Portrét šílenství (2005)

Edmond Burke je obchodník, který po dlouhém, únavném a depresivním dni navštíví kartářku, ta mu sdělí podivnou větu "nejste tam, kam patříte ". Edmond se rozhodne obrátit svůj život naruby a najít své nové já, hned po příchodu domů opouští svojí ženu a vydavá se do špinavých nočních ulic velkoměsta vstříc barům, strip klubům a nevěstincům, kdysi tichý a introvertní muž  postupně dovoluje svým vnitřním démonům vyplout na povrch, jak tato noc skončí ? a dokáže Edmond zjistit kam skutečně patří ? Na jedno shlédnutí můžu doporučit, přihazuji hvězdu navíc za teplý konec.

Edmond Burke je.... Odchází od ženy a po rozhovoru s jiným bílým límečkem v baru, který mu zadarmo poskytne moudra, jenž by se dala shrnout slovy, už si ho nehoň sám, se vrhá do víru velkoměsta, aby konečně ulevil tomu hučení. Těžko se však zbavuje svých (zřejmě civilizačních) návyků a jeho finanční sadomasochismus (pro korunu vrtáme svá kolena) mu brání ten přetlak uvolnit. A tak se v tom plácá a plácá a volným pádem (nebo Volným pádem?) směřuje k nezvratnému osudu. Výstřiku toho pravého šílenství se pak kupodivu dočkáme až po výstřiku řekněme uvolňujícím a v této chvíli jsem Edmondovi přestal definitivně rozumět. A tak mě dnes trezorový závěr s černým ptákem v bílé kleci vlastně docela potěšil. Edmond Burke je totiž debil. Hodně užvaněný a taky hodně prázdný film, trochu tuším, že o té prázdnotě měl i být, ale i příběh debila se dá vyprávět s jistou nonšalancí. Snad tu autobiografii tedy někdy dopíšu, zbývají mi poslední dvě kapitoly.

"A teď už ho vyndej!" Ještě jsem neviděl film, v němž by William H. Macy hrál sympatickou roli. Svým způsobem tomu filmu rozumím, občas sice trochu mlátí prázdnou slámu a teatrálně žvástá, ale jistým způsobem hlavnímu hrdinovi rozumím. Vcelku zajímavé obsazení. Škoda, že Julia Stiles nedostala více prostoru. 2.5*

Je to trochu rozporuplný film. Na jednu stranu dobře zahranej (Macy) a promyšlenej. Myslím, že duševní onemocnění obvykle začíná ztrátou odstupu, tak jako tady. Ať už je to příčina, nebo důsledek. A ať už příčina toho je jakákoli. Prostě a jednoduše, když vám kartářka řekně, že "nejste tam, kam patříte", a vy cítíte, že je to pravda, tak v případě příčetnosti nejprve začnete přemýšlet, kde se stala chyba a jak z toho ven. Nepošlete hned manželku do prdele a nepůjdete za děvkama proto, že vám to řekl nějakej filosofovožrala v baru. A přesně takovej odstup hlavní postava postrádá. Ale je to obchodník a z businessu by se pomátnul kdekdo.
Ten film je podle mě dobrej a realistickej. Ta realističnost je ale asi jeho největší problém. Divák chce prostě víc. Z toho důvodu přimhouřím oko a přikloním se k trochu lepšímu hodnocení, když už jsem na vážkách.
PS: Happyend už mě dlouho takhle nepobavil. V souladu s finální filosofo-debatou, osud ho prostě dovlek tam, kam patří. Akorát ta mrtvá holka to holt odnesla. Ale když si tahá domu magory... Tak je vlastně asi taky tam, kam patří.

"Zošaleli snáď v tomto meste všetci?" Perfektná otáka, ktorú si dáva hlavný hrdina tohto uleteného príbehu. Skrýva sa v ňom ale mnoho filozofickej pravdy. Ak máte smolu na blbcov, tým bláznom a kriminálnikom budete nakoniec vy, aj keď ste spočiatku mali dobré úmysly. Škoda len, že tento debilný popis filmu vyššie tu popisuje všetko od začiatku po koniec, takže najviac si užijete veľmi pekné prostitútky, ktoré na kástingu vybrali znamenite. A ešte jeden dialóg stojí za to: "Myslím si, že namiesto černochov by v base mali sedieť bieli. A viete prečo? Aby tam boli spolu s čiernymi."