Sny o Zambezi (1982)

Vlastně docela fascinující, že Pavlovo rodinné pozadí se podařilo vykreslit velice hutně a věrohodně, zatímco jeho charakter a jednání z něj plynoucí působí jako po několikanásobné lobotomii. Když nechám stranou veškerá propagandistická čtení (což bych rád, jelikož to tu nehraje takovou hardcore roli jako vBěž, ať ti neutečečiKlucích z bronzu, které jsem si nedávno ze zvědavosti proskákal) a dobový kontext, který přináší jasná omezení s vycestováním do zahraničí, které se zde poněkud zjednodušuje, má to potenciál být solidním dramatem. Přece jenom, fascinace určitým vlastním snem, který si ale postava po nějaké tragédii může jen obtížně splnit, mi přijde jako téma vděčné a okamžitě zajímavé. Jenže tady vše stojí a padá na tom, že po autohavárii se oba závodníci vydají bizarními směry, ke kterým předtím ani potom nic nevede. Jindra je zničehonic skvělý kriminalista, zatímco Pavel dělá naprosto pitomě vše pro to, aby si uskutečnil cestu do Zambezi. Přičemž jeho cesta k tomu dostat se z Česka pryč je opravdu dost mimo a když dostane možnost, tak tomu z nějakého nespecifikovaného důvodu nepřikládá váhu. Vše vede jen k tomu, aby se udál konflikt povolání, konflikt přístupů k životu, konflikt dvou bývalých kolegů a kamarádů, ale natolik prvoplánovým způsobem, že jaksi nebyla potřeba nad čímkoli víc přemýšlet - a hlavně domýšlet. Nakonec je to hlavně promarněná příležitost, u které už jsem se asi definitivně přesvědčil, že Strnadovy filmy za moc nestojí. Povrchní, dramaticky slabé, bez potřebné psychologie, sem tam s obstojnější formou, která tomu dodá na atmosféře, ale tím to tak končí. Herci by to možná taky uhráli, ale bez vývinu jejich postav a naopak snaze je co nejvíce začlenit do nějaké předem vymezené škatulky, nemají šanci se projevit. A to si stojím za tím, že i tehdy by Kaiser na regulérně vážnou roli měl. Vyloženě nijaký závěr, který prostě nic nikam nedotáhne tak, aby to aspoň vzdáleně působilo konečně, tomu taky dost ubírá. 2*

Být do mne zamilovaná Kačka Macháčková v tom roce 1982, tak kašlu na Zambezi a průzkumnou expedici vypravím do zcela jiných míst. A ani k tomu nebudu potřebovat výjezdní doložky, prašule a expediční dvanáctsetrosku. By mně celkem zajímalo jak s tímhle křápem chtěli objet Afriku. Když to ještě jezdilo jako sanitka, pamatuji výjev jak jí byť houkající v kopci všichni předjížděli. Jasně, někdo na ni nedá dopustit. Vždyť leckoho vezla na porodní sál, na chmely, vozila lidem mléko, rohlíky, poštu a když se čas nachýlil tak ve své černé verzi se zaleptanými okénky si člověka zase odvezla. Sny o Zambezi mne docela bavily, byť mladej Olda tehdy opravdu na ty vážné role nebyl. Prostě musel uzrát a teď se karta plně obrátila. A řekněme si rovnou, že čas skopičin s Lábusem skončil a ty vážné role mu sedí už odTmavomodrého světa.Jedná se o další naivní příběh, kterému asi už tehdy nikdo moc nevěřil. Vždycky jsem si myslel, že Niva byla filmově prvně představena až v rámci Expedice Adam 84 :-) (Ne tady o žádnou Afriku nešlo!), ale koukám, že v tomto filmu to stihli dříve. V těch osmdesátkách  byla docela hezké a solidní auto. Leckomu nahradila poruchové rumunské Range Rovery ARO či stařičké Gazíky. Dávám za 3 výstřely z pušky. * * *

Dramatizace příběhu o jednom velkém snu. Cestovatelském snu po stopách cestovatele Emila Holuba. Nepřízeň osudu však zapříčiní, že se vše zhatí. Ale proč se toho vzdávat. Sen je sen a tak se za jeho splněním půjde za každou cenu. A neexistuje překážka, která by se nedala překonat. V tomto snímku výborně exceluje Oldřich Kaiser. Byla to doba, kdy kromě humorných skopičin ještě hrál ve filmech dramatické role a poměrně dobře. Nepochopitelně zapomenutý snímek, který není zase až tak špatný, jak by se mohlo zdát. Má švih, tudíž se netáhne a svým způsobem i zaujme. Jistého moralizování se nevyhnul, ale to bylo za socialismu takovým poctivým pravidlem, takže jinak to ani nešlo. Rozhodně neuráží a troufám si tvrdit, že se mu nevyrovnají mnohé snímky ze současnosti.

Skopal hrál ty kamarády spolehlivě a Kaiser se s rolí egoisty celkem potýká. Průměrné československé drama o krachu jednoho velkého snu.

Oldřich Kaisetr je skvělýherec, až si někdy říkám, že jde o promarněný talent. Líbí se mi jeho vyzrálé role (Tmavomodrý svět), zde mu chybělo pevné režijní vedení. Celkově černobílý scénář bez silnějších momentů.