Rou dao long hu bang (2004)

Johnnie To je jedním z hongkongských veteránů, kteří vydrželi natáčet dodnes, aniž by se to nějak výrazně podepsalo na kvalitě jejich filmů. Relativně nedávno jsme recenzovali jeho pichlavou satiru Breaking News a teď je tu s dalším filmem, který se tentokrát věnuje znovuobjevování starých dobrých časů a starých dobrých přátel. Jako pozadí k téhle psychologické sondě si Johnnie vybral netradičně judo (jak prozrazuje už název článku), takže pokud se v tomhle mikrovesmíru začne někdo mlátit, očekávejte přehozy, páky a spoustu vykloubených končetin.

Co naopak nesmíte čekat je, že film vykoná pro judo stejnou službu jako Ong-Bak pro Muay Thai. V tom případě neznáte Toovu tvorbu ani v nejmenším a tenhle film pro vás bude hořkým zklamáním. V první řadě je drama a akce je tu jen jakousi třešničkou na dortu... přičemž se bojuje opravdu jenom, když je potřeba a duely (je tu jediná hromadná bitka) jsou patřičně stylizovány. Nutno dodat, že To si opět pěstuje svůj vizuální šmrnc, takže film vypadá neuvěřitelně sexy, k čemuž jistě přispívají i Aaron Kwok, Louis Koo a Cherrie Ying v hlavních rolí. Představují trojici ztracenců uprostřed velkého Hong Kongu. Jejich osudy jsou různé, přesto se jednoho dne sejdou v baru, který patří jednomu z nich, Sze-Tovi. Dřív to býval výborný zápasník, dnes už jen zpitá troska a věčný gambler. Tony do baru přichází jako nadšený mladík, fanoušek do juda, který chce praštit o zem s každým, kdo by mohl být kvalitním soupeřem. Po první konfrontaci se Sze-Tem pochopí, že tady už není o co stát, přesto s ním zůstává. A dívka? Ta přišla do baru na konkurz zpěvačky a hned se zapletla do menší krádeže, kterou Sze-To zinscenoval, aby měl další peníze na sázení.

Throwdown je neuvěřitelně pomalý a dalo by se říct lyrický film. Na první pohled v něm vlastně o nic nejde, všichni tu umí judo a tak nějak se znají. Děj pluje kupředu jako obrovský ledovec - nepostřehnete jeho pohyb, ale přesto se milimetr za milimetrem přibližuje k nějakému proroctví, které nemusíte hned pochopit. Všechny postavy jsou fantasticky vykreslené (a na dost malé ploše, je holt vidět, že To není žádný zelenáč) a velkou zásluhu na tom mají mladí herci (především Aarona Kwoka mám rád víc a víc), jejichž protiváhu tu představuje především neuvěřitelně charismatický Tony Leung Ka-Fai jako mistr Kong, který by si to se Sze-Tem rád rozdal (prosím, žádné dvojsmysly) a tak trpělivě čeká, až ho něco praští přes nos a on začne brát život zase vážně. Dostane se do formy. K tomuto zlomu nakonec přispěje nejen náklonnost zmíněné dívky, Mony, se kterou Sze-To konečně zažije trochu vzrušení, ale i úmrtí jeho starého mistra, kterého všude doprovází mentálně zaostalý kamarád se sklonem ke spontánnímu zpěvu a citacím Akiry Kurosawy (kterému je film věnován a poznáte to nejen z neustále omílané hlášky).

Je mi celkem jasné, že Throwdown každý nestráví a vidím za tím tak trochu Toův úmysl, snahu pohrát si s divákem. Ve filmu se vyskytuje spousta prvoplánových klišé, ale žádné z nich není rozehráno a dovedeno do konce. Stejně je to se vztahy mezi hlavními hrdiny. Jako by režisér jenom zachytával různé okamžiky ze života postav a sázel je dohromady v jakémsi snovém oparu, kde zdánlivě nic nedává příliš smysl, ale drží si to nezaměnitelnou atmosféru. Navíc tenhle film je skutečně trochu složitější... odhalte si sami metaforu s balónkem, zkuste přijít na to, proč Sze-To pořád o něco zakopává, drží kostky při sázení tak, jak je drží a Kong má při závěrečném souboji roušku. Možná vám napoví Tonyho smyšlená historka. A mimochodem... judo v tomhle filmu vypadá velice dobře, velice vášnivě. Až začnou hongkongští filmaři takový náboj a takové nadšení dávat znovu do kung-fu scén, možná se dočkáme opět kvalitních akčních filmů. 80%

Tak som zase naletel, kedze som po starej nadsenej imfovej recenzii, ktoru som vylovil v hlbinach internetu dostal chut otestovat moju kompatibilitu so stylom Johnnieho To. A nie, stale si nerozumieme. Tentokrat ten jeho WTF styl uraduje od zaciatku a ja som absolutne nechapal, co sa deje a hlavne, co ma má na tom bavit. Moja posledna nadej bola upriamena aspon k bitkam. Ale ani tie ma nebavili, kedze sa tu vyhradne pouziva ten naj gay bojovy styl judo. Tak si dam od Johnnieho zase na par rokov pokoj, kym ma zase nenaláka uz tradicne vysoke hodnotenie od ostatnych ludi.

Je to dosť dobrá akčná dráma od Johnnieho To. Má celkom dobrý príbeh o bývalom uznávanom majstrovi v jude, ktorý s tým ale už dávnejšie skončil a teraz prevádzkuje nočný klub, no moc sa mu nedarí, keďže peniaze míňa na hazardné hry a je z neho alkoholik. No keď sa zoznámi so speváčkou, ktorá by u neho chcela pracovať a s ambicióznym mužom, ktorý je v jude tiež veľmi dobrý a túži si s ním zmerať sily, zatiahne ich do svojho sveta a čoskoro sa dostávajú do problémov s miestnou mafiou. Ale aj tak vytvárajú nerozlučnú trojicu a stávajú sa z nich skutoční priatelia. So spracovaním som nadmieru spokojný, film je síce výrazne odlišný, ako som pôvodne podľa príbehu očakával, aj napriek hlavnému hrdinovi a problémom s mafiou to vôbec nepôsobí tak negatívne, aby sa tu dalo o niekoho obávať a dokonca som mal časom pocit, že tu vlastne ani o nič dôležité v tomto ohľade nejde, ale na moje prekvapenie s tým nemám ani najmenší problém, skôr naopak. Všetky tri postavy majú svoj priestor a síce spočiatku som si cestu našiel iba k vyzývateľovi, časom si ma už získali všetci, dokonca aj gamber a alkoholik, čo ma veľmi prekvapilo, no prvoradé je to ich priateľstvo, ktoré sa po tej úvodnej tretine začne zosilňovať a mimoriadne sa mi páčilo. Dej obsahuje viacero zaujímavých prvkov, ktoré síce nemajú až tak moc priestoru, ako by som chcel, hlavne ten postihnutý muž s otcom alebo spor z minulosti so starším majstrom juda, za čo môže aj tá krátka dĺžka, ale dá sa nad to povzniesť, aj tak sa mi tu všetko páčilo a hlavne to u mňa vyvolalo veľmi príjemné pocity. A za to môže aj viacero výrazných scén, hlavne tá často spomínaná, kde speváčka beží s peniazmi je jednoducho nezabudnuteľná a musel som si ju pustiť opakovane. A neprekážal mi ani výber prostredí, ktoré pritom tvoria hlavne bary, hazardné kluby alebo vyprázdnené ulice, práve ešte aj toto vylepšuje celkovú atmosféru. Inak čo sa týka akcie, je jej tu celkom dosť, ale nemal som pocit, že by bola dôležitá, keďže väčšinou v nej ani o moc nejde a film by sa prakticky obišiel aj bez nej. Ale aj tak sú jednotlivé súboje celkom dobre zvládnuté a síce judo je asi najmenej atraktívne bojové umenie zo všetkých, v tomto prípade má svoje čaro a viaceré chvaty som si užil. Herecké obsadenie je na tom veľmi dobre, skvelé hlavné trio Louis Koo, Aaron Kwok a Cherrie Ying, ale sadli mi aj vedľajšie postavy, hlavne Tony Leung Ka Fai a Eddie Cheung. Réžia a technická stránka sú výborné, Johnny To sa síce venuje skôr akčným a krimi filmom, ale aj v tomto prípade odviedol minimálne rovnako dobrú prácu. A určite musím pochváliť aj hudbu, hlavne pri tej vrcholnej scéne sa nadmieru vydarila. Škoda, že film nebol dlhší a viac sa nevenoval ešte aj tým zvyšným zaujímavým prvkom, potom by som bol možno z neho úplne nadšený, ale aj tak Throw down určite stojí za pozornosť, veľmi príjemný film.77%

Zpočátku mne film příliš nezaujal kvůli roztahanému a utahanému začátku, nepřesvědčivým postavám apod. Od poloviny to začalo být ale mnohem lepší, až se film změnil v nesmírně emocionální záležitost. Nevím, co přesně v něm je, že toto způsobil ... Postavy jsou ujeté a šílené, události vesměs již "viděné" či nevýrazné, film nemá pořádný děj, neposouvá se od jednoho bodu k druhému, scénář, řekl bych, je prostě zmatený. Ale zde jde nakonec skutečně o ty jednotlivé postavy a jejich vnitřky, duše, starosti, problémy, cíle, touhy ... To co vyobrazuje tento film jde vztáhnout na většinu lidí vyspělého světa. Jen zde je to ještě šikovně zaobaleno do obalu bojového sportu - juda a to velmi efektivně a koukatelně... Každopádně toto není film o judu! Není to film o bojovém umění, to je jen jistým prostředkem vyjádřit více některé postavy. Hodně zajímavý film ... technicky moc pěkně zvládnutý. Velmi příjemná záležitost.

Tři problémy:1,Judo rozhodně není tak esteticky přitažlivý jako karate nebo kung-fu.2,Vepíšete-li všední hrdiny do komiksového světa, či naopak komiksové hrdiny do všedního světa, máte celkem slušný základ pro kvalitní podívanou. Tenhle film ovšem volí nejhorší možnou variantu a vepisuje všední hrdiny do všedního světa, čehož výsledkem je bilaterální kataklysma – jak divákovo, tak producentovo. Tvůrcům se navíc nepodařilo rozřešit klíčový puzzle, kterak vtělit do obyčejného příběhu něco mystického, co ho přesahuje a tím i rámuje.3,Jak známo, scénáře vznikají v Asii na brainstormingových sezeních, tudíž jsou jejich filmy epizodický, rozšmelcovaný, vypravěčsky neučesaný a teze obsahují pouze jednotlivé sekvence, nikoliv dílo samo. Filmy se tam nestaví shora od nějakého konceptu, ale naopak z nápadů a jednotlivých vnuknutí, k nimiž se pouze domyslí rutinní dějový kontext. Throw Down je tím poznamenaný věru skrznaskrz.