Solino (2002)

Fatih Akin je v této době velmi spojen s jeho aktuálním počinem U zlaté rukavice, jenž si nese jednu pochvalu za druhou. Já jsem se ovšem zaměřil na jeho ranější tvorbu a sáhl jsem po Solinu. Snímek není špatný, příjemně šlapající výpověď o přistěhovaleckých problémech a vztahu dvou bratrů, jenž pod tíhou času dostává svému nepřekvapivému vývoji v šablonovitých kolejích hřejivě hořkých rodiných dramat. Krása Solina se musí hledat jinde, já ji třeba našel v režisérových kvalitách jeho práce a to i přes fakt, že snímek vizuálně vypadá jak z počátku 90. let než z počátku nového tisíciletí. Film má nečekaně nádhernou kameru, jež vypiplává každý druhý záběr svou jízdou po mizanséně, díky níž nabývá výjimečnosti a v přesně vyfrézovaných rámech zobrazuje Akinem určené dílčí prvky, jež bohužel samotný příběh nijak neobohacují. Za normálních okolností bych dal takových 6/10, jenže ta impozantní kamera a zdatnost v budování atmosféry Itálie, Německa a nátur obyvatel těchto rozličných narodů dávám 8/10.

SOLINO je hodně italský film, i když režisér ani herci s Itálií nemají nic společného. Odvíjí se od situace v Itálii v 50. letech, kdy byla v zemi vysoká nezaměstnanost a spousta Italů z jižních oblastí země odjížděla pracovat do německých dolů.v naději, že zabezpečí sebe i svou rodinu. Osudy jedné takové rodiny vykresluje právě tento film. Děj se soustředí na sourozence Gigiho a Giancarla, kteří spolu soupeří o uznání v rodině i společnosti. Je to hodně upřímné, hořkosladké a s dojímavým koncem. Také vidím silný vliv italských režisérů, zejména Tornatorreho. I když právě tento režisér není vyjmenován v poděkování režiséra za to, že ho inspirovali, asi by film natočil hodně podobně. Je zajímavé, že život na italském jihu se od těch dob příliš nezměnil. Stále je zde vysoká nezaměstnanost a když přijdete v odpoledních hodinách na náměstí jakéhokoliv mětečka v Puglii (zde se vlastně film odehrává), asi narazíte na spoustu židliček a lavičky s důchodci, kteří něco popíjejí, kouří, vypráví si nebo hrají třeba šachy. Mnozí z nich si prošli německými firmami, někteří si vydělali na svůj krámek nebo alespoň domek a dokonce jsou členy klubů, které vzpomínají na život v Německu. Film se mi velmi líbil. Jedinou výhradu bych měl k tomu, že je téměř celý v němčině, což mě v dialozích docela rušilo. Takový film by měl respektovat děj v tom, že Italové mezi sebou hovoří italsky a Němci německy a řešit to titulky. Poctivých 90%

Italská rodina se přestěhuje za prací do Německa. Sledujeme dospívání dvou bratrů, kdy je ten starší trochu výlupek a flákač, kdežto ten mladší správnej dobrák. A i když je mladší díky staršímu občas v průšvihu, přesto spolu celkem fungují. Tedy až do chvíle, kdy onemocní jejich matka a chce se vrátit zpět domů do Itálie. Otec s ní nejede (žije svou restaurací a jaksi ehm... zahýbá), starší syn nemá zájem, takže to zbyde na našem nejmladším dobrákovi. Ten, jakmile zvedne kotvy a odjede do itálie, přijde o svůj životní sen (cenu za jeho amatérský film mu vyfoukne bratr) i o svoji přítelkyni (taky zapracoval bratr). Kašle tedy na návrat zpět do Německa a zůstává v Itálii... / Vztahový film, ale díky hodnocení jsem čekal něco mnohem lepšího. Koukat se na to dá, ale zázrak se nekoná.

Velice zajímavý film, vlastně o migrantech a přizpůsobení se v novém prostředí, o rúzných kulturách (Itálie vs Německo), o rúzných bratrech, o různých přítelkyních. Vlastně celý film je v konstantním sporu něčeho s něčím. Musím říct, že takového sourozence bych nechtěl. Velmi dobře natočeno a zahráno, jediné co je trochu překvapivé, že Italské bratry hrají němci :D ale na celkové vyznění filmu to nemá vliv.

ČSFD mi smazala první verzi komentáře. :-( Jenom doufám, že se to tady neděje moc často. Podruhé už se mi do toho tak nechce, ale protože jde v případě Solina o mimořádný film, tak si sem k němu pár postřehů uložím (resp. se o to ještě jednou pokusím). Film jako celek mě uchvátil, i když rozjezd byl pozvolný až nudný. Kdybych nevěděl, že se dívám na další film mého prověřeného oblíbence Fatiha Akina, tak bych to nejspíš někde v půlce zabalil. Bylo mi ale jasné, že to hlavní má teprve přijít, takže jsem se tím začátkem prokousal, aby mě závěr totálně strhnul a odrovnal. Jedním slovem nádhera, vyšperkovaná černobílým filmem ve filmu.