Šílený detektiv (2007)

Je to sestup do praskající mysli člověka, který už dávno ztratil schopnost rozlišit realitu od démonů skrytých v lidech kolem sebe. Není to detektivka, kterou sleduješ s klidem. Je to paranoická křeč, která se ti usadí v zátylku a šeptá, že nikdo není tím, kým se zdá být. Bývalý policista se zvláštním prokletím – vidí pravé osobnosti lidí, jejich skryté stíny, jejich nejtemnější tváře – se pouští do případu, který páchne krví a vinou. A čím víc se blíží k pravdě, tím víc se bortí jeho vlastní identita. Ten film se tě nesnaží bavit. On tě chce rozhodit. V každém pohledu, v každém tichu, v každé postavě je cosi zlomeného. Spravedlnost tu není jasná. Dobro je jen legenda, ve které věří ti nejnaivnější. Tohle je Hongkong, kde policie nosí masky a zločinci mají uvnitř víc lidí, než kolik by se mělo vejít do jednoho těla. Shen Tan ukazuje, že šílenství není nemoc – je to způsob vidění světa bez lží. A když si na konci uvědomíš, že všechno, co zlo potřebuje, je dost času uprostřed ticha… pochopíš, že největším monstrem není vrah, ale pravda, kterou nechceme vidět.

Měl jsem určité obavy - fanda hongkongských filmů zrovna nejsem, sedne mi z nich jak co a tohle od pohledu vypadalo na překombinovanou směs různých žánrů. A ona taky je - ale naprosto stylová, vnitřně chytře propracovaná, nepřehání svoje mixování za každou cenu a ve výsledku přinese milý mindfuck, který skvěle pracuje s diváckým očekáváním a vědomostí o fikčním světě a jeho postavách. Začne velice komuinkativně, až obyčejně, aby vás po pár minutách přenesl do určitého zmatku z najednou se objevujícího většího množství postav, aby chvíli na to vysvětlil, oč jde a s následným odhalením základů Bunova charakteru vás zavedl do pochybností, jak se vše vůbec má. Je to zmatek, chvílemi mi trvalo, než jsem se v jednotlivých levelech plně zorientoval, ale vždycky se aktivním přemýšlením při tom skvěle bavil. A taky tím, jak se zde střídají polohy mysteriózního žánru - od klasické detektivky po mindfuck Lynchovského typu až po typ dvou základních možných řešení, řekněme "buď a nebo". Po odhalení tohoto konceptu se mi Šílený detektiv začal líbít ještě víc než zpočátku. A ani nemá smysl se pitvat v tom, jestli to je i psychologické drama, protože bezesporu je, dokonce i s trochu komedie a romantiky, přičemž vše do toho krásně zapadá. Možná je to tím, že je to na asijský film přece jen vstřícnější i západnímu publiku, ale nepřijde mi, že nijak přehnaně a hlavní je, že mi to sedlo. Dokonce výrazně nad očekávání. Jen teda velké finále mě nechalo mírně chladným a po takovém hravé jízdě jsem nedostal zrovna to, co by bylo její příjemnou tečkou... 4*

Název filmu nelže. Hlavní hrdina je skutečně "crazy as a coconut". Mad detective je díky zhuštěnému vyprávění relativně náročný na pozornost, ale zároveň neuvěřitelně zábavný. Nepoužíva experimentální artové postupy (k čemuž by téma svádělo) a i přes to, že děj z zpočátku působí chaoticky, má pevnou logiku vycházející z fikčních premis a na konci do sebe vše zapadne. Film je dynamický a poměrně drsný, ale v určitých chvílích hluboce dojemný a působivý, bez jakéhokoliv kýče. A jo, též mě při sledování napadl "Monk" s nímž srovnání je značně sarkastický výsměch asijské opravdovosti vůči americké povrchnosti.

Nie je "Kung pao", ako "Kung pao". Napriek tomu, že mám ázijskú tvorbu v obľube, medzi spracovanými snímkami v Kórei a Japonsku, v porovnaní s Honk Kongom, je cítiť obrovský rozdiel. Neviem to úplne vysvetliť, no na príklad možno uviesť Česko Vs Slovensko, kde moji rodáci pri tvorbe celovečerných snímkov zaostávajú, ako naši ex bratia pri varení bryndzových halušiek. Nápad je to skvelý, o tom potom, ale že by "Mad Detective" chytil za srdce, to ani náhodou. Napriek blu-ray, kvalita kamery hrôzostrašná, a tak sa možno aj vďaka tomuto mínusu, pozitívny zážitok na duši, vytratil jak prd z gatí. V závere predsa len nabudenie diváka zapríčinilo, ŽE: "neľutujem, ani jedinú chvíľu s tebou"...pam pam, pam pam ;)

Zvláštní film velice. Na jednu stranu velice originální zápletka podpořena skvělým hereckým duem Andy Onem a Seanem Lauem, který předváděl ultimátní herecký výkon a způsob jeho vyšetřování je velmi černohumorný a záchvat vyvolávající, ale pořád je pouze schizofrenním bláznem. Mínusem je průměrná režie i vizuál a poměrně velmi obtížná přehlednost říznutá flashbacky a postavami, které vlastně už umřeli, ale pořád se objevují, nejsou nijak rozlišené, takže pro mě velmi matoucí. Závěr je celkem fajn, ale na více než 4* to není. 60%