The Divide (2011)

Výborná záležitost! Dvě hodiny trvající zobrazení údělů hrstky přeživších atomovou válku (či tak něco). Jejich útočiště je jakýsi bunkr, který si jeden ze zúčastněných vybudoval. Hrstka chlápků, jedna dívka, jedna žena a její dítě zde místo vyhlídek na přežití a jakousi budoucnost nacházejí pouze utrpení. Nejde ani o to co, nebo kdo je "tam venku". Ale co je uvnitř bunkru. Uvnitř v bunkru je totiž "lidskost", samotná podstata lidskosti, která se postupně a nevyhnutelně vyjevuje jako psychický, psychologický, sociální, etický a fyziologický rozklad všech zúčastněných... Všichni proti všem, primitivní způsoby vymáhání si práva ve "smečce", vzájemné zneužívání atd. Ano, člověk ve své "krásné" holé podstatě. Film má špičkový vizuál a fakt jsem kroutil hlavou, jak detailně může být vykresleno nějaké obyčejné podzemí, ale prostě všechno... K tomu se musí připočítat úžasná hudba, fakt úžasný a nádherný, dojemný a smutný hudební doprovod! A pak samozřejmě nějaké to násilí, krev, hnusy, sekera, vypjaté situace atd... Dopředu jsem nevěděl, jak dlouhou má film stopáž a když jsem myslel, že mu již dochází dech, nabral v poslední půlhodině excelentní obrátky! Ta poslední půlhodina je fakt mazec!! Samozřejmě by se dala spousta věcí filmu vyčíst. Třeba ne příliš logické jednání postav nebo mi přišlo, že si tvůrci trochu neumí poradit s se základní proměnnou - tedy časem. Ale to je jedno, ten film je fakt super a skoro vůbec jsem se nenudil a užíval si ho./80%/

Na tento film jsem se díval hlavně proto, že jsem slyšel, že ho natočil stejný režisér jakoFrontières, takže jsem očekával něco podobného. S vědomím této skutečnosti jsem do něj šel s tím, že bych mohl být z děje trochu zklamaný, ale není to ani špatné; je to jen jiný styl. V tomto filmu, stejně jako u téměř všech francouzských hororů, se pozornost soustředí zejména na ženský instinkt sebezáchovy za výjimečných okolností. Zabývá se soužitím a degenerací lidí, kteří se cítí sami a nemají co ztratit. Také jsem měl pocit, že některým detailům chybí vysvětlení, že se film zaměřuje více na postavy než na to, co se kolem nich děje, a já jsem zvědavý člověk, který potřebuje vědět všechno.

Možno človek potrebuje v sebe už mať dávku beznádeje a zúfalstva pre tento film. Možno práve on to vo mne vyvolal, neviem. Ktorá z týchto možností je lepšia?
 
          Tá stiesnenosť a uzavretosť podzemia, strach v očiach dieťaťa, ešte väčší u jej matky, strácajúca sa nádej a snaha vyrovnať sa s miznúcimi zásobami a hlavne koncom, to tiež psychiku poznamená. (A to nehovorím len o postavách.)
          Vlastne, dá sa to vôbec? Ako čeliť psychickému nátlaku, odstrihnutý od sveta a znášať údel osudu, len s hŕstkou komplet cudzích ľudí? Rezignovať, vzdať sa, zmieriť sa s osudom, nebojovať ďalej a podvoliť sa silnejším, zazlieval by to niekto v takej situácii? Alebo je výsledkom iný smer - šialenstvo a násilie. Hmm, to nie je zrovna lepšia varianta.
 
          Premisa nie je ničím svetoborná, už ju použilo nespočet filmov a ani postavy nie sú úplne prirodzené - béčkoví herci a béčkový scenár - na druhú stranu, ich “prerod” tak pôsobí ešte desivejšie (alebo to sú len ich neskrývané, skutočné JA?). Ľahko pochopiť, prečo je to pre niekoho odpad a pre iného niečo viac. Kvalita kríva.
          Ale ja vidím pred sebou obraz apokalypsy. Obraz postupne a nevyhnutne rozkladajúcej sa ľudskosti a všetkého dobrého, čo v nás, ľuďoch, azda je. A čo by v nás ostalo, keď by celý svet ležal v troskách, pokrytý atómovým spádom? Veď život, v ktorom nič nie je, nie je život… 
 
          Síce je film uponáhľaný, herecké výkony sú, u niektorých, otázne (premenné), deju chýba trochu logiky a odpovedí na otázky, s ktorými prichádza a má veľa ďalších chýb, s atmosférou a psychológiou pracuje dobre. Tak dobre, že nielen postavy, aj ja nachádzam len utrpenie, z ktorého nemám šancu uniknúť. Možno zavrhnúť všetku morálnosť a normálnosť, a vyzdvihnúť pudy?

Nevím, jak jsem na tento film přišel, asi jsem se díval, kde hraje Lauren German, která mě zaujala v Hostelu a narazil jsem na tento pro mne neznámý skvost, který mě zaujal od prvního do posledního záběru. Nechtěl bych přežívat jadernou válku někde v krytu , zákonitě musí vypuknout ponorková nemoc, později boj o jídlo atd. a jak ukazuje záver filmu........ a co teď? Opět podhodnocený film.

The Divive má skvělé obsazení, odehrává se ve výborném ponurém prostředí a pyšní se zajímavým tématem, ALE je nesmírně nudný a zbytečně dlouhý. Asi od poloviny jsem se začal dívat, jak dlouho film ještě potrvá a to neznačí nic dobrého. Podobný film musí mít pod hodinu a půl, aby udržel pozornost a aby ho každá z postav nezačala nudit. Škoda, výkon Biehna a Ventimiglia by si zasloužil víc než jen dvě hvězdy, ale když jako divák si na konci filmu řeknu "konečně konec", tak dát víc nemohu.