Ponorka na dně (1978)

1450 yardů a drží. Díky bohu a General Dynamics! Atomová kuželka sražená nezodpovědnou norskou koulí má na dně tři problémy. Docházející kyslík, časté sesuvy půdy a trapáka Hestona v roli kapitána, který by mohl sloužit leda tak v sektoru Bikini Bottom. Přes vzrůstající bodycount jsem byl ale klidný, protože když se kvůli záchraně spojí Clark Kent a zakladatel Otisburgu, nemůže to dopadnout špatně. Greeneovo katastrofické drama s desetistupňovým náklonem studia je všechno jen ne strhující, takže se člověk musí chytat maličkostí. Třeba sacrifice výrazu otce dítěte Beatrix Kiddo, když se rozhodne zahrát si na podmořský hever..

Z mého pohledu jde o klasický americký film v němž někdo někde uvízne a ostatní se ujmou záchrany. Tu jim samozřejmě v průběhu snímku komplikuje řada věcí. Snímek nevypadá špatně ani trikově ani co se týče napětí. Faktem je, že oproti normálu jsou námořníci velmi psychicky odolní, což se v podobných filmech opravdu nevidí. Ch. Heston je navíc dost kvalitní herec. Zato jsem si vůbec nevšiml herce Christophera Reeva, který přitom ve stejném roce odehrál svou nejslavnější roli.

Solídny katastrofický film perfektne sa hodiaci do sedemdesiatych rokov, kedy žáner zažíval skvelé obdobie. Pomalé tempo, hviezdny casting, neustále sa valiace problémy v tých najhorších chvíľach, čo viac si priať. Napriek tomu film pôsobí pomerne ležérne, rutinne, úvodná scéna nehody je málo uveriteľná a tie podvodné exteriérové zábery nemajú ten správny podvodný feeling. Suma sumárum tak ide o jednohubku, ktorú si asi na rozdiel od konkurencie doby (Poseidon, Britanic) málokto bude púšťať pravidelne.

Kapitán ponorky to napálí do tankeru... to by fakt musel být blb na mocninu. A od té chvíle je to klasický katastrofák s obětním beránkem a "dojatými tvrdými muži". Záběry v ponorkách dobově dobré, hlavní postavy střídmě hrající, snaha ukázat divákům, že záchrana lidí není legrace vyšla. Ale jinak je to 45%

Námětově ponorkový boom byl převážně v devadesátých letech a na výběr je toho více než dost, avšak není od věci se podívat i do doby dřívější. Tento snímek vznikl v sedmdesátých letech, kdy byl zase  boom nejrůznějších katastrofických snímků, mezi které se plně řadí. Určité věci si od jiných příběhů zapůjčuje, jako např. poslední cestu kapitána, která právě vyústila v katastrofu. Ano, od čeho jiného jiného než z Titanicu. Ale pro pozdější filmové tvůrce se stal i v mnohém inspirací, což filmoví fanoušci jistojistě poznají. Po dějové stránce se tu ničím nezdržuje a jde se ihned k věci. Netrvá tedy dlouho a ponorka má problém. Srážka s nákladní lodí ji pošle ke dnu. Hlavní věcí je pro záchranu použití experimentálního stroje pojmenovaného jako Snark. A samozřejmě jde o to, jestli záchranná akce bude úspěšná. Scénář byl sepsán dle knihy autora Davida Lavalle ´Event 1000´. Dramatizace krapet vázne, ale to na sedmdesátá léta není nic neobvyklého. Vadou na kráse je občasné přehrávání, ale to není vina herců, ale kaskadérů v katastrofických scénách. Krapet to tomu dodává nechtěný komický nadhled.  Na takovém filmu jsou důležité vizuální efekty a ty jsou přijatelné. Vývoj děje objímá realismus a to i ve vzniku patřičných zvratů, které jsou  však už z dnešního pohledu přeci jen předvídatelné. V tomto je potřeba na dané skutečnosti vzhlížet okem shovívavým. Samotný závěr pro někoho může být napjatý, ale na celý film je to prostě poněkud málo. Snímek v lepším průměru, který stále může oslovit. V řadě námětově ponorkových snímků se nijak neztrácí.