Sisu: Odplata (2025)

Najväčšími devízami dvojky sú (okrem ultimátneho Fína Jormu Tommilu v ústrednej úlohe a nekompromisnej akcie) prostredie vlaku a nováčik Stephen Lang (samozrejme poteší aj Richard Brake). Bavilo, ubehlo, ale nejak neviem, čo to vo mne zanechalo... a či vôbec niečo. Tak ale zas nie každý film musí byť myšlienkovým výkvetom svetovej kinematografie...

Náckov nahradili rusáci, namiesto zlata sa nesmrteľný dedo nedokáže vzdať trámov svojho domu a prepálené akčné scény boli vymenené za totálne over the top ridikulóznu akciu. A že jej je požehnane. Komunisti sa zabíjajú na sto spôsobov a takmer neustále. Niekedy je to fakt uletene zábavné (prebíjanie sa vlakom), inokedy to je za vlasy pritiahnuté až príliš (salto s tankom, “raketový” pohon) a dokonca sa nájdu aj sekvencie, kedy to nudí (naháňačka s motorkami nemá vôbec šťavu, stíhačky sú na tom len o čosi lepšie). Záporák Stephen Lang baví hlavne tým, ako posiela všetkých okolo seba na istú smrť a potom len pozoruje tie krvavé jatky čo spôsobil, inak toho veľa neukáže. Príbeh je tu naozaj len šnúrka, na ktorú sa navliekajú jednotlivé akčné scény a nestojí za reč, to však v tomto prípade za mínus naozaj nepovažujem. Že film prakticky stratil kontakt s realitou aj s mierou je už však vážnejší problém, kvôli ktorému som si ho nevedel veľmi užiť. Na rozdiel od jednotky sa toto ani na okamih nedá brať vážne a preto hodnotím nižšie. 5+/10

Inu klasika - dvojka potvrdila ustup z tahu na branku a uveritelnosti jednicky, ale par forku je zde pozoruhodnych - porad ta rezba (po naccich tentokrat do rusaku) bavi - vcetne absurdniho vyuziti raketoveho motoru :-D 
Namet na uschovu cepele loveckeho tesaku je zaznamenanihodny - jen pripominam pro srovnani, ze Janeba mel zasite 3 cigarety pod kuzi na brise pro pripad ztroskotani.
Tak snad ten klid a mir v Karelii vydrzi...

Jednička měla přímočarý a jednoduše srozumitelný děj. Muž má zlato. Muž přijde o zlato. Muž chce zpět své zlato. Hrdina si šel za svým, záporáci taky. Někde uprostřed se semleli a bylo okolo toho dost mrtvých. Dvojka nedává smysl vůbec v ničem. Hrdina se chce vrátit do Finska i se svým domem. Dejme tomu, že věřím, že se dá rodinný barák naložit na náklaďák. Proč za ním ale Sovětský svaz poslal válečného zločince, kterého pustil z vězení, kde byl za ten samý zločin, který má teď dokončit, to mi hlava nebere. Záporák navíc dostal na hraní na co si ukázal, takže mrhá životy i technikou. To že ho hrdina nezabil při první možné příležitosti, ale nechal si to na pozdější setkání, to je jiná věc. To že se film odehrává v roce 1946, a na pláži tam rezne tank T54 a na letišti je desetiletí opuštěný MIG-15 pak ukazuje, že se děj nedá brát vůbec vážně. Druhá polovina už má skoro komiksovou akci. Je to škoda, protože zápletce prvního dílu bych věřit chtěl. Za tři s odřenýma ušima. Za tu zoufale digitální krev bych měl spíš ubrat a dát za dvě.

Mnozí jedničku oceňovali za přímočarý a neúhledně brutální film, který byl sice zatraceně jednoduchý, ale nebál se nekompromisních výpadů. Jenže to, co nějak (možná) solidně vypadalo, se postupně rozsypalo na až groteskně stylizovanou akční podívanou, která se začala nepěkně zajídat a opakovat. Pokračování je v bleděmodrém to samé, jen té grotesknosti a absurdnosti pejsek s kočičkou ještě řádně přihodily. Ústřední mlčenlivý vraždící stroj s úctou ke každému prknu rozebírá svůj dům, nakládá vše na nákladní auto s cílem projet nepřátelské území a někde dát domu nové bezpečné základy. Nápadů přibylo, ale jsou praštěnější a otravnější než posledně, takže likvidovat se bude všechno, co má kola či křídla, tank si vyzkouší salto, svou roli sehraje i raketa a pak prakticky cokoliv, co zabejčený Jormy Tommila najde. Někomu to stačí, mně teda zrovna ne!