The Feast (2021)

„To mám ale pomocnici, obě ruce levé má, drze šmejdí po ložnici, mumlá slova tajemná,“ pochvalovala si Glenda při přípravě hostiny pro početnou rodinu a investory z těžařské firmy. Jednou rukou krájela zeleninu, druhou stahovala a vyvrhovala králíka a třetí rukou míchala polévku. Přes pracovní agenturu objednaná pomocná hospodyně Cady mezitím strategicky zaujala místo v rohu kuchyně, odkud měla skvělý výhled na zpocenou paní domu, kmitající jak fretka. Kolik si agentura za hospodyně účtuje nevím, ale tahle by byla i zadarmo drahá. Být na místě Glendy, dám si krátký rozběh a dlouhým obloukem tu lemru línou vykopnu ze dveří. Ha! Cady začala projevovat iniciativu. Pohříchu ne při vaření, ale při úplně jiných činnostech. Ztrhané Glendě zazpívala velšskou ukolébaf(!)ku, pak šmejdila po domě a strkala svůj pihovatý nos do prádelníku i jinam. Na pána domu dělala kukuč typu gauč čeká, jednoho synáčka zfetovala houbičkami a druhého si osedlala: „Na koníčka ve vřesu, duši z tebe vytřesu. Nejsem žádná plachá laň, v jeskyňce mám střep jak dlaň!“ Následovalo velké au, rozpad rodiny, rozpad nohy synáčka, krájení plátků masa z lýtka, lízání červů na hnijícím mase a podobné kratochvíle. Poučení? Nikdy nelez na zapovězený kopec, nenič matku přírodu a to hlavní, ověř si, s kým vaříš! Pihovaté „pomocnici“ uděluji tři mytologické hvězdy, ovšem domů si ji zvát nebudu, radši vařím sám.

Už po prvních minutách tušíte, že tohle nebude jen tak obyčejný horor pro masy, že je to takový ten vkusný, uhlazený, poklidně plynoucí snímek, který vás ukolébá zdánlivou normálností, aby pak na konci vybuchl jako sopka a spálil naše oči vjemy, které nám zkratují mozek a donutí některé z nás si ho znovu pustit, aby našli kousky do skládačky, potřebné k pochopení děje, které jim při prvním shlédnutí unikly,

Chápu, že se to někomu může zdát nudný, pomalý a unylý. Je pravda, že tempo je takový vlažnější. Mě to i přesto neskutečně bavilo a film měl v sobě něco co mě neskutečně přitahovalo. Plusem je určitě i nepředvídatelnost děje. Pornogrind má prostě tyhle psycho poloartovky rád. Tuze rád. A tak v tomhle případě nemůžu jinak než hodnotit plným počtem hvězd. O tom, že je to film jen pro okrajový diváky snad ani nemusím psát.

The Feast je celkem stylová jednohubková poloartovka, která zaujme už jen faktem, že se celý scénář odříkává ve velštině, jež je vskutku velmi zajímavý jazyk, který sdílí s angličtinou pouze pár slovíček. Všechny postavy jsou tu přinejmenším prapodivné, děje se tu hodně zvláštních věcí a divák je docela napnutý při čekání na rozuzlení. Svým hlubším poselstvím a kritikou společnosti mi to v jádru připomnělo nedávné filmy jako In the Earth a Gaia. V tomto případě jde sice spíš jen o takové eko náznaky a scénář se spíš soustředí na bizarnost jednotlivých výjevů než na nějaký jasně vytyčený koncept. Za mě to ale v rámci možností fungovalo a přesto, že je to téma pojato spíše povrchně bez větších okázalostí, ničím mě to neurazilo a byla jsem celou stopáž tak nějak zvědavá, co se z toho vyklube.

Hmmm, jak na to? Zvláštní film plný hlasitých zvuků přírody (jak já nesnáším hmyz...), velštiny a kvalitní atmosféry. Divákovi je od samého začátku jasné, že v průběhu děje vletí hovno do větráku, ale čekání na jakoukoli událost tu bylo až děsivě dlouhé. Tvrdit, že měl snímek pomalé tempo, je asi takový eufemismus, jako tvrdit o Edu Kemperovi, že tak úplně nemiloval svou matku. Vážně, několikrát jsem měl pocit, že se mi seklo DVD, celá záležitost se brutálně táhla, ale občasné zvrácenosti a samotný závěr byly odměnou za mou neskonalou trpělivost. 3*+