Opičí muž (2024)

Tvůrci snímku v tomto případě několikrát neklamali tělem, ale otevřeně mi lhali, čímž mě oblbli natolik, že jsem si jejich výtvor pustil. Film vznikl ve spolupráci USA / Kanada, ale nikdo už nedoplnil podstatnou informaci, že jde o veskrze indickou záležitost. Na druhém místě v herecké sestavě je uveden Sharlto Copley, kvůli němuž jsem do snímku šel, jen abych následně zjistil, že se tu můj oblíbený Búr téměř nevyskytuje (ale když už se vyskytl, stálo to za to). Pak už jsem byl vržen do typické, indické, městské džungle, abych si stejně jako včera připadal, jakoby mě někdo zatáhl doprostřed souboje většinového obyvatelstva Šumbarku a Vítkovic, a ještě se snažil vylepšit mě pocity tím, že u toho divoce třásl celým světem. Nebo alespoň kamerou. Z výsledku se mi sice mírně zvedal žaludek, ale nepopírám, že jsem se i mírně bavil. Ale protože má tolerance má pevně dané hranice, a T už je pro mě v zahraničí, místní T-Force si mě nezískala. P.S. Ten pohyb kradené peněženky mě vrátil ve vzpomínkách o nějakých třicet let zpět v čase, kdy jsem něco podobného běžně vídával na Masarykově náměstí v Ostravě. / Poučení: Všeho moc škodí. I Indie. 3*-

Celý ten žáner, ktorý vzišiel z Johna Wicka, teda jedne človek strieľajúci/mlátiaci desiatky až stovky bezmenných jedincov, aby dospel k tej jednej vražde, ktorá znamená pomstu a to celé s celou krvavou i audiovizuálnou pompou... ma už strašne ale fakt strašne nudí. Tu to od podpriemeru zachraňujú najmä indické reálie a sociálny realizmus prostredia. Naopak tá dvojhodinová stopáž...

D. Patel je samé překvapení. OkouzlenJohnem Wickemrozhodl se přenést zápletku o nemilosrdné pomstě do Indie, a ještě si ji sám natočit. Výsledkem je místy neuvěřitelná, respektive nereálná akční jízda, skvěle nasnímaná, obohacená o trochu mystična vyvedeného přes barevné filtry a rozvitá o politická rýpnutí mířící jednak do společenských výšin subkontinentu, jednak do nitra nejhlubších slumů. Zábavné, násilné, ale zároveň podvratné, když přihlédnu k věčné představě Indie jakožto země usměvavých sluníčkářů. Jen natahovaný závěr s rozkolísaným tempem trochu kazí výsledný dojem, ale jinak si nemám na co stěžovat.

Něco podobného, jako jeden z posledních Patelových filmů, Zelený rytíř. Neokoukané a svěží! Příběh, ač starý, jak je lidstvo samo, je  servírován naprosto jistě a co se týče akčních scén velmi nápaditě. Vůbec nic jsem od filmu nečekal a to je moje překvapení na konci silnější a intenzivnější, asi jako tlukot srdce hlavního hrdiny na konci filmu.... Skoro pět tepů za vteřinu.

Opičák je kombinací indického Johna Wicka s Krvavým sportem. A je to skvělý. Teda když se bojuje, hraje hudba a krev stříká na všechny strany. Bohužel, té akce by tam mohlo být víc. Netradiční prostředí Indie má sice výhodu v neokoukanosti, na druhou stranu do příběhu zase tahá velké množství zbytečné mystiky, což vytváří hluchá pomalá místa. První hodinka je jich plná. Toho flashbackování a ohlížení se za démony minulosti taky mohlo být méně, když vezmeme v potaz, že motivace hlavního hrdiny je ta nejtypičtější pro podobné filmy. Když se ale jde do akce, šlape to a Patel je cool.