The Closet (2020)

V rámci duchařského žánru je dnes konkurence opravdu silná, ale tahle jihokorejská záležitost si naštěstí jede své vlastní tempo i styl. A právě to ji drží nad vodou. Má to sympatickou atmosféru, pár solidních lekacích scén a celkově takovou tu typickou korejskou pochmurnost, která dokáže vtáhnout i ve chvílích, kdy se příběh zrovna nikam moc neposouvá. Samozřejmě se tu najdou i nedostatky – sem tam to působí lehce nedotaženě, chybí silnější momenty a hrubší vygradování. Ale jako nenáročná, lehce nadprůměrná duchařina to funguje velmi dobře. Nepřináší nic zásadně nového, ale to, co dělá, dělá solidně. Na jedno večerní strašení úplně ideální. 60%

Má to naprosto originální koncept, který ale pro tento žánr obsahuje i značné nevýhody. Po hororové stránce to není žádná síla, protože ačkoliv je skříň dobrým nápadem, tak je také jasné, že jedna skříň velkou haluz neudělá, tudíž strašidelnější scény mimo skříň tu neexistují. Takže nějaká prostorová atmosféra se tu moc neobjevuje. Poslední třetina nabídne skvělou náhradu, ale pod podmínkou, že musí divák přestoupit na přehnané zacházení, až mírné fantasy. Příběh ujde, to samé obsazení, také zde zahrál celkem slušný soundtrack v podobě klasiky. Jinak tu byly u i situace, které mě celkem překvapily. Neurazilo mě to, ale na jedno zhlédnutí asi bohatě stačí. Mé hodnocení:5.5/10

Ta jedna posraná lekačka, co tam byla mi málem zastavila srdce. Amerika by se mohla učit, leč jejich hororů jsem se ani jednou nelekl. Celkově příjemně natočená oddechovka s parádním vizuálem a kamerou. Takhle znetvořené děti jsem snad v žádném snímku neviděl a na někoho to může působit až moc odporně. Nechybí ani emocionální téma, které celkem funguje, ale celej scénář se mohl přece jenom rozvíjet lépe. Pomalejší tempo mi ani nevadilo, protože budovalo temně hnusnou atmosféru, která je tam cítit víc než je zdrávo. Silnější tři hvězdy si zaslouží.

Jeong-woo Ha je skvelý ťahúň celého filmu. Jeho minimalistické herectvo sa do filmu skvelo hodí. Kwang-bin Kimov debut je pomerne konzistentný a v rámci svojej mytológie aj funkčný. Minimálne môžeme s pokojným svedomím povedať, že príbeh mal hlavu aj pätu. To, že to malo niekoľko chuťových scén - pasca démona alebo putovanie svetom za skriňou, robí z tohto diela zábavnú jednohubku. Postavy sú dobre zadefinované a majú prirodzený vývin. V zásade hodnotím nie kvalitu filmu, lebo tá ako vravím funguje. Hodnotím potenciál za tým, ktorý zostáva nevyužitý. Ten film totiž mohol byť zaujímavou vsuvkou do žánru. A hoci neprejde päť minút, aby s touto možnosťou tvorca nekoketoval, to, že ju nakoniec za celé trvanie príbehu nenaplní má skrátka pachuť premárnenej šance. A to zamrzí. Vtip na Jeong- woo Haovu účasť v populárnej sérií Along with the Gods pobaví. Každopádne milé prekvapenie, ktoré je tak na pol cesty za tým byť niečím viac, ako len filmom na jedno pozretie.

Bol som zvedavý – po dlhšej dobe – na takúto hororovú „Ásiovku“ : - ) , a v prvej polovici ma príjemne prekvapilo, že to nabralo iný smer -  než bežné „duchariny“ z onej časti sveta. No ale čo sa v priebehu prvej hodiny začalo sľubne rozbiehať, to ďalšími minútami nabralo „voľný pád“ : - ) Byť to psychologická dráma – OuKej, pretože nakoniec sa z toho vykľuje akási  filmová moralizácia o citovom zanedbávaní detí vlastnými rodičmi. Viac ako hororovo – má film „ducha“ mysteriózneho, a veľmi rušivo na mňa pôsobil i ten neúnavný detský zúfalý plač a rev ku koncu. Ktorý to aspoň – ako tak – zachránil, ale aj ten mohol byť spracovaný originálnejšie. Na zabitie nudy fajn, ale náročný hororový fajnšmeker by sa mu mal radšej vyhnúť.