Casper (1995)

„Casper je hodný duch, neumí být vůbec zlý…“ Jo, tuhle písničku jsem jako malý miloval. A stejně tak tenhle film. A vlastně ho mám rád dodnes. I po více než 30 letech Casper pořád funguje. Vizuálně vypadá solidně, duchové jsou příjemně groteskní, ale zároveň uvěřitelní, a ten jejich styl má dodnes svoje kouzlo. Vtipy a absurdní momenty mě pořád baví a celé to má hrozně příjemnou rodinnou atmosféru. Bill Pullman a Christina Ricci jsou skvělí a krásně to celé drží pohromadě. Je to takový ten film, ke kterému se vracíš, protože víš, že ti prostě zlepší náladu. Škoda jen, že to nikdy nedostalo pořádné pokračování se stejnou sestavou potenciál tam rozhodně byl. Krásná nostalgie, která pořád funguje 90%.

Film mého dětství. Odolal zubu času i po tolika letech, a ikdyž se můj vnitřní kritik ozývá při sledování v dospělosti častěji, stejně to vždycky vyváží ta proklatě dobrá, elektrizující atmosféra. A ta hudba, jenom si na ní vzpomenu tak slzím, je to příběh pro děti i dospělé. Herecké casting je na jedničku...ale ta hudba, ta tam dělá 80 procent, stejně jako ta vizuální stránka. Je to jako kdyby Tim Burton dostal chvíli tlumící léky a v té chvíli napsal tohle, nebo jako kdyby Del Toro dostal chut napsat pohádku. Nevěděla jsem na co se dřív  v těch scénách dívat, jak mě vtáhlo to prostředí, každá pavučina, zábradlí, knihovna, působí to tak neskutečně věrohodně...strávila bych v tom baráku hodiny a stejně by mě neomrzel. A i ten příběh je skvělý, emocionální a krásný. Navíc jen dvoje sánky byly v dějinách kinematografie tak cool rekvizita, ty první byly Poupátko z Občana Kane a ty druhé tady, vždycky když vidím tu scénu Caspra a sánek tak mám husí kůži, a ano a zase slzím. A ten konec je už je kort emoční skluzavka, devadesát procent naší famílie při něm brečí, já už se držím, nebo spíš mi vyschly slzné kanálky potom co jsem si za sebou dala 3 filmy Evy Toulový (akorát, že tam to byly slzy zoufalství a beznaděje). Ale jo ideální film pro bulící želvy a milovníky strašidelných domů. A já jsem v prvním případě nepřiznaně a v druhém přiznaně obojí.

I když původní animovaný seriál z 50. let nebyl dokonalý, měl alespoň nějaké srdce. Film od Brada Silberlinga je ale téměř bez duše. Humor je nevhodný pro děti, příběh je zbytečně temný a přidává nesmyslné pozadí, které původnímu příběhu jen ubližuje. Vztah mezi Casprem a Kat má nepříjemné nekrofilní podtóny a Casper, místo aby byl přátelský duch, je posedlý a skoro až strašidelný. Jeho strýcové jsou nesnesitelně otravní a používají vulgární humor, který se vůbec nehodí do rodinného filmu. Film trpí bizarními camei celebrit, nelogickými dějovými zvraty a naprostou nesoudržností – dokonce ani pravidla “duchařského” světa nejsou jasná. Celkově je to chaotický, nepříjemný zážitek a přestože měl komerční úspěch, je to film, který bych rozhodně nedoporučil.

Casper mala byť jedna z rozprávok môjho detstva, ale vôbec si nepamätám, že by som ju v 90.tych rokoch videl. Teraz, keď už mám po 30tke je to divné pozerať. Cieľovka rozhodne nie som a ťažko sa mi to hodnotí - dosť divný námet, spraviť film pre deti v dosť ne-deckom prostredí (taký Swayzeho Duch pre deti). Mňa uz veľmi detské vtípky nebavili, skôr som sa zasmial na rôznych cameách a referenciách na iné filmy, tie boli fajn.

Dívám se na to po letech a nejspíše v nostalgickém duchu ducha Caspera a jeho strýčků. Nevím, co přesně mě na tomhle filmu okouzluje nejvíc. Jestli je to ryze jednoduchý film, který má srdíčko na správném místě, zároveň dokáže odlehčit situaci svým nadčasový humorem a nebo svou dramatickou duší, která mě vždy dokáže v různých pasážích filmu rozplakat. Mám díky tohoto filmu odjakživa crush na Ricci a tenhle film zpustil moji oblibu v parodické duchařině a rodinných haloweenech. Na okraj musím ještě říct, že tento film má opravdu výjimečný soundtrack a řadím ho k jednomu z nejlepších od Hornera. “Can I keep you?”