Potopa (2024)

Ano, artové, komorní, ale ve druhé polovině o to silnější. Potopa se nesnaží přeříkat již dříve viděné. Tedy osud královské rodiny od výslunní až k jejich neblahému pátu. Zde je pouze onen pád. Začíná jejich vězněním a končí hořkou tragédií, která neřekla poslední slovo. Je to plné melancholie, hořkosti a zmaru. A ten cítíme jak z postav, tak filmu jako takového. Snaha být spíše historickou rekonstrukcí než filmovým dramatem je z toho cítit na sto honů. Však i psychika krále a královny odpovídá tomu, jak oba tehdy jednali. Ale zde to není o pádu mocnářů. Ale o až shakepsearovské tragédii jedné rodiny. Kdyby mi někdo řekl, že je to divadelní hra převedená na plátno, věřil bych mu. I tak je no velmi frustrující. Právě proto, že se to skutečně stalo.80%

O Veľkej francúzskej revolúcii sa už toho natočilo dosť, ale príbeh o tom, čo sa dialo s kráľovskou rodinou po zatknutí, o tom sa až tak často nehovorí - a pritom to je rozhodne zaujímavé. Pád z kráľovských výšin na úplne dno, to nechce zažiť nikto. Ľudovít XVI. a Mária Antoinetta čakali na svoj rozsudok v Temple. Námetovo skvelé, atmosféra skôr komorná (občas až príliš), výprava vynikajúca, ale obsahovo pomerne ťažkopádne - a ja osobne som čakal väčšiu emocionalitu postáv, keďže pôsobili pomerne odovzdane a zmierení so svojim osudom. Navyše, aj dialógy boli také ... mdlé. Ale inak vydarené, silné 3*. Dopadlo to tak, ako predpovedal Ľudovít XV. :après moi, le déluge.

Gianluca Jodice toho na svém režijním kontě v třiapadesáti letech opravdu nemá mnoho, v případě Potopy jde teprve o druhý celovečerní snímek a nepřijde mi, že by se k stáru dokázal stát jednou z důležitých tváří evropské kinematografie. Přichází s minimalistickým (a levným) konceptem, kdy děj umísťuje do vybydleného strohého sídla, které postupně získává charakter žalářní kobky, kde královský pár čeká na soud. Jodice promlouvá obrazem, využívá tlumené barvy a práci se světlem aby zdůraznil postupné zhoršování postavení svrženým celebrit. Příběh konce manželského páru rámuje do tří částí s názvy Bozi, Lidé a Zemřelí, kde divák na základě chování okolí ke královské rodině může sledovat její nezadržitelný pád až k trpkému konci. Režisér velmi úsporně pracuje s dialogy, což znemožňuje poznat psychologii vedlejších postav a jejich motivace. Co je opravdu zvláštní, divák výrazněji nepronikne ani do charakterů královského páru. Chybí kontext událostí a vlastně je obtížné definovat, co Jodice vlastně chtěl svým dramatem sdělit - snad kromě prostého odmítnutí popravy jako trestu pro svržené mocnáře. Celkový dojem: 60%.

Je to lepší, než ten film o nacistech točený celý na tom dvorku za koncentrákem. Konceptuálně je to podobné, také sledujeme velké dějinné události na rodince několika VIP protagonistů, celkově kvalitní výprava, skvělí herci, především ten chlapík co hraje Ludvíka to dává parádně. Je to ale na můj vkus příliš podřízené zvolenému konceptu, kdy řada scén by mohla být relativně jednoduše jinak a lépe, ale není, protože by to byl krok směrem k "normálnímu" filmu, který tvůrci zjevně odmítají učinit. Moje hlavní výtka by mohla směřovat k nedotažení osudu členů královské rodiny, vlastně kromě Ludvíka, o kterém snad každý, kdo měl kdy dějepis, tuší, že skončí pod gilotinou, se vůbec nedozvíme, co se stalo s ostatními. A opět, chápu, že by to narušilo koncept filmu, ale krucipísek, o ničem jiném, než o té rodině to není. Takže to mě dopálilo. Mohli to alespoň hodit do titulků. Členění na kapitoly je jako ve všech filmech členěných na kapitoly pouze zbytečný edgy art, ale v tomto případě alespoň nerušící. Jako mohlo to být celé výraznější, dramatičtější, syrovější...vlastně všechno mohlo být tak nějak víc... ale zároveň to bylo výrazně lepší než jsem čekal. Třeba za tři.

7/10| Více či méně tradičně zpracovaných kostýmních žánrovek o pádu monarchie, nastolení nového společenského řádu a následném utopení revoluce v kalužích krve (jak představitelů starých královských pořádků, tak později samotných strůjců nového společenského uspořádání, z nichž se nakonec stali stejní tyrani, jaké na začátku hnali k odpovědnosti) ve staré dobré Francii se v minulosti natočilo spousty a tohle je další z nich? Ne tak docela, respektive vůbec. | Jodice totiž na místo výpravné lekce z historie s přehlídkou epických davových scén a zásadních historických okamžiků vsadil na komorní konverzační vztahovku o posledních dnech uvězněného královského páru před soudním procesem s panovníkem, ve které hlavní roli nehraje historický kontext (pozadí vzpoury, sled revolučních událostí, mocenské hry, geopolitika, atd.) a opulentní výprava a kostýmy (byť i v tomhle skromnějším podání stojí za to), ale sociální rodinné drama, psychologická studie postav na prahu rozkladu (vztahu i osobnosti) a notně depresivní atmosféra. | Hlavní podíl na tom, že to přesto skvěle funguje mají především výborné herecké výkony obou hlavních představitelů (Canet a Laurent jsou jeden lepší než druhý, respektive naopak), díky kterým vynikne spousta silných scén (upřímný rozhovor mezi čtyřma očima, bokovka velitele stráží, reakce královny na verdikt soudu). Škoda jen, že potenciálně nosná vedlejší linka s velitelem stráží nedojde nějaké dramatické/emocionální katarze a na konci filmu vyšumí do ztracena. |PeZet