Temnota v nás (2024)

Já už podobné konstatování použil u několika posledních vandammovek, případně lundgrenovek, či třeba ještě donedávna willisovek, ale filmy těchto borců z posledních let lze již označovat buď jen jako fakt špatné, a nebo jako rovnou úplně příšerné. Tenhle film ovšem balancuje tak nějak mezi oběma těmito kategoriemi, takže chvílemi je prostě sice špatný, což ale v překladu znamená alespoň ještě snesitelný a sledovatelný, a o to se zasloužila převážně celá první polovina filmu, kde ještě absentuje akce a děj se věnuje spíš postavám a rozvíjení alespoň nějakého příběhu, no a chvílemi je pak již vyloženě sračkojdní, do čehož spadá prakticky celá druhá polovina, kde se začne ,,bojovat a střílet”, no a to je snesitelné a sledovatelné už vážně jen spořádnou dávkou tolerance, jelikož si tu jednoduše s akcí nedokázali tvůrci poradit a navíc i dějově to sklouzne do strašný frašky, lepící už jen jakési scény do sebe tak, aby to mohlo být vůbec nějak dokončeno. Zápletka je jinak prvotřídní tucťárná, bez nápadu a překvapení, tempo kvůli zbytečně natahované stopáži tu pak zbytečně častokrát vázne, dále napětí, či emoce, které se zde nejednou tvůrci snažily vyvolat, nefungují a jednotlivé postavy vyznívají též jen ploše a zcela nezajímavě. Abych ale jen nekritizoval, tak samotný Jean-Claude tyhle strhaný, unavený odpadlíky umí ztvárnit docela přesvědčivě, i když je to způsobeno spíš ale faktem, že on působí strhaným a unaveným dojmem i v reálu, takže to ani asi nemusel moc hrát, a pak ani přítomná potemnělejší atmosféra není úplně špatná, jen prostě sama o sobě toho příliš ve výsledku nezachrání. Darkness of Man je zkrátka tedy jen dalším nevýrazným a nezábavným příspěvkem do filmografie borce, který to má již dávno za sebou, pro jeho zarputilé obdivovatele to ale podle mě zas až takové zklamání představovat nebude, no a ani v rámci podobné produkce to na úplné dno nepatří, takže za mě s hodně odřenýma ušima nepoctivé, nezasloužené 2*, a to jen díky jakési nostalgii.

Nevím no, umím u Jeana přivřít oko. Ale tohle bylo fakt divný, za prvé mi to přišlo hrozně dlouhý. Za druhé většina dialogů je úplně neuvěřitelně debilnich. Za třetí scény z ulic LA byli natočený někde v hangáru. Nevím proč v každým filmu za posledních deset let musí být Van Damme alkoholik. Chápu, není to už ten Playboy co v devadesátkách. Ale to nemůže v těch filmech už být prostě jenom starej? Akce stála taky za houby, jen pár pasáží mě bavilo. Cameo Cynthie Rothrock mě teda pobavilo 🤣 Kristianu Loken jsem nepoznal a Shannen Doherty jsem čekal kdy tam bude znova a ono nic.

Čekal jsem větší průšvih, vzhledem k aktuálním 32 % v hodnocení. Z filmu až nápadně čouhá snaha o jakousi marlowovskou bogartovku (a aby to divák nekňuba pochopil, jsou zde dokonce záběry na filmové plakáty některých takových filmů), kdy hlavní hrdina komentuje mimo obraz svět kolem sebe, protože v reálu toho moc nenamluví. Příběh není úplně blbý a pravou identitu kmotra jsem skutečně neodhadl, ale ruší jej všechny ty romantické vsuvka a to hrdinovo starání se o jednoho korejského puberťáka, kterému měl prostě dát pár facek (a ne zpytovat své svědomí) a byl by klid. Pár scén je hodně dobrých, hlavně ta akční řežba natočená z pohledu z auta, to mi přišlo jako hodně neotřelý nápad. Akčních scén pravda moc není, ale aspoň jsou natočeny přehledně a poměrně uvěřitelně. Kamera se pokouší o neonovou estetiku nočních amerických čtvrtí, hlavně té korejské. Dokonce se zřídka objeví i náznaky jemného humoru, sice povedeného, ale je ho jako šafránu. Celkově tedy žádné veledílo, ale překvapivě bych neměl problém se podívat znovu.

Aj tie dve hviezdy len a len kvôli nostalgii a úcte voči JCVD, pretože to bola strašná sračka. Rádoby múdre vnútorné monológy, absencia kvalitnej akcie, tupý "príbeh", z nejakého dôvodu mikro-cameá oživlých mrtvol z niekdajších VHS béčiek (Roberts, Rothrock atď.). JCVD má ďaleko ďaleko na viac, ukázal to už roky dozadu v JCVD, Expendables 2, Jean Claude van Johnson, dokonca aj jeho posledný Netflix flák bol fajn, ale toto bolo čisté utrpenie, čo si podľa svojho výrazu uvedomoval aj sám JCVD.

Pravdupovediac, čakal som to horšie. Akcia je komorná a určite nečakajte nič strhujúce, ale zas nalejme si čistého vína: JCVD sa skoro nikdy nemohol pochváliť nejak extra geniálnou choreografiou (ak nepočítame výkopy). Ako množstvo akčných borcov Hollywoodu, i on sa v prvom rade vždy spoliehal najmä na charizmu. Ostatne, ani Lundgren, Stallone, či Schwarzenegger neovládali bojové umenia - a pozrite, kam sa dostali (OK, s výnimkou Dolpha?). Keď si každopádne pri pozeraní tohto filmu spomeniete na pecky á laDouble Team, tak vám bude smutno. Ja osobne som však v týchto veciach realista, Van Damme má 60+, čas neoklameš a tí, čo sa o to v minulosti pokúsili, nedopadli dobre. Treba proste život brať tak, ako je a prijať aj starnutie, hoc je to ťažké. Mne sa napokon paradoxne páčilo, že sa to Van Damme nesnažil ošuliniť pomocou kaskadérov a dvojníkov, ale si tú trochu akcie, čo tu je, oddrel plus-mínus sám. Navyše je to príjemne drsné, tvrdé a nekompromisné; pri dvoch scénach ma zarazilo, ako ďaleko tvorcovia zašli, aj keď DeodatoviKanibalito samozrejme nie sú. Atmosféra je temná, s výnimkou komickej postavičky neškodného drogového dílera, ten mi ale vôbec nepil krv a miestami som sa dokonca naopak bavil na ksichtoch utrápeného Van Dammea, ktorý s ním musel prichádzať do interakcie. Samozrejme, scenár nemá zmysel hodnotiť.  Síce sa tu objaví viacero kurióznych mien (Kristanna Loken, Spencer Breslin, Shannen Doherty, Cynthia Rothrock), ale niektoré z nich sú na hranici postrehnuteľnosti resp. možno tak ako ja si až po dopozeraní a následnom surfovaní na IMDb uvedomíte, že to boli oni.