Noční útok (2018)

Působivý film. Navíc jsem ho sledoval v empatickém rozpoložení, protože jsem si jej pustil asi půl hodiny poté, co jsem sám unikl vrahovi. Není to tak dramatická story jako ta ve filmu, ale snad přece jen stojí za zmínku. Začalo to tím, že jsem nakoupil nějaké zboží u Vietnamců. Když jsem vyšel ven, zakopl jsem o vodítko, protože před krámem byl přivázaný pes. Málem jsem upadl a chvíli mi trvalo, že jsem se z vodítka vymotal. Pak vyšel ven majitel psa, který příhodu zřejmě viděl skrz prosklené dveře. Nic jsem mu neřekl. Rozhovor začal on: „Je to malej pes, tak má krátký vodítko.“ Odpověděl jsem přiléhavě, ale slušně. On mě následně slovně napadl. Otipnul jsem ho: víc než o třicet let mladší než já, podle všeho agresivní psychopat, který asi už má něco odsezené za násilnou trestnou činnost. Raději jsem se s ním přestal bavit a měl jsem se k odchodu. Křičel na mě, ať počkám, a když jsem se k tomu neměl, rozběhl se za mnou. Rychle mě dostihl a řekl: „Zabiju tě, chlape! Na tomhle místě chcípneš.“ Zvážil jsem své možnosti obrany, byly nulové. V tašce jsem měl colu v plastu, joguty a perníčky. Kdybych tam měl dlažební kostku, byl bych v o něco lepší pozici. Sem tam kolem sice byli nějací lidé, ale nikdo blízko. Řekl jsem mu, že si pro vraždu důchodce vybral špatné místo. Je to tam snímané kamerou a o padesát metrů dál se nachází služebna městské policie. Chytí ho, odsoudí a zavřou do basy, kde to zřejmě už zná. Znejistěl a já, abych mu usnadnil rozhodování, jsem se zhluboka nadechl a začal jsem křičet: „Pomoc! Policie!“ A on – utekl! Možná byl v podmínce. Já jsem pokračoval ve své pochůzce, koupil jsem si v pizzerii dva kousky pizzy k obědu, doma jsem je snědl, no a pak jsem si pustil tenhle film. Mám připomínat, že za socialismu u nás bylo na ulicích bezpečněji? Mladá generace mi to nebude věřit a pamětníci si nejspíš pomyslí něco o házení hrachu na zeď.

Červená krajka na těle Gabrielle Union nebo Jet Li skákající po balkonech hotelu. Takhle si pamatuju akční jednohubku Od kolébky do hrobu. Ovšem Gabrielle táhne na padesátku, dráždivé luxusní prádlo vyměnila za nůž a zapalovač a skáče se tady tak maximálně po střeše honosného domu. Zdědila ho po otci, se kterým neměla nejlepší vztahy. Hodlá vyřídit to nejnutnější a dům prodat. Ovšem tohle místo je pevnost. A to z nějakého důvodu! Plně automatizovaný bezpečnostní systém, všude kamery, vnitřní detektory pohybu, venku aktivující světla. A čtyři zločinci (hloupí a hloupější) si zrovna k vykradení plného sejfu vybrali stejný víkend jako ona a její dvě děti. Australan James McTeigue se nám představil stylovým kouskem V jako Vendeta (u kterého se Wachowští zbytečně stáhli do pozadí) a pak to s ním šlo z kopce. Od té doby se prostě ukazuje jako rutinér, který se tváří, že je něco víc. Není. Přitom první polovina není vůbec špatná. Prostě béčková jednohubka, která může zpříjemnit večer. Jenže v polovině se to překlopí v nezáživný průměr, který pak ve stále nekončícím závěru působí spíš směšně. Jinak bych i ty tři hvězdy dal. Za Fincherovým Úkrytem to samozřejmě zaostává o několik koňských délek.

Scenár fakt viac klišé byť nemohol, ale tentokrát mi to prekvapivo nevadilo. Mohol za to jednak ústredný (geniálny) megadom uprostred lesov, jednak to, že mám pomerne rád home invasion a napokon slušný kasting v čele so sympaťákmi Gabrielle Union (ktorá si to celé aj produkovala) a Billym Burkeom (ktorý hrá hlavného záporáka, takže jeho sympatickosť pôsobí mierne schizofrénne).

Výborná komédia. Deti sú zavreté doma s vydieračmi a matka, ktorej sa podarilo ostať vonku namiesto toho, aby zalarmovala políciu, susedov či kohokoľvek si polhodinu kučí v kríkoch, ako by jej trebalo kadiť. Na druhej strane jej manžel, ktorý mal pracovať celú noc i víkend si zrazu o tretej ráno cupitá pekne v oblečíku po ulici hompáľajúc si kabelou akoby nič. Nakoniec človeku neostalo nič iné, len fandiť záporákom. Ale ani to nevyšlo.

Všetci žili v tej tmavej noci a a šťastne, pretože partia lupičov obsadených tým najtuctovejším charakterom je nerozhodných a aj pri 88 minútovej stopáži majú len prednesy bez reálnych základov. K zúfalstvu dovedená urážajúca minútka z najklišovitejších vôd, bez hereckých vložiek, pri absencii dejových nuansí s tatkom, ktorý tam príde, ženou ktorá príde a odíde bez hlbšieho zmyslu. Tento druh filmov sa podarí raz za storočie a Fincher tu nie je. Nočná mora je zúfalstvom trpiacim všetkými prvkami ktoré ste videli a ich zákonite očakávate, a navrch obrastené nudou technického pokroku. (videné 07.02.2021, JOJ)