Kvílení vlkodlaků (1981)

Vyrůstal jsem v osmdesátkách a neminul mě ani boom videopůjčoven, který nastal začátkem devadesátek. Všechen ten brak v podobě akčních filmů, sci-fi a hororu byl konzumován bez ohledu na kvalitu...žádné CSFD neexistovalo, kritériem výběru byl jen obal videokazety a krátká anotace. Viděl jsem toho opravdu hodně...ale Kvílení vlkodlaků mě z neznámého důvodu minulo. A přestože v subžánru vlkodlačích filmů figuruje ve většině žebříčků na prvních místech, míjel jsem tento film až dodnes. Asi abych si víc užil ten paradox, žemezi "klasické" osmdesátkové horory vlastně nezapadá.První půle je v rámci žánru až překvapivě nehororová, pro někoho asi až nudná. Sledujeme jak se Karen vypořádává s traumatizujícím setkání se sériovým vrahem a pozornější divák si vyslechne doktorovu teorii...která vlastně tvoří pointu celého filmu. I přes velmi slušné triky, totiž nejde o tupou vybíjenou. Je to o rozporu mezi primitivismem a intelektem. O rovnováze divocha a civilizovaného člověka. Kdyby si někdo pohrál se scénářem, šlo by to i bez vlkodlačení, pouze za pomocí psychologie a nějaké šikovné stylizace. Minimálně závěru by to prospělo.Jakkoliv se mi nápad závěrečné proměny líbil, tak výsledek tentokrát připomínal spíš čivavu po návštěvě větrného tunelu. Přitom zrovna v ten okamžik mohla vzniknout ikonická scéna. Nicméně i tak jsem vcelku spokojený. Tvůrci si rýpnuli do TV konzumentů, resp. do lidské ignorace...dokud vás vlkodlak nehryzne do zadele, neuvěříte. Mám rád horory, které rozvíjí nějaké to...jsou mezi námi.

Ač mám slabost pro Bčkové horory, tohle se nedá. Když si odmyslím, co s filmem udělal zub času, tak i na tu dobu tam je většina špatně. Příběh to pomalu ani nemá, až v druhé půlce se to o něj neúspěšně snaží. Vyzdvihované scény transformace, no... na tu dobu dejme tomu ucházející, ale rozhodně ne nic, co by zanechalo dojem. Doporučil bych maximálně skalním fanouškům vlkodlačí tématiky, ale i těm s varováním. Proč to má tolik pokračování je těžké pochopit.

Nejlepší film o vlkodlacích, jaký kdy byl natočen. Autentický teror v kombinaci s jemným humorem a četnými filmovými odkazy je výkon, který dokáže jen málokdo, a Joe Dante to dělá jako opravdový mistr. Nejvěrohodnější a nejděsivější proměny, jaké jsem kdy v tomto žánru viděl, s hrůzostrašnými, obrovskými vlky, kteří jsou skutečně děsiví. Musíte vidět.

Tak som konecne dopozeral tuto seriu o vlkodlakoch a ak to mam hodnotit ako celok,tak sa jedna o slabsi pokus filmarov,ale uprimne a od srdca,celkovo na tuto temu je minimum kvalitnych hororov,takze ma to ani neprekvapilo,urcite najhorsi diel je siedmy,to bez debaty a najlepsi prvy a mozno aj osmy,no som rad,že to mam za sebou,predsa len to nebola ziadna slava...:⁠-⁠)

„Vlkodlačí samice, sklenku brandy v tlapě svírá, chlapům klesá sanice, kdo se páří, neumírá!“ Silně rozporuchlupný film, kdy uživatelské komentáře jsou každý pes jiná ves. Hororový dobrman PetrPan dychtivě očekával znásilnění neznámým úchylem v pornokabince, čistokrevný vlkodav Goldbeater si pochvaloval obsazení legendárního Dicka Millera, zatímco kolegovi Gilmour93 se zježila vlčí srst a remcal, že kulky si nechal postříbřit zbytečně. Nejhůř dopadl pudlík Flipnic, který to do svých jednohvězdičkových tlapek „vůbec nepobral.“ Popravdě, strašidelnost chvílemi balancuje na hraně mezi jezevčíkem pod gaučem a dlouhonohým chrtem, závodícím se dvěma svázanýma tlapama, ale pak se na mě v baru usmála žena vamp, očividně přicházející s nabídkou kvalitního skusu. Podlehl jsem a nechal se zatáhnout do lesa, užil si živočišný srstnatý sex a liboval si, neb trempování a monster pářících se u táboráku, toho ve filmech i v životě není nikdy dost. Čtyřikrát teď roztouženě zavrčím Faustce do chlupatého ouška.