Odlesk v mrtvém diamantu (2025)

Každému, kdo viděl alespoň dva filmy od Catteta a Forzani lze pak předložit libovolný jejich další scénář, ve kterém budou zvýrazněné určité předměty a on by je byl schopný natočit přesně tak, jak si to autoři představovali. Manželé hrají víceméně tutéž hru co ve všech svých filmech, takže ta jejich levná pastišová bezčasost s fetišizací custom-made objektů může být pro nenakloněné iritující, povrchní a prázdná. Což ona vlastně je, ale nechápu, co by mi na tom mělo vadit, když si film hraje jen vyloženě v hranici sám sebou vytyčených mantinelů a navíc mu ve svém stylu aktuálně prakticky nic nekonkuruje.

Artovsky ladená gangstrovka? Akože nápad to môže byť zaujímavý, ale otázkou je, či by ma malo vôbec niečo také zaujímať. Keď už je nejaká gangstrovka, tak očakávam akciu, napätie, zmysluplný dej a guilty pleasure. Tu som dostal iba tú akciu, ktorá bola značne prekombinovaná a miestami až zbytočne krvilačná. Tento koncept mi proste nesadol, ale diváka si to nájde. 40 %

Hélène Cattet a Bruno Forzani mají svůj svébytný styl, nezaměnitelný rukopis. Vyčítat jim to, mi připadá hloupé. Ten, komu jejich filmy nesedí, ten se na ně nemusí dívat. Já jen doufám, že budou pokračovat ve stejném duchu. Ty jejich rafinované audiovizuální orgie si pokaždé užívám všemi smysly... a ještě zůstává prostor pro fantazii.

Zlákal mě text distributora a eurospy je můj nejoblíbenější filmový žánr, takže pro mě jasná povinnost. A ačkoli chápu, že jsem viděl kus umění, a ne lacinou zábavu, zůstává zklamání. Bylo zajímavé v tom surrealistickém proudu hledat a tápat, spojovat si věci, odhadovat slepé uličky, kam filmaři diváka vedou a nesnažit se marně o chápání koherentního příběhu. Přesto pro mě byl film velkým zklamáním, ale tím rozhodně nijak nerozporuji místní vysoká hodnocení. Pro mě byl velkým zklamáním kvůli mému úhlu pohledu – byť sixties filmy bývají eklektický žánrový mix, tohle byl mix jen obtížně stravitelný. Asi bych eurospy žánr nijak v souvislosti s tímto filmem nezmiňoval, rozhodně schází „feel good“ pocit, kteří tamní superagenti šířili, ani pozlátko – pravé či falešné – si neužijeme. Zato Fumetti neri na nás vykukuje pořád, ale hlavně bych si retro části spojoval s filmy 70. let kvůli krvavosti, brutalitě a přesahu s tím spojeném.

Surrealistický komiksový blábol na hrane diváckeho vnemu. Na jednej strane ide o akúsi poctu agentských filmom 60-tych rokov so všetkým čo k tomu patrí, na strane druhej je film utopený v strašidelne prehnanom vizuály. Pre mňa bolo príjemným potešením po dlhých rokoch zhliadnuť nedocenenú ikonu talianskeho filmu Fabia Testiho. Slabší priemer.