Schůzka (1985)

Elixír lásky namiešaný zo sĺz, krvi a slín. Milostný trojuholník bez milosti. Rómeo, Júlia a Travis Bickle. Alebo film plný sexu, ktorého sa nikdy nechcú zúčastniť muž aj žena naraz. Akože vzrušujúca impulzívnosť na pokraji znásilnenia. To mi trochu vadilo. Obdivujem ale, keď si vzťahovka vystačí s tak málo slovami, pričom stále funguje.

Docela promakanej scénář. Otec (Trintignant) seznámí dceru s hercem (Quentin), hrají Romea a Julii, oni se doopravdy zamilují, chtějí spolu zemřít, nabourají se, on (Lambert …) přežije a nadále už jen hledá smrt, což se mu podaří skokem pod náklaďák. Prolínající se příběh je o mlaďounké začínající herečce (20 letá Juliette Bichoche), která spíše neví, co chce a realitním makléři Pauletovi , který se do ní zamiluje, nakonec roztrhá lístky na premiéru, režisér Trintignant odjede a Juliette (hrající Julii) v tom zústane sama. …. Je to dobře natočené, JB jako Nina je fakt vynikající, ale něco mi na tom všem nesedí. 65%.Dlužno podotknout, že film je z roku 1985.

Silne vyhranené vzťahy, veľké emócie. Juliet Binoche však z tohto trojuholníku vychádza viac ako obeť mužských túžob, predstáv, za ktorými sa v každom prípade skrýva niečo iné, než ona osudová femme fatale. Techinému sa zároveň úplne nepodarilo rozohrať osobnú Quentinovu drámu a to, ako zapadá do tohto komplikovaného trojuholníka. Zaujímavé sú jednoznačne výkony Trintignanta, Wilsona a začínajúcej Juliette. Ani tie však nedokážu vykompenzovať chýbajúcu pointu. Film tak ostáva len spleťou nepochopených emócií.

Asi to nejpozoruhodnější na filmu, který je spíše zajímavý než dobrý, je mladá Julie Binochová a jako vždy skvělý Trintignant. Potácení v bludišti života mezi hodnotami, muži, ideály, vlastním dospíváním a profesní kariérou je u mladých žen z pochopitelných důvodů zřejmě ještě o něco složitější a zmatenější než u jejich pohlavních protějšků. Kdybych hledal v dosahu svých znalostí srovnatelná díla, napadnou mne dvě (Felliniho ZKOUŠKA ORCHESTRU a Godardův ONE PLUS ONE / SYMPATHY FOR THE DEVIL. Rozdíl oproti oběma zmiňovaným dílům spatřuji v Techinově případě v neporovnatelně menší propracovanosti SCHŮZKY. Nemusí vždycky pršet; jen když kape.

Skvělý, existencialistický film o hledání a ztrátách. Jako by psal scénář Sartre.