Prci, prci, prcičky: Na táboře (2005)

Je to hovadinka, ale zábavná, skôr pre pamätníka, časom to pustím synovcovi, že čo povie na celú sériu, ale dnešné detváky a mládež... Mne tiež trvalo, kým som to ocenil, aj keď pre niekoho je to odpad. Hudba do filmu je tiež veľmi dobre vybraná a baví ma tu. Započujete aj taký hit ako The Middle od Jimmy Eat World, nejaké pop skate punky atď., čo sa dá počúvať aj teraz a má to svoju hudobnú kvalitu. Arielle je tu proste mladučká a veľmi sympatická, Tad je celkom vtipný a dáva to herecky skoro na pravého Stiflera (S.W. Scott ), akoby ich ozaj jedna mater mala. Vieme, že je to vlastne hovadina, ale bavíme sa pri tom, a o to ide. Dnešných napudrovaných, bratadých a premotivovaných ušmudlancov s latéčkom neuspokojí ani Bergman, takže... Cítiť tu ešte zdravý závan síce primitívnejšej nástročnej zábavy, kde si však nerobili ťažkú hlavu s korektnosťou, x vymyslenými pseudopohlaviami, sexuálnymi menšinami a šlo iba o prvoplánové pobavenie o nevinnom prahnutí po sexe u heterosexuálnych násťročných. A toto konštatovanie by sa dalo použiť aj na pozdejšie časti, ktoré využili popularitu pôvodného filmu Americký koláč, aj keď kvalita už ide postupne značne dole a v podstate nadhodnocujem už aj tento príspevok do neorginálnych pokračovaní (v rámci tohto žánru je to ale ešte veľmi dobré).

Čtvrtý díl ukazuje, jak se mladší bratr Stiflera – Matt – postupně mění z úplného kreténa na docela fajn týpka. Opět se tu objevuje moje oblíbená postava pan Levenstein, tentokrát jako makro tábora. Nechybí ani Sherminator, který tu vystupuje jako poradce a donutí Matta jet na hudební tábor, jinak by ho kvůli jeho průserům vyloučili. Matt má ale vlastní plán – chce natočit co nejvíc hambatý film o muzikantkách. Do toho padá pár solidních hlášek, třeba: „Víš, jaká je moje oblíbená skladba? Pták Ohnivák.“ Protože chce získat materiál na video, začne se přátelit s muzikanty, čímž se nejdřív mění jen na oko, ale postupně i doopravdy. To je na filmu asi nejzajímavější vývoj. Erotiky je tu méně než v původní trilogii – většinou jen rozmazané záběry z kamer nebo rychlé prostřihy – ale humor to vynahrazuje, takže to vlastně tolik nevadí. Shrnutí: Je to první spin-off zaměřený na rodinu Stiflerů a má dobrý nápad i slušné tempo. Přesto je znát, že originální parta chybí. OG trilogie je prostě nepřekonatelná a všechno ostatní je už jen slabší odvar.

Prcičky: Na táboře jsou film, který možná neaspiruje na Oscary, ale rozhodně má jednu zásadní kvalitu – zábavu bez zábran. Tohle je komedie, která nestárne a pořád servíruje přesně to, co člověk od téhle série čeká – drzý humor, absurdní situace a legendární hlášky. Příběh je jednoduchý, ale účinný – další Stifler se ocitá na letním táboře, kde se snaží dostat do dívčí chatky a zároveň zvládnout pravidla přísného vedoucího. Nic hlubokého, jen čistá komediální jízda. Co dělá film skvělým, je přesně ten nekorektní, hraniční humor, který dnes už v nových komediích moc nevidíme. Postavy jsou klasicky přehnané, situace absurdní a některé scény prostě nezapomenutelné. Tady nejde o logiku, ale o čistou zábavu. Hudba? Nabitý soundtrack, který skvěle doplňuje energii filmu. Tempo? Šlape to od začátku do konce. A hlavně – žádné zbytečné drama, jen letní atmosféra, která funguje i po letech. Pokud máš rád první Prcičky, tohle je povinnost. Film, který si na nic nehraje, ale ví přesně, proč ho lidi sledují – protože někdy je prostě fajn jen vypnout a bavit se. Hodnocení? 9/10 – protože někdy stačí jen dobrá dávka humoru.

Prapodivné šlápnutí vedle.Čtvrtý dílPrcičekje přesně ten typ filmu, který by se dal nazvat dojením značky. Nejhorší na tom ale je, že je tu vidět potenciál, se kterým si ale tvůrci nedokázali poradit.Tad Hilgenbrink, který zde hraje madšího bratra Stiflera, se kupříkladu opravdu snaží, aby působil jako Stevův sourozenec, má stejné grimasy, jen občas moc tlačí na pilu. Problémem ale je, že kvůli oblibě původního Stiflera tu padlo nepochopitelné rozhodnutí udělat z něj hlavní postavu. Když pak během závěrečných titulků sledujete všechny vystřižené scény, kroutíte nechápavě hlavou. Kdo rozhodl vystřihnout z filmu scény, které postavy mohly rozvíjet, a namísto nich tam nechal první půl hodinu Stiflerových na sílu tlačených vtipů? Ona celá kostra není vlastně špatná. Jedná se o klasický příbeh toho, kdy se z největšího idiota stane poměrně sympatický človek (nebo v tomhle případě alespoň menší idiot). Je to ale neskutečně špatně vybalancované.

Stifmeister production uvádí o něco slabší kousek, než si můžeme připomínat pomocí hlavních čtyř dílů. Tentokrát v režii Stifiho juniora, který by tuze rád kráčel v šlépějích svého staršího a úspěšnějšího bratra. Být pomocí sherminace poslán na hodně krát zmiňovaný a všemi milovaný hudební tábor, (který je jistě jenom o hudbě), kde rozjede velké pokračování rodinného podniku, a jenom díky tomu, že letošní Makro je dostatečně omezen, tak nějakým způsobem "přežije" až do konce. Na komedii se nic nemění, každé mají své pro a proti, ale na Jimovu soulož s jablečným koláčem to prostě nikdy mít nebude. Též bych se rád přizpůsobil Mattovu vkusu při výběru oblíbené skladby..