Shenandoah (1965)

Čistě vzato se jedná o válečné drama z období konce války Severu proti Jihu, nikoliv o western. Pravý western se má odehrávat v USA západně od Mississippi, akceptovat se dají příhraniční oblasti s Kanadou a Mexikem. Západní Virginie, navíc v době, kdy zde už indiáni nežili volně, není westernovým prostředím. Čistě k filmu – je velmi dobře natočený, první půlka je komornější, druhá naopak velmi dramatická, výkon Jamese Stewarta vynikající. Potěšil i George Kennedy v malé roli seveřanského generála (se Stewartem se potkali o tři roky později v Bandoleru, kde oba patřili k hlavním postavám). Film jsem poprvé viděl až v roce 2026.

Skvelá dráma o vojne. Charlie a jeho rodina vojnu severu proti juhu ignoruje, Tá vo filme vystupuje len ako vzdialená ozvena a priamo do boja zasiahne iba jeho najmladší syn a zať. Nakoniec však jeho rodinu predsa len vojna kruto zasiahne. Na Charliem je sympatické okrem iného aj to, že napriek tomu, že sám je neveriaci vychováva svoje deti k viere, tak ako si priala jeho žena. V jeho rozhovore s nastávajúcim zaťom už pred viac ako 50 rokmi zhrnul poučenie o ženskom správaní. Rovnako Ann poučí svoju švagrinú o mužských vrtochoch. Kvalitne spracovaný dobrý príbeh ukrývajúci hlbokú myšlienku podporený dobrými hereckými výkonmi.

Čím to, že jak čas plyne, řada filmů už po deseti dvaceti letech stává se spíš úsměvnými a nekoukatelnými, zatímco některé mají kvalitu, která s roky neztratí skoro nic? To je příklad tohoto filmu, dobře natočený, dobře se na něj dívá a J. Stewart zde ztělesňuje dobrou postavu. I když se moc snažíte, jsou věci, kterým se nevyhnete a které vás dostihnou, a teprve ty, neb jsou tak silné, prověří sílu charakteru. To říká tenhle film a dnes, v době další z řady válek, se to zdá o to víc aktuální. Vždy je dobré vidět příklady, které mohou být zdrojem osobní síly a odvahy.

Vím a chápu, že musím počítat s tím, že když film pochází z roku 1965, tak že k divákovi přispěchá s troškou naivity do mlýna. Jenže té naivity tu na můj vkus bylo trošku moc. Je teda třeba říct, že James Stewart byl takovej ten správnej fořt farmy, kde převládala především spravedlnost. Jeho řada protiválečných názorů v podobě různých dialogů jsou nejsilnější scény celého fimu. Jenže když se Vám to prolíná s nějakými těmi milostnými cukrlátky, tak Vás to trošku otráví. V případě tohoto filmu ale opravdu jen trošku. Pořád ty protiválečné momenty jsou hodně silné a nezvyklé. Nejen na tu dobu, ale i na westernové prostředí jako takové.

Dovolím si polemizovat s názorem gogo76, kterému připadají slova Jamese Stewarta směrem k verbířům proto, že sám Stewart narukoval do války mezi prvními. Vidím to úplně naopak: snad právě proto, že Stewart osobně válku zažil, mohl přesvědčivě zahrát pro něj ne právě typickou roli otce početné rodiny (snad s výjimkou filmu Život je krásný). Koneckonců, sám měl čtyři děti. Jen na okraj, od určitého okamžiku jsem čekala na konec ve stylu Twainova Toma Sawyera a nezklamala jsem se.