Odvrácená tvář (1963)

Neznasam magyroszag kinematograf, a len asi Miklos Jancso bude svetla vynimka. Perfektne vykresleny profil lekara, ktory sa prechadza svetom, ktory len pozoruje - osobne sa ho nedotyka. Dej opat nie je dolezity, dolezity je vnutorny svet lekara a vonkajsi svet, ktory pozoruje. mam rad nedejove filmy uz od Antonioniho Zabriskie Point. Antonioni bol len tak mimochodom velkou inspiraciou pre Jancso-a. 85 %

Hlavný hrdina filmu sa dostane v živote do bodu, kedy nevie ako ďalej. Nie je ešte starý, ale tiež už nie je najmladší. Jeho spätný pohľad na svoj život mu príde až priveľmi jednoduchý. Ako keby sa nikdy nedostal do situácie, kedy by mal čeliť prekážke. Jeho súčasný život je zmes osamelosti a sklamania, kedy všetko považuje za samozrejmé a keď sa mu to nedostáva, začína pochybovať o správnosti nie len svojich skutkov, ale aj života. Jancsó natočil film, ktorý sa zaoberá všednou osobnostnou krízou. Ponúka nám na ňu detailný pohľad a núti nás vnímať všetko čo hlavného hrdinu obklopuje - či už v práci - kedy panuje nedôvera v jeho schopnosti - alebo medzi priateľmi - ktorý sú intelektuáli toho najhrubšieho zrna - diskutujú o umení, točia artové filmy a hrajú na hudobné nástroje. Doma sa zase stretáva s akýmsi odcudzeným so strany otca a miernou závisťou na svojho brata, ktorý už má rodinu a je šťastný. Film nič nerieši, nepoukazuje na to či spôsob života, ktorým žije hrdina príbehu je správny, alebo nie. Film nám ukazuje a ponúka jeho hľadanie samého seba, ktoré končí bez toho aby sme prišli k nejakému záveru. Cantata je skĺbenie jednoduchej myšlienky, krásnych citovo podfarbených dialógov a výnimočnej kompozície scén. Minimálne kvôli nim stojí tento film za pozornosť.

Maďarská odpověď na Antonioniho (Výkřik, Noc). Jancsóovi vytýkali plagiátorství a sebevykradačství napříč kariérou (Tarkovskij ho obviňoval z vykrádání Paradžanova), problematické jsou tyhle soudy od okamžiku, kdy je výsledný tvar dostatečně silný, aby dosáhl ba přesáhl kvalit originálu. Odvrácená tvář to ve vrchovaté míře splňuje. Pozůstatky povinného optimismu 50. let se zde mísí s okoukanými postupy neorealismu, východní podoba nové vlny (některé venkovské scény z Odvrácené tváře se dají bez potíží přirovnat k Uhrovu Slnku v sieti!) je doplňována anti-hrdinovým "antonioniovským" blouděním večírky i vlastní odcizeností. Anglický distribuční titul Cantata odkazuje k závěrečným scénám, kde je na archivním (samotným Bélou Bartókem namluveným) zvukovém záznamu převyprávění děje skladby Cantata profana vyklenutá paralela mezi osudem nešťastných bratrů-jelenů a marným sebehledáním hrdiny filmu. Krásný, očistný film. Jancsó je mistr! – ve scénách z venkova už probleskuje oproštěná a symbolismem přetékající choreografie jeho velkých filmů z pusty ze 70. let.

Film tématicky dost připomíná Antonioniho trilogii o odcizení, těžko říct zda se Jancsó inspiroval nebo počátkem 60. let tyto témata bublaly v kolektivní nevědomí lidstva. Každopádně je to film o existenciální krizi. Hlavní hrdina je úspěšný lékař József Ambrus, kterého nejprve sledujeme na klinice v Budapešti, kde zažije traumatický zážitek při operaci srdce, kde starší profesor zachrání pacienta, ale sám zkolabuje, se začne cítit apatický k své kariéře, společenskému kruhu a městskému životu v Budapešti. Poté jej sledujeme po práci v hudebních klubech a v odcizeném vztahu, nakonec se vrací na venkov k otci, hledá své kořeny, smysl života a ztracenou autenticitu. Film má solidní hudební doprovod. Maďarský název Oldás és kötés znamená „Uvolňování a svazování“, ale mezinárodní název filmu Kantáta je odvozen odCantaty ProfanyBély Bartóka, jež je ve filmu slyšet v závěru jako rozhlasový přenos a jejíž příběh přímo odráží hlavní konflikt mladého lékaře. Jedná se o rumunskou lidovou legendu o otci, který vychová svých devět synů pouze k lovu a ti se pak díky kletbě promění v jeleny, žijí v lese a už se nemohou vrátit domů (jejich parohy jim brání vejít do otcovského domu). Tento motiv symbolizuje ztrátu kořenů, odcizenní a nemožnost návratu ke svému původu. Hlavní hrdina je tedy odcizený jak od své minulosti, tak od současného života(05.01.2026)

Jestli puszta přiměla Maďary, aby se na ní usadily nebo - a to je již spolehlivě vyvráceno - si jí vytvořili mýcením zde již usazení Maďaři, je stejně bezpodstatné jako úvahy porovnávající Antoniovu "Noc" s Jancsóvou "Odvácenou tváří". Puszta - od staroslovanského „pust“ (prázdný, pustý) - je myslitelnou projekcí do nitra doktora Jároma Ambruse, podobně jako dva volové spřažení jhem a ovládaní (povely jeho otce), a druhý den odvedení na porážku (járom = jho, ale také poroba a útlak). Zážitky posledních dnů, ve městě a na venkově, ke kterým se staví vesměs odtažitě, se nakonec projeví jakýmsi náhodným letmým osvícením, které nemusí být v jeho budoucím životě poslední. Porovnání "středoevropského" neorealismu s italským je samozřejmě na místě. Hrdina je zde vystaven tak silnému emočnímu tlaku, že už není schopen navazovat a udržovat své vztahy s okolím a s lidmi v něm usedlým běžným způsobem. Podobně i Martin Charvát: "Jiným příkladem jsou pro Deleuze filmy italského neorealismu, ve kterém jsou postavy vystaveny tak silným událostem, že nemohou ani mluvit ani se hýbat či komunikovat s ostatním světem. (in: Gilles Deleuze. Asignifikantní sémiotika).(20.12.2019)