Noční směna (2016)

Late Shift patrí do kategórie hraných filmov, kde divák nepozerá, ale rozhoduje a tým mení celý príbeh. Tento formát sa v hernom svete objavuje len zriedka a väčšinou býva skôr experimentom, než plnohodnotným titulom. Preto som neočakával veľa čakal som lacnejšie dialógy, tenký dej a záver typu „OK, toto bolo prehnané“. Akurát že som sa mýlil. Late Shift ma vtiahla hneď. Dej je jednoduchý, ale funguje. Ak by bol natočený ako klasický akčný film, určite by sa nestratil. Tam, kde to však celé vyhráva, sú rozhodnutia. Nie sú tam len preto, aby tam boli naozaj menia smer príbehu a držia ťa v pozore. Zrazu to nie je len film, ale interaktívny zážitok, ktorý ide nad bežný štandard. Hral som to v jednom sedení a užíval som si nie len príbeh, ale aj vlastné uvažovanie v štýle: „Čo by som spravil predtým? A čo nabudúce?“ A to je presne pointa toho formátu po skončení chceš ísť ďalší run. Ak by raz vznikol Late Shift 2 alebo akékoľvek niečo podobné od toho istého štúdia, podľa mňa to už bude úplne iná liga. Tento koncept má potenciál a keď ho budú rozvíjať ďalej, môže z toho vzniknúť nový sub-žáner. Film/hru odporúčam zaujme, baví, a čo je najdôležitejšie, chceš toho viac. A to sa nevidí často.

Jako interaktivní experiment nezajímavé a s křížkem po funuse, jelikož jiní to samé již zvládli lépe. Volby navíc na podobný typ experimentu nejsou příliš časté. A když už, tak až na něco málo čestných výjimek jde spíše o zdání volby, jelikož alternujete reakce hlavní postavy na dění spíše než že byste ovlivňovali přímo dění. Což by nemusel být nutně problém, kdyby za něco stáli neherci; nestojí. Kdyby za něco stála režie; nestojí. Nebo alespoň scénář, který je ovšem otřesný a nedává smysl. Jako film to tedy nefunguje vůbec. A jako hra také ne, protože ty cca dva tucty nic neřešících ano/ne rozhodnutí je na "celovečerní" zážitek příliš málo, než abyste se cítili jako aktivní hybatel dění a ne pasivní divák, který má mezi dlouhými nudnými neinteraktivními bloky udržet pozornost natolik, aby neusnul před další (ne)volbou. Navíc většina voleb je jednoslovných a s ohledem na jejich vyústění vyloženě zavádějících. Na tvůrci zamýšlené opakované průchody to pak není už vůbec, právě proto, že se na to nedá kvůli nekvalitám koukat a díky absentujícímu množství smysluplných voleb se to nedá ani hrát.

Zásah do děje se mi vcelku líbil... Myslím si že film měl nápad a i na ČSFD projekci v Hostivaři jsem musela ocenit prokázání jak hlasovalo mužské publikum a jak dámské. Jinak bych si raději film pustila doma, protože mě zajímali hlavně moje volby. I když někdy by to chtělo aby možnosti byli trochu více odlišné.

Stáhnuto přes Steam, dohráno zatím se čtyřmi různými konci, další dny si to projedu zase a mám několik poznatků. První zhlédnutí je nejhorší. Je to trochu škoda, protože diváci v kině jsou vlastně ochuzeni o to nejlepší. Při prvním sledování jsem byl trochu zmaten, ještě jsem se v tom úplně nevyznal a byl jsem přesvědčen, že rozhodnutí stejně nedávají žádný význam a vše se vrátí vždy do zajetých kolejí a maximálně na samém konci se něco stane jinak. Navíc poprvé se mi zdála skutečně celá story trochu nablblá a čas na rozhodnutí strašně krátký. Jenže chyba lávky! Druhé a všechna další hraní mě vyvedla z omylu. Čas na rozhodnutí už je dostatečný, protože člověk už ví, o co jde. Je pravda, že do jisté autonehody mají rozhodnutí minoritní význam. Je to taková rozehřívačka. Často zpočátku rozhodnutí ovlivní jen pár dalších vteřin, případně ono rozhodnutí člověka dožene i později, ale dá se v případě rozhodnutí špatného z toho nějak vykecat. Opětovné hraní/sledování první části je tak trochu už nuda. Ale je to logické, autoři prostě potřebovali, aby základ příběhu proběhl, tak jak má. Jenže po té autonehodě je to jízda. Rozhodnutí najednou začnou mít zásadní vliv na to, do jaké lokace se podíváte a jaký bude vlastně závěr a celek najednou v sobě probudí celkem komplexní a promyšlenou záležitost. Jde to dokonce tak daleko, že asi čtyři větší části musely být natočeny stejně a přitom jinak, neboť jednou jste sami a podruhé ne. Takže Dadelovy a jiné připomínky jsou naprosto pochopitelné, ale vyplývají z toho, že to viděli jen jednou. Také jsem si vše poprvé takhle myslel. Příjemné překvapení a chtěl bych více takových filmů. SPOILER: zásadní rozhodnutí jsou tato: rozhodnutí zda jít či nejít na policii kdykoliv po autonehodě, dát či nedat do držky obtěžovateli na dvorku, jak se člověk postaví k mučení u Wooových, zda se člověk dostane do auta u Haiworth a co v něm udělá a prakticky cokoliv v domě pana Samuela Parra. Ale je tam i několik dalších drobných rozvětvení jako například zda se podaří utéct z hostelu a podobně. Za mě spokojenost.

Nutno dodat, že jsem tento film neviděl jakožto klasický film, ale jako hru. Dokonce jsem ji recenzoval na herním kanále. (odkaz:https://www.youtube.com/watch?v=SzHqJZ0piRs) Není to nic přelomového, co se hereckých výkonů týče, ale u hry jako takové jsem se bavil. Pár zvratů, sem tam nějaké to vážné rozhodnutí, proč ne. Ale úplně mě to nenadchlo.