větší soudržnost, a ani když později získal druhý dech v několika silných scénách a postupně mě začal i dost bavit, problému v souvislosti s roztahaností, absencí emocí (až na pár rodinných scén) či silnější atmosféry v mnoha scénách jsem se úplně nedokázal zbavit. Uznávám, že Dirk Bogarde je dobrým hercem, ale s výjimkou jednoho filmu mě nikdy zvlášť nepřirostl k srdci a ani tady si mě nedokázal podmanit tak, abych dokázal s jeho postavou vyloženě souznit. Z jeho výkonu na mě občas šla podobná odtažitost jako z celého filmu. Pomalým stylem s černobílou kamerou, široce rozpracovaným dějem s celou řadou událostí a paranoidně laděným námětem manipulací a zásahů do lidského myšleníOvladači myslí(copyright českého názvu: dopitak ;)) hodně připomenou soudobé filmy Johna FrankenheimeraMandžuský kandidátaZnovuzrození. Jenže z těch na mě právě na každém druhém kroku sálala ta skličující paranoidná atmosféra, jakou bych vzhledem k námětu očekával i tady, ale bylo jí tu dost pomálu. Z mého aktuálního pohledu se jedná o ten typ filmu, jaký hodně utkví divákovi v paměti především kvůli jedné vybrané pasáži (tou je zde dlouhá elektronická manipulace člověka pod vodou + následní přivádění ke smyslům) a na zbytek časem navzdory dalším zdařilým momentům a obstojnému celku snadno zapomene.[65%](19.01.2022)

Velmi seriózní téma, dramaticky natočené, možná že až příliš dramaticky. Zbytečně "ukecané", samotnému tajemství záhadné sebebvraždy je věnováno málo času. Dirk Bogarde si za tento výkon zaslouží absolutorium, přesto jsem s ním ale viděl mnohem zábavnější filmy. Protože "Ovládači mysli" (vlastní návrh překladu názvu) není ani trochu zábavný film. Vřazení mezi seriózní GB sci-fi je zcela na místě.(30.09.2010)

Zajímavé téma experimentu s vymýváním mozků mohlo být zpracováno asi o něco zajímavěji a napínavěji. Upřímně jsem dle žánrových škatulek a obsahu čekal něco úplně jiného.(06.01.2023)

Nápad ovládání mysli sugestivně provedený, ale ten návrat do normálu skrze asistence porodu své ženy je přitažený za vlasy. Takže místo xxxx dávám pouze xxx. Dirk Bogard je výborný jako vždy.(13.04.2020)