Snídaně šampionů (1999)

Jeden podnikatel, co je velkou televizní celebritou, ale jehož dřívější zápal a energie v krizovém období pohasínají. Jeden televizní bavič energický skoro až moc, ovšem tající před světem jednu choulostivou zvláštnost. A do třetice jeden chudý spisovatel na epické životní cestě z odlehlého zapadákova až do televizního studia, kde by se onou hvězdou mohl taky stát... Nepředvídatelné, scenáristicky vypilované, epicky vygradované k závěru i po formální stránce, s kadencí hravosti, vtipu, absurdity, lehkou dávkou bizarností, množstvím barevné výtvarné kreativity, neotřelými písňovými vložkami a zábavnými hereckými výkony, jakými své postavy obdařila ústřední trojice: Albert Finney a hlavně Nick Nolte dle očekávání, Bruce Willis v netradiční roli nad očekávání. Bavil jsem se víc, než jsem čekal a ačkoliv plně chápu, že taková svéráznost nesedne zdaleka všem a taky jsem si již odvykl vyjádřovat se k hodnocení ostatních, tady se přiznám, že úplně nechápu těch 42% a množství vyděšených opadů v komunitě, kde se stylově spřízněné komedie bratří Coenů, Wese Andersona a spol. těší velké oblibě. Přišel s tímto Rudolph v nevhodnou dobu, než aby našel cílové publikum? Sledovali to převážně Willisovy fanoušci, kteří poprvé v životě viděli nekonvenční film? Nebo to zase shodil český dabing, kterému jsem se úspěšně vyhl? **** Po první zkušenosti s Alanem Rudolphem (Trixie) jsem včera i přes pár kladů váhal, zda mi bude stát za to s jeho tvorbou trávit další čas – teď po druhém setkání mám chuť od něj vidět co nejvíc filmů, doufajíc, že aniSnídaně šampionůnebude stále tím Rudolphovým nejlepším![85%]

Není to jednoduchý film. Není to pro každého. Není to zábava na odpoledne a není to film k rodinné diskuzi. Na tento film člověk musí být připraven. Musí znát svět. Musí tušit, že vše není takové, jak si namlouváme. Divák musí mít už něco odžito a musel již sám hledat odpovědi na ty základní životní otázky. Pak mu teprve začnou jednotlivé scény, repliky a obrazy dávat smysl. / Filmy jsou příběhy. Pokud se díváte na filmy a nechcete se změnit - neplýtvejte svým časem. / Psychocvičení: prožijte si film/příběh/život samostatně s každou jednotlivou postavou. Tak bohatou mozaiku dokázal Vonnegut nacpat do 232 stránek/110 minut.

Jestliže Hillova adaptace Jatek č. 5 trochu trpěla přílišnou usedlostí, zde naopak došlo k opačnému a horšímu selhání ve smyslu přehnané rozpustilosti. Kdybych neznal Vonnegutovu předlohu, možná bych si tu vcelku sympatickou obskurní satiru s hvězdami neodolatelně shozenými z piedestalů (představa, co by z Willise, Finneyho či Nolteho v tomto kontextu vytěžil nějaký imaginativnější a političtější režisér, je docela lákavá) užil, ale takto jsem cítil lítost, že se skoro nepodařilo na plátno přenést existenciální hloubku a postmoderní hravost knihy. Nicméně mnohem horší filmy se těší široké popularitě, takže útoky na tento dnes takřka zapomenutý snímek nepovažuji za zcela spravedlivé a do široké distribuce bych ho pustil bez obav. Vonnegut ovšem opravdu své dílo nezamýšlel jako přehlídku podivných lidí, nýbrž doširoka rozevřenou (malý test znalosti díla :D) meditaci nad stavem americké společnosti a strategiemi žití v ní. Postavy se staly jakýmisi zvláštními karikaturami, což se zejména u zástupců menšin až osudově míjí s Vonnegutovým kritickým poselstvím.

Knihu "Snídaně šampionů" od Kurta Vonneguta fakt žeru - především kvůli jazykové květnatosti, přehnané nadsázce a absurdnímu humoru.. Filmová adaptace postrádala naprosto všechny tyto prvky.. Film se mi naprosto nelíbil nééééé proto, že bych nepochopila knihu, ale proto, že jsem naprosto nepochopila smysl filmu.. :-/ Na obranu musím uznat, že adaptace konkrétně této knihy musí být nadlidský výkon a ražisér Alan Rudolph je asi jediný, kdo si troufl..

Filmově jasný odpad! Jediné, co mě odradilo od tohoto hodnocení je Bruce Willis, který neudělal jedinou chybu, kromě té, že do tohoto šel. A Nick Nolte, který byl také výborný. Čiré šílenství a zoufalství. Nevím, co tím chtěl Alan Rudolph říci, ale mně tímto snímkem ukradl 110 minut života. Ještě, že dokud nezemřeš, je to život.