O starém psu Bodříkovi (1969)

Generační střet, který známe někteří i z běžného života, v podobě krásně vyvedené a poučné pohádky. Rozverné a nezodpovědné mládí v konfrontaci se zkušeností, rozvahou a zodpovědností starých gard. Atmosféra podhorské vesničky a krásná hudba skvělého Luboše nás vtahuje do příběhu o statečném starém psu a jeho kamarádech, kteří vždy drží při sobě.

Psi to s lidmi nikdy neměli moc lehké, stačí vzpomenout na spousty přísloví, které vznikaly na základě pozorování skutečnosti, jako "kdo chce psa bít...", "odkopl ho jako prašivého psa", "pes by od něj KŮRKU nevzal", "psí život", "počasí, že by ani psa nevyhnal" atd. Hospodář i přes léta věrných služeb vykopne starého psa, pořídí si nového, když chudák nový selže a starý překvapí, pro změnu bezcitně vykopne toho mladého a vezme zpět starého. Pohádka tedy moc pozitivní není. Nevidím zde žádný "boj dobra se zlem", ale pouze neutrál (osud starého psa) a zlo (osud nového psa, povaha hospodáře).

Krásná, česká práce. Nemůžeme za to, že stárneme. To neznamená, že ubývá na kvalitě našich schopností naopak. Možná už nejsme tak ohební, ale zdobí nás léta zkušeností a praxe.

Hudba a pohled Bodříka mě dostaly nejvíc

František Braun spolu s autorem hudby Lubošem Fišerem zhmotnili námět Boženy Němcové, jako by se odehrával v okolí Ratibořic. Nadčasové vykreslení vztahu člověka a psa. Jednoduše, přitom báchorkovitě podaný souboj dobra se zlem. Výstižně vykreslené charaktery.