O rodičích a dětech (2007)

Filmovo spracované literárne dieloEmila Haklav podaní režiséraVladimíra Michálkaz roku 2007 predstavuje poviedkovo-poetický typ dramaticky ladenej komédie (či skôr komediálne ladenej drámy?), postavený na rozhovoroch medzi postavami, ktoré sú vzájomné prepojené. Obsahy rozhovorov medzi synom (David Novotný) a otcom (Josef Somr) a medzi synovou priateľkou (Mariana Kroftová) a synovým synom (Ľuboš Kostelný) prinášajú zmes vážnych aj odľahčených tém, spomienok na minulosť aj plánov do budúcnosti, aby spolu vytvárali obraz toho, čomu sa jednoducho hovorí život. Michálkov film sa zbytočne nesnaží pôsobiť ako ťažké a hĺbavé dielo, ale vo väčšine svojich scén dokáže takmer až odľahčenou a humornou formou reflektovať ľudské bytie postáv, ktoré sa v ňom objavujú. Dialógy medzi protagonistami sú napísané ako veľmi svižné, pričom neustále zmeny tém v spojení s často retrospektívnymi pohľadmi do minulosti vytvárajú dynamický aparát, ktorý ženie dopredu dej snímky. Dialógy však nefungujú iba preto, že sú dobre napísané, ale takisto z dôvodu, že medzi dvojicami postáv - teda Novotným a Somrom, ako aj Kroftovou a Kostelným - panuje veľmi dobrá chémia.O rodičích a dětechje aj vďaka tomu filmom, ktorý "ide ako píla" od začiatku až do konca. Sto plus minút minutáže má iba niekoľko slabších miest, tie sa ale v celkovo kvalitnom počine v podstate strácajú a výraznejšie sa na ňom nepodpisujú. Konverzačná komediálne ladená dráma (alebo dramaticky ladená komédia?), ktorá dokáže diváka príjemne prekvapiť.

Film který mi dějově připomíná knihu noční chodci. Příběh o otci a synovi, kteří si navzájem povídání příběh, který je přehráván. Během děje dostáváme stále více a více informací k tomu, aby se nám na konci děj uzavřel. Film má dobrou kameru, scénář i herecké výkony, přesto v mnoha scénách působí těžkopádně a pomalu.

Knížka se ke mně dostala teprve nedávno. A můžu říct zodpovědně říct, že je jedna z nejlepších, co jsem kdy četla a neskutečně se mě dotkla. Bohužel mi ve filmu chyběl ten podmanivej vnitřní dialog autora. Asi rozumim tomu, že zápletka se synem je tak nějak filmovější, ale úplně bych se bez ní obešla. Dala se přežít jen díky kouzlu Mariany Kroftový. Přesto čtyři hvězdy, knížka je minimálně na deset.

Neobyčejně laskavé a přitom nijak fádní a vlastně originální kafrání o životě,  kterýžto bychom si mohli prožít ty, ty i ty tam vzadu, co se tak krčíš.   Film, k jehož poselství je třeba dospět či zkrátka zestárnout. Před 15 lety mnou prošuměl, teď  mi ta příjemná vůně tohoto filmu snad nějakou dobu utkví. A to nejen díky Somrovu a Novotného  moudře nemoudrému pindání, ale i herečce jedné role Marianě Kroftové. V některých ženských očích by se člověk holt rád utopil. A ano, měla i ňadra, typ výstavní.

Rozhodně nadprůměrný český film. Mnohé dialogy a scény mi přišly uvěřitelné, mnohé však přitažené, umělé. V podstatě jsme měl pocit, že tu a tam vykukuje o třídu lepší film, který nějak přetočili. Třeba scéna v hospodě, kde si otec nechá předčítat menu a syn se za něj tak trochu stydí, byla prostě ze života. Ale otec ze staré školy hovořící o šukání jeho matky se svým synem? To už jsem prostě nebral.