Quo vado? (2016)

Checco Zalone (Checco Zalone) věděl už v mateřské školce, kým chce být. Zatímco jiné děti chtějí být kosmonautem, popelářem nebo princeznou, jeho vysněnou prací byl státní úředník s definitivou. A o nějakých dvacet let později se mu to splnilo, Jeho revírem je kancelář městského úřadu, jeho tempo s razítkem je vražedné. Je neúplatným úředníkem vydávajícím rybářské lístky. Dárečky, které dostává, přijímá až po udělení povolenky, takže v tomto směru je vše legální. Vše šlape tak, jak si dávno vysnil, dokud do celostátní politiky nevstoupila nová garnitura, která slíbila zeštíhlení aparátu. Protože na Checca se nevztahuje ani jediná výjimka (nemá rodinu, není národnostní menšinou, ani homosexuálem, není postižený a nemá nikoho takového ani v rodině) sdělí mu, že se musí s teplým místem pod penzí rozloučit. Nejsou nelidové, proti podpisu dobrovolného odchodu ze státní služby slibují 20 tisíc eur. Jenže Checco se o svůj sen odmítá nechat jen tak připravit a nepodepisuje. A tak v Římě mění taktiku a chtějí mu státní službu znechutit – posílají ho dělat exekutora do Val Susa (a navrch zvyšují odchodné na 30 000). Nic. Posílají ho na Sardinii (a dále zvyšují sumu). Nic. Dostává umístěnku na Lampedusu a opět nic. V tu chvíli vytahují trumf – teplomilného Itala posílají na norskou polární stanici! Trochu ale zapomněli na eurobyrokracii, která mu i jinak nezanedbatelný státní plat navyšuje o příplatky za práci v rizikovém prostředí a služební cestu, takže se má lépe než kdy dřív a k tomu našel v zemi trvalého sněhu a ledu lásku. S tím už ani nabízené odchodné nově dosahující celých 100 000 nic nezvládne. Anebo přeci jen nějaká šance, že se ho zbaví, existuje?